Itachi chodil k ní do pokoje a i přes vlídný výraz v něm Melissa pořád cítila zášť a nenávist. Poslal za ní doktora. Předstíral starost o její zdraví. Občas jí i něco říkal. Podle tónu to byly sice milé věci, ale  Melissu ale ničím nepřesvědčil. Pro ní byl zatracený.
Uplynul měsíc a Melissa pořád seděla na stejném místě. V ruce pořád držela růži, která, i přes dlouhou dobu bez vody, nevadla.
Občas jste ji mohli slyšet slabě naříkat. Vypadalo to, jako by ztratila veškeré odhodlání a naději. Snad jen čekala až to všechno skončí.
Téměř nespala, nejedla. Při síle ji udržovala jen myšlenka na Sasukeho. Teprve teď pochopila, jak ji schází. Stejně tak i dlouhé povídání s Sakurou. Dokonce i po Narutovi a jeho vtípkách.
Znovu se podívala na modré okvětní lístky růže. Jako by v nich viděla lesk Sasukeho očí.
Po dlouhé době se jí v očích objevilo odhodlání. Pomalu vstala a i s růží v ruce přešla k záclonám. Roztáhla je. Zrovna byla noc. Melissa se pokusila otevřít dveře, ale Itachi se nejspíš postaral, aby se nedostala ven jen tak.
Melissa se na dveře chvíli dívala a pak sepjala ruce, jak ji to učil Itachi. Soustředila se na chakru uvnitř sebe. I přestože byla vyčerpaná se jí po dlouhém soustředění podařilo uvolnit chakru a dveře otevřít.
Melissa strčila do dveří a vypadla ven. Dopadla do trávy, kde zůstala chvíli ležet. Lístky trávy ji chladila na tváří i na holých rukách.
Po pár minutách vstala a zadívala se do noci. Přemýšlela, jak se odsud dostat. Kolem byla bariéra. Sasuke ji ale přece překonal.
„Přiletěl,“ řekla potichu. Oni se to museli učit týdny, ona má ale jen pár minut.
Zapátrala v paměti. Měla pocit, že ji Itachi kdysi něco takového učil.

„Létat?“ zapochybovala o jeho slovech.
„Když budeš rovnoměrně soustředit svoji chakru z těla ven správným směrem, je to možné,“ ujistil ji Itachi a chytl ji za ruce a dal jí je do správné polohy.
„Teď se soustřeď,“ dodal.

Stejně jako před měsíci i teď Melissa zavřela oči a soustředila se. Po chvíli ucítila jak se jí nohy odlepují od země.

„Sasuke!“ postěžoval si Naruto. Oba byly u Kakashiho doma. Sasuke už nějakou chvíli přecházel z místa na místo. Občas se kouknul k oknu nebo očima proskenoval dveře. Dokonce jednou použil i Sharingam, aby prověřil lidi venku. Snad si myslel, že si to Itachi bude štrádovat po ulici a jen tak náhodou se staví.
„Takhle jí nepomůžeš,“ dodal. Sasuke se zastavil. Naruto měl pravdu, ale stejně nemohl potlačit tu nejistotu, která ho nutila pořád něco dělat.
„Když tam půjdu, ohrozím ji, ale… je to měsíc, co o sobě nedala vědět a přitom…. jsem si jistý, že mě tenkrát bratr viděl.“
„A co když ne?!“ navrhl už asi po desáté Naruto.
„Ale…“ začal Sasuke, ale přerušila ho Sakura, která vtrhla do pokoje. Kakashi, který celou dobu poslouchal rozhovor bez konce zvedl hlavu od knížky.
„Sasuke…“ začala udýchaně „Melissa… u mě….“ Víc říkat nemusela. Sasuke proskočil oknem a mířil k Sakuře domů. Moc se z jejích slov nedozvěděl, ale pokud je Melissa opravdu u ní...
Naruto ani nestačil postřehnout, jak Sasuke zmizel. Trochu zapochyboval jestli Sakuru špatně nepochopil.
„Sakuro?“ otočil se k Sakuře, která už stačila popadnout dech.
„Našli Melissu. Ležela uprostřed cesty,“ dostala ze sebe.
„Melissu? Jak? A je v pořádku?“
„Právě, že není,“ podívala na něj Sakura ustaraně.
Sasuke proskočil oknem k Sakuře. Okamžitě uviděl drobnou postavu ležet bezvládně na její posteli.Byla bledá, na sobě potrhané šaty a občas nějaký škrábanec nebo modřinu.
Sasuke se neodvažoval promluvit, sotva dýchal a pomalými kroky se přibližoval k posteli.
Na bledé tváři Melisse zářila modřina. Sasukem projel vztek. Ale ovládl se a zahnal ho. Přistoupil těsně k posteli. Pořád na sobě měla ty šaty jako toho večera. Vzpomněl si, jak tehdy vypadala kouzelně a vzpomněl si i na hřejivý pocit u srdce. Teď ho u něj bodlo, když ji viděl ležet před sebou.
Chytil ji za ruku. Téměř se v té jeho ztrácela.
Melisiny oči se na chvíli zachvěly a nakonec se na Sasukeho usmály tmavě modré oči.
„Takže jsem se trefila,“ promluvila tichým hlasem. Bylo ji sotva slyšet, ale Sasuke byl rád aspoň za to něco.
„To ti provedl on?“ řekl a tělem mu projela vlna vzteku. Přitom se dotkl se modřiny na tváři.
Melissa sklopila oči. Měla mu lhát?
Nakonec kývla.
Sasuke se ovládl a nedal na sobě nic znát.
„I to ostatní?“ Myslel tím ty šrámy a ostatní modřiny.
„Ne,“ řekla rychle „Já… trochu jsem nevychytala to jutsu. No… moje tělo si trochu pokecalo s stromem,“ vysvětlila s úsměvem.
„Jaké jutsu?“
„Létání. Víš ne? Tak jako vy.“ Sasuke byl překvapený.
„My se to učili týdny.“
„Kdysi… mě to učil Itachi.“
„Aha.“ Jeho jméno pro něj bylo jako bodnutí rozžhaveným nožem.
Najednou se otevřely dveře a v nich stála Sakura s ostatními.
„Sasuke, doktor si ji prohlídne,“ řekla a do pokoje vešel bíle oblečená postava. Sasuke se na něj podezíravě podíval. Cítil ohrožení téměř v každém.
„Sasuke!“ připomněla mu Sakura. Sasuke zamířil ven.
„Kdo ji našel?“ zeptal se jí okamžitě.
„Ona vlastně ležela u cesty před domem,“ vysvětila mu.
„Jak se sem dostala?“ zeptal se Naruto.
„Letěla,“ řekl Sasuke.
„Letěla? Myslíš jako….“
„Jutsu. Itachi ji to kdysi učil.“ Jeho jméno vyslovil s odporem.
„Její zásoba chakry a schopnost učit se je téměř zázračná,“ přidal se Kakashi.
Sasuke se zamračil. Něco se mu na tom nelíbilo.
„Může tu u tebe nějaký čas zůstat?“ prolomil Sasuke ticho.
„Samozřejmě,“ kývla Sakura „Myslíš, že….“
„Zůstane tu!“ řekl pevně.
„Tady může zůstat jak dlouho bude chtít.“ Sasuke kývl. Šlo o to jestli bude chtít?
Ještě pár minut tam stáli a čekali až se otevřou dveře. Minuty se vlekli až se přetáhli v hodinu.
Konečně vrzly dveře a objevil se v nich doktor.
„Musí hodně odpočívat,“ začal „Je hodně podvyživená, vyčerpaná. Vypadá to, že před dávnem použila velké množství chakry, což jejímu stavu rozhodně nepomohlo. Vypadá to, že byl dlouho někde zavřená, takže s denním sluncem musí pomalu. Pokud jde o ty rány, jsou obvázány a díky bohu neměla nic zlomeného. Na ty šrámy by si měla dávat pozor, je možné, že se do nich dostala infekce, takže můžou nastat komplikace.“
„Komplikace?“ zopakovala Sakura.
„Horečky, zimnice, je možné i nějaké onemocnění. Musí být neustále pod dohledem a dostávat malé dávky jídla. To je snad vše,“ řekl, ale pak se zarazil „Ještě… musí brát tyhle prášky,“ dodal a z kapsy vyndal ampulku z malými kuličkami „A to pravidelně po čtyřech hodinách. Kdo na to dohlídne?“
Sakura chtěla říct sebe, ale Sasuke ji předběhl a vzal si ampulku.
„Dobře, tak naschle,“ rozloučil se a odešel.