Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kapitola 9

24. 5. 2008
„To je na tobě. Nechci tě… do ničeho nutit,“ odpověděla nakonec.
„Dobře,“ řekl klidně a posadil se na židli vedle postele.
„Ale žádné hodinové povídání nečekej,“ dodal.
Melisse se na něj zadívala a pak se rozesmála.
„Víš, že jsi právě řekl vtip,“ vysvětlila skrz smích „A nebylo v něm ani moc ironie.“
Sasukeho smích překvapil, ale potěšil. Byl rád, že se zase směje. Vlastně ji takhle naposledy viděl tehdy u Sakury. Před víc, jak rokem. Sám se divil, jak mu její smích chyběl. Vlastně mu chyběla celá. Měl rád její úsměv, byl rád za její přítomnost, za každé její slovo.
„Sasuke?“ zkusila Melissa.
„Hmm?“
„V pořádku?“
„Proč by nemělo?“
„Mluvila jsem na tebe a ty jsi nereagoval.“
„Promiň, zamyslel jsem se,“ řekl popravdě.
„Aha. Hádám, že mi to neřekneš, ale tvůj bratr to rozhodně nebyl, protože to už by tady bylo všechno na cucky.“
Sasuke se zamračil.
„Promiň. Vadí, ti že o něm mluvím, že? Ale… je lepší, když se s tím člověk smíří, než když bude jeho jméno tabu. Děláme si tím jen hůř.“
Sasuke mlčel.
„Vím, že na něj máš vztek. Vím, co ti provedl, věř mi, že to vím. Ale… i on mi vzal život. Nejspíš se musím smířit s tím, že se už nevrátím, ale i když ho z celého srdce nenávidím, nevyslovovat jeho jméno je jako přiznat strach z něj.“
„Nejspíš… máš pravdu,“ přiznal po chvíli Sasuke.
Melissa se usmála.
„Přísahala jsem, že ho zabiju proto, co udělal,“ dodal.
„Od toho tě nejspíš neodradím. Chápu, že je to tvůj cíl, ale nesmíš udělat z vzteku chybu.“
„Chce tě rozčílit a počkat až uděláš pitomost a vběhneš mu pod ruku,“ dodala
Sasuke nic neříkal, ale věděl, že má pravdu.
„Víš…“ začala trochu váhavě Melissa „Možná… možná vím, proč mě sem Itachi zavolal.“
Sasuke zpozorněl.
„Jak…?“
„Vzpomínáš si, co jsi řekl, když se vás před lety ptal Kakashi na váš sen?“
Sasuke nechápal kam tím míří. A už vůbec nechápal, jak to ona může vědět.
„Obnovit klan Uchihu,“ zopakovala jeho slova „Co když… chce to stejné. Co když chce….“
„Dítě? Nejen krásná, ale i chytrá,“ ozval se hlas. Kousek od dveří stál Sasuke bratr. Nikdo nechápal, jak se do pokoje dostal. V Sasukem se zvedla vlna nenávisti a odporu
„Co tu…“
„Nech mluvit Melissu,“ přerušil ho „Vypadá to, že přišla na důvod její přítomnosti.“
„Jestli jo, tak ti řeknu rovnou, že máš smůlu,“ vyjela na něj.
„Ale no tak. Nechci ti přece ublížit. Jsi výjimečná osoba, to víš. Tvoje síla je neobvyklá.“
„Meleš furt to samý.“
„Tvoje krev a krev Uchiha klanu.“
„Sni dál.“
„Tvoje dítě bude výjimeční, jako ty a já,“ dodal a vzápětí byl těsně u její postele. Sasuke ani nestačil postřehnout, jak natož tomu zabránit. Když se dotkl její tváře, Sasukem projela vlna vzteku, ale ovládl se. Nechtěl udělat chybu, která by je oba mohla stát život.
„Já ti neublížím, ale o tvých přátelích řeč nebyla,“ pošeptal ji „Stačí, když se vrátíš. Můžeš žít jako předtím. Když budeš chtít,“ dodal a zmizel. Sasuke se překvapeně díval na místo, kde před chvíli stál jeho bratr.
„Ten teda má drzost,“ zaklela Melissa.
„Nechceš se k němu doufám vrátit?“ zeptal se rovnou Sasuke, který slyšel jeho slova.
Melissa si na ně vzpomněla, ale zavrtěla hlavou.
„Byla by to chyba,“ dodal Sasuke.
„Jo, asi byla,“ souhlasila, ale myšlenkami byla úplně jinde.
Oba návštěva Itachiho překvapila. Nechápali, jak se dovnitř dostal, ale…
„Neber si to osobně, ale nikoho tu nechci.“
„Dostal se sem předtím dostane se sem i v noci,“ snažil se ji přemluvit Sasuke.
„A banda jako vy mu v tom určitě zabrání,“ podotkla.
„Už zase se hádají,“ podotkl Naruto.
„Takhle se nikam nedostanem,“ souhlasila Sakura.
„Posledně, když jste mě hlídali, jsem se moc nevyspala a jen pro tvou informaci, nechce mi nic udělat.“
„A ty mu věříš.“
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář