Kapitola 8
24. 5. 2008
„Tak mi s Narutem půjdem,“ řekl Kakashi a vzal Naruta za triko.
„Cože? Koukejte mě pustit,“ vztekal se Naruto, ale to už ho Kakashi vlekl pryč.
„Najdu jí nějaké oblečení. Ty se na ni běž podívat,“ řekl Sakura a pokusila se o úsměv. Už se vzdala šance na Sasukeho. Uvědomovala si, jaké pouto vzniká mezi ním a Melissou.
„Dobře,“ řekl Sasuke a vešel do pokoje. Melissa ležela na posteli a spala. Ruce a nohy měla obvázané a pár náplastí měla na tváří. Sasuke se podíval na prášky v ruce a podíval se na hodiny. Bylo půl třetí. Byl odhodlaný sem každé čtyři hodiny chodit a to třeba i v noci.
Posadil se na židli vedle postele a čekal. Po chvíli přešla Sakura s hromádkou oblečení.
„Až se vzbudí, může se jít umýt. Dáš jí tohle?“ řekla. Sasuke kývl. Sakura položila oblečení na stolek vedle postele.
„Když bude něco potřebovat, jsem dole,“ dodala a pak odešla.
Sasuke celou dobu mlčel. Díval se před sebe a prostě čekal. Trpělivosti měl dost.
Po hodině se konečně Melissa znovu probrala.
„Zase jsem usnula,“ řekla potichu a pomalu se posadila.
„Na,“ řekl a podával ji jeden prášek.
„Co to je?“ nechápala, ale natáhla ruku. Sasuke se chystal položit ji na ruku kuličku prášku, když uviděl malé jizvy na ruce.
„Kdo ti to udělal?“
„Myslíš ty ranky?“ řekla a ruku stáhla zpátky „To já. Stejně jako ten zbytek. On za na mě za celou dobu nestáhl ruku. Kromě toho…. večera.“
„Chceš ho bránit?“
„Ne, jen… nechci, abys udělal v záchvatu vzteku nějakou pitomost.“
„Proč…?“
„Pokaždé, když kdokoliv vysloví jeho jméno, jde ti v očích vidět jak ho nenávidíš. Ale když mu v vzteku vběhneš pod ruku a necháš se zabít, ničemu nepomůžeš.“
„Fajn,“ řekl a podal ji prášek. Melissa si ho vzala a zapila.
„Proč ty prášky?“
Sasuke pokrčil rameny.
„Urazil ses?“ řekla Melissa, když viděl, jak se tváří.
„Ne.“
„Fajn,“ zopakovala Melissa jeho slova stejným tónem.
V pokoji vládlo ticho. Ani jeden z nich nepromluvil. Oba se jen mlčky dívaly před sebe.
„Nazdar,“ vřítil se do pokoje Naruto.
„Tys tu ještě chyběl,“ zaúpěla Melissa.
„Naruto,“ varovala ho Sakura „Co sem řekla?!“
„Nepamatuju si,“ přiznal se Naruto zamyšleně.
„Ticho! Doktor předepsal ticho a klid a ty se sem přiženeš jako tajfun.“
„No tak pardon,“ omlouval se Naruto a pak se z úšklebkem otočil k Melisse „Rád tě zase vidím.“
„Taky skáču radostí,“ prosedila Melissa skrz zuby.
„Tak jak se má Itachi?“
„Od té doby, co jsem mu zdrhla asi špatně, ale pozdravuje tě.“
„Copak? První hádka?!“
„První a poslední!“
„Hádky jen upevňují vztah.“
„S tebou se hádám pořád a že by to něco upevňovalo se mi nezdá.“
„A čí to bude asi vinna?!“
„Podívej se do zrcadla.“
„Mluvíš z vlastní zkušenosti?“
„Zato tobě zkušenosti chybí. Jediné, cos kdy potkal je něčí pěst nebo miska s nudlama.“
„Končím debatu.“
„Došli ti urážky?“
Naruto se jen zamračil, ale mlčel.
„Naruto, ty pitomče,“ neudržela se Sakura a vrazila mu.
„Au, co zas?“
„Ještě cekneš a zalepím ti pusu izolepou.“
Naruto chtěl něco říct, ale radši mlčel.
„Sbohem,“ řekl a uraženě odkráčel.
„Promiň,“ omlouvala se Sakura Melissa.
„V pohodě. Lepší hádky než mlčení,“ řekla a podívala se přitom na Sasukeho. Ten pochopil kam míří, ale mlčel. Zase.
„V tom vynikáš,“ dodala k němu, když Sakura odešla „Mlčíš. Když jde do tuhého, mlčíš.“
„Nejsem moc výřečný,“ promluvil konečně.
„To vím taky, ale…“ jak měla říct, že ho znala trochu jinak „Víš, co? Když se ti nechce nemusíš. Ale v tom případě nemusíš být ani tady, když tě to tak otravuje.“
Sasuke se na ni překvapeně podíval. Otravuje? Nikdy nic takového neřekl.
„Vidíš?! Zase mlčíš. Mlčíš a tváříš se jako kdybys chtěl všechny vyvraždit. Na to já nemám náladu. Když tě tak otravuju, tak padej!“ Skoro na něj křičela a nemohla věřit tomu, co říká. Ona ho vyhání? Jeho?
Sasuke nevěděl, co říct. Nechápal, co provedl. Takhle s ním ještě nikdo nikdy nemluvil.
Naposledy se podíval na Melissu. Snad čekal, že řekne ještě něco, ale když mlčela proskočil oknem.
Melissa se dívala na mizícího Sasukeho a teprve teď si uvědomila chybu.
„Asi už mi z toho všeho přeskočilo,“ řekla si pro sebe a nejradši by si nafackovala.
„Slyšela jsem křik,“ vešla Sakura do pokoje. Její příchod neměl daleko do těch Narutových.
„Sasuke odešel?“ nechápala, když ho nikde neviděla.
„Jsem pitomá,“ řekla jako odpověď. Sakura pochopila.
„Pohádali jste se?“ řekla a posadila se na postel k Melisse.
„Spíš já se hádala. Ječela jsem na něj jak na malý děcko.“
„Sasuke to překousne. Nikdy si nic takového nebral k srdci,“ uklidňovala ji „Bohužel,“ dodala. Sasuke si totiž nebere k srdci ani ti pozitivní řeči.
„Myslela jsem, že ho znám, ale… takhle je to něco jiného.“ Melissa sklopila oči. Pokaždé, když ho viděla, věděla, co může čekat, ale… z nějakého důvodu ji to zaskočilo. Jeho ledové chování znala a myslela, že se s tím vyrovná, ale… jak se zdá, tak opak byl pravdou.
„Chce to čas.“
„Jaký čas? Já se snažím dostat se odsud, ne si tu postavit dům. Já sem nepatřím.“
Sakura se trochu lekla, když Melissa zvýšila hlas.
„Promiň,“ omluvila se Melissa.
„Napadalo tě někdy,“ začala po chvíli Sakura trochu váhavě „Že by jsi tu mohla zůstat?!“
„Proč? Nemám tu místo.“
„Máš nás a, i když se to tak nezdá tak, Sasukeho. Myslím, že by… že by ho zasáhla, kdybys teď odešla.“
Melissa se na Sakuru překvapeně podívala.
„Něco takového bych od tebe nečekala. Myslela jsem…“
„Že jsem do Sasukeho zamilovaná? Já taky, ale… je vidět, že Sasukeho zájem je mířen jinam a už jsem se s tím smířila,“ dodala a vstala.
„Jak mířen jinam?“ nechápala Melissa.
„Odpočiň si,“ řekla Sakura s úsměvem a odešla. Melissu měla ráda a bylo vidět, jak na ní Sasukemu záleží.
„Nepochopila jsem ani slovo,“ dodala k sobě Melissa a lehla si. Otočila se na bok a smutně se zadívala na otevřené okno. Doufala, že se v něm objeví Sasuke. Čím víc se soustředila na jedno místo, tím víc byla unavená až usnula.
Když otevřela oči, pořád ležela na boku. Prudce se posadila, když na okně rozeznala Sasukeho. Chtěl něco říct, ale nemohla. Chtěla vstát, ale nemohla. Byla jak spoutaná. Sasuke se otočil a začala se rozplývat. Melissa chtěla zakřičet ať nechodí, ale místo slov vyšel z úst jen vzduch. Pak se všechno rozplynulo.
Melissa otevřela oči a zadívala se na okno. Nikdo tam nestál. Byl to jen sen. Nebo spíš noční můra.
„Ach jo,“ vzdychla si a přetočila se na druhý bok. Málem spadla z postele, když uviděla Sasukeho. Chvíli se na něj dívala a čekala jestli se náhodou nerozplyne.
„Na,“ řekl a podal jí prášek. Melissa se posadila a vzala si prášek. Chvíli ho převalovala v ruce a pak ho spolkla.
„Promiň,“ řekla po chvíli koukání do země „Nechtěla jsem křičet.“
„Nemusíš se omlouvat. Jsi rozrušená.“
Melissa mlčela. Opravdu ji vykolejila taková maličkost jen dlouhé době u Itachiho.
„Mám jít pryč?“ prolomil ticho.
Melissa se mu podívala do očí. Jako by v nich hledala, co má odpovědět. Měla pocit, že cokoliv řekne bude špatně.
„Cože? Koukejte mě pustit,“ vztekal se Naruto, ale to už ho Kakashi vlekl pryč.
„Najdu jí nějaké oblečení. Ty se na ni běž podívat,“ řekl Sakura a pokusila se o úsměv. Už se vzdala šance na Sasukeho. Uvědomovala si, jaké pouto vzniká mezi ním a Melissou.
„Dobře,“ řekl Sasuke a vešel do pokoje. Melissa ležela na posteli a spala. Ruce a nohy měla obvázané a pár náplastí měla na tváří. Sasuke se podíval na prášky v ruce a podíval se na hodiny. Bylo půl třetí. Byl odhodlaný sem každé čtyři hodiny chodit a to třeba i v noci.
Posadil se na židli vedle postele a čekal. Po chvíli přešla Sakura s hromádkou oblečení.
„Až se vzbudí, může se jít umýt. Dáš jí tohle?“ řekla. Sasuke kývl. Sakura položila oblečení na stolek vedle postele.
„Když bude něco potřebovat, jsem dole,“ dodala a pak odešla.
Sasuke celou dobu mlčel. Díval se před sebe a prostě čekal. Trpělivosti měl dost.
Po hodině se konečně Melissa znovu probrala.
„Zase jsem usnula,“ řekla potichu a pomalu se posadila.
„Na,“ řekl a podával ji jeden prášek.
„Co to je?“ nechápala, ale natáhla ruku. Sasuke se chystal položit ji na ruku kuličku prášku, když uviděl malé jizvy na ruce.
„Kdo ti to udělal?“
„Myslíš ty ranky?“ řekla a ruku stáhla zpátky „To já. Stejně jako ten zbytek. On za na mě za celou dobu nestáhl ruku. Kromě toho…. večera.“
„Chceš ho bránit?“
„Ne, jen… nechci, abys udělal v záchvatu vzteku nějakou pitomost.“
„Proč…?“
„Pokaždé, když kdokoliv vysloví jeho jméno, jde ti v očích vidět jak ho nenávidíš. Ale když mu v vzteku vběhneš pod ruku a necháš se zabít, ničemu nepomůžeš.“
„Fajn,“ řekl a podal ji prášek. Melissa si ho vzala a zapila.
„Proč ty prášky?“
Sasuke pokrčil rameny.
„Urazil ses?“ řekla Melissa, když viděl, jak se tváří.
„Ne.“
„Fajn,“ zopakovala Melissa jeho slova stejným tónem.
V pokoji vládlo ticho. Ani jeden z nich nepromluvil. Oba se jen mlčky dívaly před sebe.
„Nazdar,“ vřítil se do pokoje Naruto.
„Tys tu ještě chyběl,“ zaúpěla Melissa.
„Naruto,“ varovala ho Sakura „Co sem řekla?!“
„Nepamatuju si,“ přiznal se Naruto zamyšleně.
„Ticho! Doktor předepsal ticho a klid a ty se sem přiženeš jako tajfun.“
„No tak pardon,“ omlouval se Naruto a pak se z úšklebkem otočil k Melisse „Rád tě zase vidím.“
„Taky skáču radostí,“ prosedila Melissa skrz zuby.
„Tak jak se má Itachi?“
„Od té doby, co jsem mu zdrhla asi špatně, ale pozdravuje tě.“
„Copak? První hádka?!“
„První a poslední!“
„Hádky jen upevňují vztah.“
„S tebou se hádám pořád a že by to něco upevňovalo se mi nezdá.“
„A čí to bude asi vinna?!“
„Podívej se do zrcadla.“
„Mluvíš z vlastní zkušenosti?“
„Zato tobě zkušenosti chybí. Jediné, cos kdy potkal je něčí pěst nebo miska s nudlama.“
„Končím debatu.“
„Došli ti urážky?“
Naruto se jen zamračil, ale mlčel.
„Naruto, ty pitomče,“ neudržela se Sakura a vrazila mu.
„Au, co zas?“
„Ještě cekneš a zalepím ti pusu izolepou.“
Naruto chtěl něco říct, ale radši mlčel.
„Sbohem,“ řekl a uraženě odkráčel.
„Promiň,“ omlouvala se Sakura Melissa.
„V pohodě. Lepší hádky než mlčení,“ řekla a podívala se přitom na Sasukeho. Ten pochopil kam míří, ale mlčel. Zase.
„V tom vynikáš,“ dodala k němu, když Sakura odešla „Mlčíš. Když jde do tuhého, mlčíš.“
„Nejsem moc výřečný,“ promluvil konečně.
„To vím taky, ale…“ jak měla říct, že ho znala trochu jinak „Víš, co? Když se ti nechce nemusíš. Ale v tom případě nemusíš být ani tady, když tě to tak otravuje.“
Sasuke se na ni překvapeně podíval. Otravuje? Nikdy nic takového neřekl.
„Vidíš?! Zase mlčíš. Mlčíš a tváříš se jako kdybys chtěl všechny vyvraždit. Na to já nemám náladu. Když tě tak otravuju, tak padej!“ Skoro na něj křičela a nemohla věřit tomu, co říká. Ona ho vyhání? Jeho?
Sasuke nevěděl, co říct. Nechápal, co provedl. Takhle s ním ještě nikdo nikdy nemluvil.
Naposledy se podíval na Melissu. Snad čekal, že řekne ještě něco, ale když mlčela proskočil oknem.
Melissa se dívala na mizícího Sasukeho a teprve teď si uvědomila chybu.
„Asi už mi z toho všeho přeskočilo,“ řekla si pro sebe a nejradši by si nafackovala.
„Slyšela jsem křik,“ vešla Sakura do pokoje. Její příchod neměl daleko do těch Narutových.
„Sasuke odešel?“ nechápala, když ho nikde neviděla.
„Jsem pitomá,“ řekla jako odpověď. Sakura pochopila.
„Pohádali jste se?“ řekla a posadila se na postel k Melisse.
„Spíš já se hádala. Ječela jsem na něj jak na malý děcko.“
„Sasuke to překousne. Nikdy si nic takového nebral k srdci,“ uklidňovala ji „Bohužel,“ dodala. Sasuke si totiž nebere k srdci ani ti pozitivní řeči.
„Myslela jsem, že ho znám, ale… takhle je to něco jiného.“ Melissa sklopila oči. Pokaždé, když ho viděla, věděla, co může čekat, ale… z nějakého důvodu ji to zaskočilo. Jeho ledové chování znala a myslela, že se s tím vyrovná, ale… jak se zdá, tak opak byl pravdou.
„Chce to čas.“
„Jaký čas? Já se snažím dostat se odsud, ne si tu postavit dům. Já sem nepatřím.“
Sakura se trochu lekla, když Melissa zvýšila hlas.
„Promiň,“ omluvila se Melissa.
„Napadalo tě někdy,“ začala po chvíli Sakura trochu váhavě „Že by jsi tu mohla zůstat?!“
„Proč? Nemám tu místo.“
„Máš nás a, i když se to tak nezdá tak, Sasukeho. Myslím, že by… že by ho zasáhla, kdybys teď odešla.“
Melissa se na Sakuru překvapeně podívala.
„Něco takového bych od tebe nečekala. Myslela jsem…“
„Že jsem do Sasukeho zamilovaná? Já taky, ale… je vidět, že Sasukeho zájem je mířen jinam a už jsem se s tím smířila,“ dodala a vstala.
„Jak mířen jinam?“ nechápala Melissa.
„Odpočiň si,“ řekla Sakura s úsměvem a odešla. Melissu měla ráda a bylo vidět, jak na ní Sasukemu záleží.
„Nepochopila jsem ani slovo,“ dodala k sobě Melissa a lehla si. Otočila se na bok a smutně se zadívala na otevřené okno. Doufala, že se v něm objeví Sasuke. Čím víc se soustředila na jedno místo, tím víc byla unavená až usnula.
Když otevřela oči, pořád ležela na boku. Prudce se posadila, když na okně rozeznala Sasukeho. Chtěl něco říct, ale nemohla. Chtěla vstát, ale nemohla. Byla jak spoutaná. Sasuke se otočil a začala se rozplývat. Melissa chtěla zakřičet ať nechodí, ale místo slov vyšel z úst jen vzduch. Pak se všechno rozplynulo.
Melissa otevřela oči a zadívala se na okno. Nikdo tam nestál. Byl to jen sen. Nebo spíš noční můra.
„Ach jo,“ vzdychla si a přetočila se na druhý bok. Málem spadla z postele, když uviděla Sasukeho. Chvíli se na něj dívala a čekala jestli se náhodou nerozplyne.
„Na,“ řekl a podal jí prášek. Melissa se posadila a vzala si prášek. Chvíli ho převalovala v ruce a pak ho spolkla.
„Promiň,“ řekla po chvíli koukání do země „Nechtěla jsem křičet.“
„Nemusíš se omlouvat. Jsi rozrušená.“
Melissa mlčela. Opravdu ji vykolejila taková maličkost jen dlouhé době u Itachiho.
„Mám jít pryč?“ prolomil ticho.
Melissa se mu podívala do očí. Jako by v nich hledala, co má odpovědět. Měla pocit, že cokoliv řekne bude špatně.
Komentáře
Přehled komentářů
Heeej,takhle to utnout,Neli,to nemyslíš vážně_Zlá holka,moc zlá!Ale pokud by to chtěla napravit,tak můžeš(ne,oprava-Musíš!XD) napsat další kapitolku/y týhle supeeeer povídky!!!XD
Kagome/Kurama
(WOW, 24. 5. 2008 9:15)