Ťuk ťuk. Nic, žádná odpověď. ŤUK ŤUK, zaznělo naléhavěji. Ale pořád nic. Buch buch. Dveře se pod tíhou pěsti otřásli a málem vypadli z pantů.

„No jo, vždyť už jdu,“ řekl znuděně Naruto a doplahočil se k dveřím. Ani neotevřel dveře a už hodlal poslat dotyčného do spáru Rasenganu.

„Co zas?“ zavrčel a s trhnutím otevřel dveře. Toho kdo tam stál by nečekal a rozhodně ne s tím, co měl sebou.

„Sasuke?“

„No dík, že ses uráčil přijít otevřít,“ řekl.

„Stěhuješ se?“ zeptal se Naruto a podíval se na Tašku vedle Sasukeho nohou.

„Věř mi, že je mi to trapný a v životě bych nic takovýho dobrovolně nedělal, ale… můžu u tebe chvíli zůstat?“

„Zůstat? Chvíli? Ty? U mě?“

Sasuke zatl pěsti. Nemůže ho zmlátit, jinak by byl nejspíš na ulici.

„Můj byt je, vytopeném, zamořeném plísní a hmyzem a bůhví čím. K Sakuře jít nechcu,“ řekl a jen při té myšlence se otřásl. „Kakashi taky není dobrá volba, tak zbýváš ty!“

Naruto se ušklíbl. Tak všemocný Sasuke nemá kam jít!

Sasuke poznal, co zhruba si Naruto myslí.

„Poslyš Naruto, technicky vzato jsem teď bezdomovec, ale… koupím ti tolik rámen kolik jen budeš chtít,“ přemlouval ho a cítil se neuvěřitelně poníženě.

„Fakt?“

„Jo, fakt.“

„Tak jo,“ řekl a uhnul, aby mohl Sasuke vejít.

„Jak dlouho tu vlastně chceš zůstat?“ zeptal se Naruto a zavedl Sasukeho do pokoje.

„Chci? Tohle slovo bych nepoužíval. Musím tu zůstat tak měsíc, možná dýl.“

„Teda, abys pak nepotřeboval cvokaře.“

„Vtipný,“ řekl a položil tašku na zem.

„Zrovna sem se chystal večeřet, dáš si taky?“ zeptal se Naruto a zamířil do kuchyně.

„Mám snad na výběr,“ řekl mrzutě Sasuke a zamířil za Narutem.

„Tak dobrou chuť,“ popřál Naruto a postavil před Sasukeho talíř s jídlem. Sasuke už měl pořádný hlad. Celý den nejedl. Žádná snídaně, oběd, snědl by cokoliv. I když je to od Naruta.

Naruto se s zájmem podíval na Sasukeho, který hltal jídlo. Byl to zvláštní pocit mít ho tady.

„Půjdu se vysprchovat, abys ses pak mohl umýt i ty,“ řekl Naruto a vstal.

„Dobře,“ řekl Sasuke a překvapeně se podíval na Narutův skoro netknutý talíř.

Naruto vklouzl do koupelny a následně do vany. Pustil vodu a nechal ji po sobě volně stékat. Z nějakého důvodu ho chladila i horká voda.

„Naruto?“ nakoukl Sasuke do koupelny. Naštěstí měl Naruto vymoženost, zvanou závěs.

„Ano?“

„Jenom si někam zajdu,“ řekl Sasuke. Připadalo mu slušnost, říct, že jde pryč když už se sem Narutovi nastěhoval.

„Dobře, klíče mám na stole.“ Pak už slyšel jen klapnutí dveří a znovu se ozývali jen kapky dopadající jeho tělo.

Po sprše Naruto zamířil do pokoje. S jedním ručníkem omotaným kolem pasu, zatímco druhým si sušil vlasy.

Natáhl se na postel a zadíval se na strop. Najednou se cítil hrozně unavený. Oči se mu začali klížit až se zavřeli úplně.

Probudilo ho až šimrání na obličeji. Otevřel oči, ale jediné co viděl byl nějaký kus hadu a malou škvíru, kterou viděl podlahu.

„Naruto?“ uslyšel Sasukeho hlas. Naruto pochopil. Usnul i s ručníkem na hlavě a Sasuke ho teď držel nadzvednutý, aby mu viděl na obličej.

Naruto natáhl ruku a stáhl si ručník z hlavy.

„Asi jsem usnul,“ řekl a posadil se.

„Asi jo,“ řekl Sasuke a uhnul pohledem. Naruto se na něj pátravě podíval.

„Co je?“ řekl. Sasuke se na něj podíval a pak sjel pohledem dolů. Naruto ho následoval. Následně zrudl, s vyjeknutím vyskočil a schoval se za postel.

„Víš… mohl bys,“ řekl Naruto a rudl při každém setkání jejich pohledů.

„Jasně,“ pochopil Sasuke a odešel. Naruto se ještě chvíli krčil za postelí a pak se konečně narovnal. Nejdřív našel ručník, který ho tak zradil a vydal na pospas Sasukeho pohledu. Pak se převlíkl do pyžama.

„Můžu?“ ozvalo se od dveří.

„Jo,“ řekl Naruto. Sasuke vešel do pokoje. I on už byl převlečený do pyžama. Naruto pozoroval, jak si vytahuje věci na spaní.

„Chceš spát na zemi?“ zeptal se Naruto.

„No… ve vaně by to nebylo zrovna pohodlné.“

„No… postel, myslím ta moje, se dá rozložit, aby byla pro dva. V pohodě se na ni oba vejdem. Pořád lepší než zem, ne?“ Naruto si připadal hloupě. Ne jakoby mu nabízel postel, ale jakoby se mu nabízel do postele.

„Proč ne,“ pokrčil rameny Sasuke. Naruto odtáhl stolek. Povytáhl dřevenou konstrukci postele a matraci zvedl a rozložil. Postel byla o polovinu nižší, ale širší. Sasuke si na postel přesunul polštář a deku. Naruto ho chvíli pozoroval a pak si lehl, zády k Sasukemu. Chvíli na to, ucítil jak se postel mírně prohnula, když si Sasuke lehnul. Chvíli na to bylo slyšet pravidelné oddechování. Sasuke usnul.

Ale Naruto nemohl usnout. Převracel se s divným pocitem v žaludku. Nevěděl jestli je to Sasukem. Byl kousek od něj a jeho to znervózňovalo a doslova mu to nedalo spát. Po dvou hodinách to vzdal. Vzal si polštář a deku a odsunul se na gauč. Bylo tam málo místa, ale i ta se mu podařilo usnout.

Do nosu ho udeřila divná vůně a donutila otevřít oči. Na stole před gaučem stál hrnek s čajem.

„Spal si na gauči?“ zazněla otázka. Naruto pootočil hlavou a uviděl Sasukeho, jak sedí na stole (takový ty typicky nízký). Posadil se.

„Nebylo mi dobře,“ řekl a zas tak daleko od pravdy to nebylo. Žaludek měl jak na vodě.

„Seš nějak bledej,“ řekl Sasuke, natáhl k němu ruku a položil mu ji na čelo.

„Máš i horečku,“ podotkl.

„Vážně?“ řekl a oči se mu zase zavírali.

„Seš v pořádku?“ zeptal se Sasuke, když vidě, že Naruto bledne na úroveň mrtvoly.

„Jo,“ hlesl Naruto a začal se naklánět dopředu. Sasuke ho stačil zachytit, ale to už Naruto nevnímal. Ztratil vědomí.

„Zřejmě střevní chřipka nebo něco takového,“ řekl doktor. „Dvakrát denně dva brát tohle a do týdne bude v pohodě. Horečky zmizí do tří dnů. Když tak volejte, musí ale odpočívat,“ upozornil Sasukeho.

„Je to nakažlivé?“

„Myslíte sebe? Vy tu s ním bydlíte?“

„Můj byt je v okupaci havěti, nemám na výběr.“

„No pokud nebudete pít ze stejné sklenice a tak, tak je to neškodný.“

„Dobře,“ řekl. Šel vyprovodit doktora, pak se vrátil k Narutovi. Pořád spal. Sasuke napustil studenou vodu do největší mísy jakou našel a ponořil do ní obklad. Na Narutově horečkou rozpáleném čele obklad rychle vychladl. Sasuke mu ho měnil téměř každý dvě minuty.

Po hodině Naruto konečně přišel k sobě. Snažil se pohnout a posadit, ale tělo protestovalo.

„Všechno mě bolí,“ řekl a zavřel oči. „Co mi je?“

„Nějaká chřipka nebo co, za pár dní budeš v pohodě,“ řekl Sasuke a vyměnil mu obklad.

„Musíš dostat prášky, ale měl bys něco sníst,“ dodal.

„O jídle mi nemluv.“

„Musíš něco sníst,“ upozornil ho. Narutovi se zvedl žaludek. Zakryl si ústa rukou a zavrtěl hlavou.

Sasuke zapřemýšlel. Naruto střídal všechny možné barvy, nebyl by dobrej nápad do něj něco cpat.

„Co zelenina?“ To bylo neutrální jídlo (nápad chválím, já taky chvíli nejedla nic než salátový okurky).

Naruto sundal ruku z úst. Chvíli na to kývl.

„Dobře, máš tu nějakou?“ Naruto zahanbeně zavrtěl hlavou.

„Pro nějakou teda dojdu, ty se nesmíš hýbat jenom lež.“

„Dobrej vtip,“ řekl Naruto. Bolel ho každý sval, cítil se jak protézami zatížený osmdesátník.

Sasuke byl zpátky do půl hodiny. Nakrájel zeleninu a rozdrtil na ni prášek. Doktor mu to poradil. Prášek měl totiž hořkou chuť a žaludek by to nemusel unést, s zeleninou to snad bude lepší.

„Na,“ podal Narutovi talíř. Množství bylo tak, aby to Naruto nevyvrátil a přece dost na to, aby se dožil rána.

„Je to nutný?“

„Když už jsem šel ty metry do obchodu, prodavačku prosil ať ze skladu kouká přinést okurku, tak to do sebe laskavě kopni.“

Naruto se rezignovaně natáhl po talíři, ale jakmile na ruce spočinula celá váha talíře, ruka se roztřásla. Sasuke talíř rychle chytil než bude mít Naruto z postele zeleninovou zahrádku.

„Radši ti to položím,“ řekl a položil talíř na postel vedle něj. Naruto do sebe kousek po kousku dostával zeleninu i s léky.

„Hotovo,“ zaúpěl a skulil se na bok.

„Nebudeš zvracet, že ne?“

„Neboj,“ ujistil ho Naruto, ale Sasuke mu moc nevěřil.

„Možná bys měl spát,“ poradil Sasuke.

„Hmm.“

Sasuke odnesl talíř. V životě se o nemocného nestaral a ani o to nestál, ale Narutovi to dlužil a nechtěl ho tu nechat napospas žaludku.

Když se vrátil do pokoje, Naruto ležel klidně na boku a spal.

Sasuke mu položil ruku na tvář. Hořela jako ústřední topení. Ale okna už byla otevřená na maximum.

„Chladí,“ ozval se Naruto spokojeně a přetočil se na záda. Sasuke stáhl ruku zpátky. Nebylo divu, jemu byla zima, připadal si jak v Grónsku.

Znovu mu položil ruku na tvář.

„Ty nespíš, že?“ řekl Sasuke a znovu ruku odtáhl.

„Nedá se to, je mi hrozný vedro. Připadám si jak v grilu.“

„To je tou horečkou,“ řekl Sasuke. „Možná by sis měl vysvlíknout to tričko. Bude ti chladněji.“

„Nejsem schopný ani mrkat.“

Sasuke se musel usmát. Svůj humor neztrácel.

Posadil se k němu na postel a pomohl mu posadit se. Bylo to jako držet rozžhavěné uhlíky. Naruto celý hořel, i košile od pyžama byla horká.

Sasuke mu pomalu začínal rozepínat knoflíčky a košili mu vysvlíkl. Pak ho položil na postel. Nevypadal, že by to pomohlo.

Natáhl k němu ruku a položil ji Narutovi na tvář.

„Chladí,“ zašeptal znovu. Oči měl pořád zavřené. Byl unavený a zesláblý, ale usnout nemohl.

Sasuke sjel rukou na krk, pak níž až na hruď až k břichu. Všude se na chvíli zastavil, aby ho aspoň trochu zchladil.

Naruto klidně oddechoval a vypadalo to, že se mu daří usínat.

Sasuke se na chvíli odtáhl a zahleděl na Naruta. Viděl, jak se nespokojeně zavrtěl, když ho znovu plně pohltilo horko.

Nakonec is Sasuke sundal tričko a lehl vedle Naruta. Otočil ho zády k sobě a přitiskl jeho rozpálené tělo na jeho chladné. Jednu ruku dal kolem pasu a druhou pod Narutův krk.

Naruto sebou mírně cukl, když na sobě ucítil jeho dotek, ale bylo mu příjemně chladně.

„Klid, jenom spi. Bude ti líp,“ uklidnil ho Sasuke. Naruto se uvolnil a poddal se chladu Sasukeho těla.

Podařilo se mu usnout stejně jako Sasukemu.

Oba spali až do rána. Sasuke se probudil jako první. Naruto teď byl otočený čelem k němu a schoulený v jeho náručí. Jednu ruku měl pod hlavou a druhou kolem Sasukeho pasu.

Sasuke se spokojeně podíval na spícího Naruta. Musel uznat, že vypadal jako anděl. Klidně, skoro jakoby mu nic nebylo. Když se ale dotkl jeho čela, iluze byla pryč. Bylo sice o něco studenější než včera, ale to je ráno normální.

Sasuke se pořád díval na Narutovu tvář. Natáhl ruku a odhrnul mu vlasy z čela. Připadal mu… roztomilý, jak tu vedle něj ležel. Nikdy by si nemysle, že o něm bude tak přemýšlet. V tuhle chvíli v něm neviděl kamaráda, ale něco cenného.jakoby měl před sebou nenahraditelný poklad.

Naruto začal pomalu otvírat oči. Chvíli trvalo než si uvědomil, kde je a v jaké pozici.

Sasuke se na něj usmál. Kdyby nebyl Naruto tak zesláblý už by ječel na celé kolo a hnal se schovat do skříně.

„Je ti líp?“ zeptal se Sasuke a posadil se. Naruto se zamyslel. Nechtěl být nevděčný, Sasuke pro něj dělal, co mu viděl na očích, ale pravda byla, že mu bylo pořád stejně.

„Jo,“ řekl nakonec. Sasuke se mu podíval do očí, které přímo křičeli slovo lež.

„Takže není,“ usoudil. Vstal, sebral tričko a oblékl se.

„Donesu ti něco k jídlu,“ řekl a zamířil do kuchyně. Tentokrát ovoce, aby dostal i něco sladkého.

„Sasuke?“ zarazil ho Naruto mezi dveřmi. Sasuke se na něj tázavě otočil.

„Děkuju,“ řekl Naruto. „Za všechno.“ Sasuke se usmál.

„Nemusíš děkovat,“ řekl a zmizel mezi dveřmi.

Pár minut nato donesl Sasuke talíř s ovocem s příchutí prášku.

Naruto se na to moc necítil, ale překonal se a talíř za chvíli zel prázdnotou.

Sasuke odnesl talíř. Věděl, že Narutovi je pořád zle a chtěl mu nějak ulehčit, ale nevěděl jak.

„Naruto?“ řekl, když vešel do pokoje.

„Možná by ses měl vykoupat.“

„Hmm?“

„Vykoupat?“

„Uleví se ti a možná ti na chvíli klesne horečka a vyspíš se.“

„No dobře,“ souhlasil Naruto.

Sasuke odešel do koupelny a začal napouštět vanu. Co nejchladnější, ale ne moc studenou, aby ještě nenastydl.

Pak se vrátil k Narutovi. Pomohl mu vstát a dovedl ho do koupelny.

„Zvládneš to?“ zeptal se ho. Naruto kývl.

„Kdyby něco, tak zavolej,“ řekl a zavřel dveře. Sám si zatím uvařil čaj a čekal, až Naruto vyleze. Ale uběhla hodina a pořád nic.

„Naruto?“ zaklepal na dveře. Žádná odpověď. Sasuke pootevřel dveře a nakoukl dovnitř. Naruto pořád ležel ve vaně. Koupel opravdu splnila, co slibovala. Naruto usnul.

Sasuke se musel usmát. Vzal si tu největší osušku, co našel, vytáhl Naruto a zabalil ho do ní. Odnesl ho do pokoje a uložil do postele. Přisunul si k posteli židli a posadil se.

Počkal dokud sebou naruto nezačal vrtět a neotevřel oči. Zmateně se díval kolem sebe. Zřejmě se divil, jaktože kolem něj není voda a kachličky.

„Co…? Já jsem usnul?“

Sasuke kývl.

„Zabralo to,“ řekl Sasuke.

„To jo,“ uznal Naruto. „Ale… jak jsem se dostal z tý vany?“

„Vyndal jsem tě,“ řekl Sasuke klidně.

Naruto zrudl, jestli to ještě přes tu horečku šlo. Nejdřív se probudí vedle Sasuke, jak se navzájem objímají a pak ho Sasuke vytáhne nahýho z vany.

„Na stud je trochu pozdě,“ řekl Sasuke s úsměvem a podal mu kalhoty od pyžama. Naruto si je pod dekou natáhl.

„Nestydím se,“ řekl a posadil se.

„A proč ta červená barva?“ zeptal se a přesunul se na jeho postel.

„To horečka,“ vysvětlil mu.

„Aha,“ usmál se Sasuke a naklonil se k němu. Místo polibku, který Naruto očekávala, k němu Sasuke natáhl ruce a položil je Narutovi na tvář.

Pomalu je začal přesouvat dolů. Přes krk, klíční kost… začal ho hladit kde to jen odhalená kůže dovolila.

Naruto se nebránil. Sasukeho ruce příjemně chladili a způsobovali příjemné mravenčení po těle.

Sasukeho ruce jemně zatlačili na hruď a donutili Naruta lehnout si.

Sasuke se sklonil nad Naruta a začal mu polibky zasypávat krk. Chtěl by ochutnat i jeho rty, ale to byl vzhledem k Narutově stavu hodně špatný nápad.

„Ber to jako masáž,“ zašeptal Sasuke a jazykem ho jemně pošimral mezi krkem a klíční kostí. Jedinou odpovědí byl Narutův zrychlený dech.

Sasuke narazil na krční tepnu, která pod jeho rty pulzovala čím dál tím víc.

Rty sjel pod krk a začal prozkoumávat důlek nad hrudní kostí.

„Klidně řekni a já přestanu,“ řekl Sasuke a podíval se na Naruta. Ten, ale nebyl schopný slova. Oči byli pěvně zavřené. Měl, co dělat, aby se udržel na stupni zrychleného dechu a z úst mu neunikali jiné zvuky.

Sasuke se nad jeho snahou pousmál. Uvidí se, jak dlouho to vydrží.

Rty sjel přes hruď a břicho. Tam se zastavil. Začal ho líbat podél lemu kalhot.

Naruto pevně sevřel prsty prostěradlo. Rty držel těsně u sebe. Jenže nos na všechen ten žádaný vzduch nestačil. Naruto povolil rty a skrz nepatrnou škvíru mu unikl tichý sten.

Sasuke se vítězně usmál. Zvedl hlavu a následně se narovnal celý. Když Naruto necítil další doteky rtů, otevřel oči. Zmateně na Sasukeho zamrkal.

„Nerad bych ti přitížil,“ vysvětlil a posadil se na kraj postele.

„Cože? Nejdřív mě tu tak... tak… nažhavíš a pak řekneš, že mě nechceš přitížit?“

Nad slovem nažhavíš, Sasuke mírně povytáhl obočí.

„Vím, jak ti pomoct,“ řekl Sasuke a na chvíli odešel. Vrátil se z nějakým balíčkem, nebo hadrem něčím naplněným. Stáhl z Naruta kompletně deku a hodil mu uzlík mezi nohy. Naruto vyjekl pod návalem chladu. V tom kusu hadru byl totiž led.

„Schlazenej?“ zeptal se Sasuke. Naruto se naštvaně natáhl po hadru s ledem mezi nohama a hodil ho po Sasukem.

„Zchlaď se ty, ty… perverzáku!“ zakřičel na něj Naruto. Sasuke s pousmál a balíčku s ledem se vyhnul. Došel k posteli a sklonil se těsně nad Naruta. Jejich obličeje od sebe dělili setiny milimetru.

„Až se uzdravíš, ani vana ledu ti nepomůže zchladit,“ pošeptal mu. Naruto rudl už jenom pod jeho pohledem.

„Tak si koukej pohnout,“ usmál se a narovnal se. Naruto byl rudý vzteky. Na nějakou nevolnost nebo horečku teď vůbec nemyslel.

„Máš hlad?“ zeptal se Sasuke.

„Mám vztek,“ upřesnil Naruto.

„Ale nejspíš je ti líp,“ usmál se Sasuke.

„Možná… ale tvoje zásluha to není!“

„Chceš teda něco k jídlu?“

„Jak vím, že mi do toho nepřimícháš nějaký drogy?“

„Prosím tě, na to nepotřebuju drogy.“

„Hmm. Ale i tak nemám hlad.“

„Měl bys!“

„Hele ptal ses jestli chci, já řekl ne, to je konec diskuze.“

„Tak jo, stačí, když budeš večeřet.“

„Sasuke?“ řekl po chvíli Naruto. Sasuke, který se chystal jít do kuchyně, se k němu otočil.

„Hmm?“

„Proč se o mě tak staráš?“ Sasukeho ta otázka zaskočila.

„Dlužím ti to, pár týdnů tu s tebou pobudu.“

„Aha,“ sklopil hlavu. Takže protože mu to dluží.

„A navíc chci.“

„Chceš?“

„I kdybych měl ten dům od tebe zdědit, nedělal pro to nic, co bych nechtěl. Takže…“

„Takže ti to nevadí?“

„Jediný, co mi vadí je, jak seš ukecanej ale pravda je, že… že z toho mám celkem dobrý pocit.“

Naruto se na něj překvapeně podíval.

„Nedívej se na mě tak,“ řekl Sasuke. „Prostě… to chci dělat, tak to dělám. Víc vědět nemusíš.“

Naruto se usmál.

„Fajn,“ řekl. „A kde bude moje zdravotní sestřička psát?“

„Jakže? Zdravotní sestřička?“

„Tak bratříček.“
„Blbče,“ zaklel Sasuke a zmizel v druhém pokoji.

„A nezapomeň si bílý obleček,“ zakřičel ještě.

„Fakt vtipný,“ ozvalo se. 

„Jdu ven,“ řekl Sasuke.

„Kamže?“

„Ven!“

„Co když budu něco potřebovat?“

„Máš smůlu.“

„Co když omdlím?“

„Zavolej si sanitku.“

„Co když umřu.“

„Vzadu za domem je místa dost.“

„Bezcito.“

„Naivko.“

„Pitomče.“

„Idiote.“

„Srabe.“

„Blbče.“ Takhle na sebe štěkali ještě pár minut. Přitom je od sebe dělila stěna. Neviděli na sebe, ale hádali se jak malý kluci.

„Kreténe s inteligencí květináče,“ vykřikl Naruto.
„Mentálně indisponovanej magore,“ oplatil mu Sasuke.

„Perverzní úchyle.“ Na tohle se odpověď neozvala. Najednou se Sasuke objevil vedle Naruta se rty přímo u jeho ucha.

„A jsem na to pyšný,“ pošeptal mu. Naruto zrudl.

„Chceš, abych zůstal?“ zeptal se Sasuke. Naruto nepatrně kývl.

„Dobře. Na to jsi nemusel vyplýtvat slovník svých nadávek.“

Naruto chtěl vychrlit nějaký argument, ale překazili mu to Sasukeho ruce, které ho objali.

„Nech si to na příště,“ řekl Sasuke. „Teď spi,“ řekl.

„Ale já…“

„Spi!“ zopakoval Sasuke.

„No dobře,“ vzdal se nakonec Naruto a zavřel oči. Pořád mu bylo horko, ale Sasukeho tělo, i když oblečené, ho příjemně chladilo do zad. S spokojeným úsměvem na rtech se začal propadat do říše snů.

Sasuke čekal dokud Naruto neusne, teprve až pak se odvážil sám zavřít oči a usnout. Cítil se klidněji, když ho držel v náručí. Mohl ho chránit, ulehčit mu, dávat mu pocit bezpečí.

Něco takového z ruky nepustí. Bude se toho držet zuby nehty. Něco takového se totiž nedá nahradit!