Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Poslední přání

21. 6. 2009

 

Dveře s prudce otevřeli a do místnosti vkráčel mladík v černém plášti.
,,Proč jsi mě volal?” zeptal se na druhou stranu místnosti.
,,Deidara s Tobim se vrátili,” oznámil mu bratr.
,,A co já s tím?”
,,Přinesli sebou zajímavý úlovek. Myslím, že by tě zajímal.” Sasuke se na něj podezřívavě podíval.
,,Co to má být?” Itachi s úsmevem zavrtěl hlavou.
,,Nebylo by to překvapení. Běž a podívej se sám.” 
Sasuke tedy odešel a zamířil k žaláři. Hádal, že to bude člověk nebo aspoň zvíře či jiné monstrum. Co ale nechápal bylo, proč by ho to mělo zajímat.
,,Prý sem přitáhli někoho nového,” řekl hlídači.
,,Ehm, jo. Nějakej kluk. Byl v bezvědomí. Celkem zřízenej. Hoši se s ním nepárali.”
,,Kde?”
,,Cela osm. Na konci v pravo.” Sasuke se neobtěžoval poděkovat a zamířil k zmíněné cele. Nějakej kluk? Proč by jeho zajímal nějakej kluk?

Naruto pomalu otevřel oči. Zprvu nic neviděl. Jen mlhavý, šedý stín.
Bolela ho hlava. Vlastně celé tělo. Jakýkoliv pohyb rozehrál symfonie bolesti. Tělo měl samou modřinu a nejspíš se mohl chlubit o několika zlomeninami. Hlad a žízeň už ho dávno přešli. Spánek byl luxus, který dlouho nepoznal. Existovalo tu jen bezvědomí.

,,Ty?” zaslechl hlas. Namáhavě zvedl hlavu a snažil se zaostřit na osobu, která stála za mřížemi jeho cely.
,,Kdo jsi?” zašeptal a vzdal snahu cokoliv v tmě poznat.
,,To jsi už i oslepl?” Ten hlas. Ten hlas mu byl povědomý. ,,Tebe bych tu nikdy nečekal.” Na to uslyšel Naruto zavrzání a osoba vstoupila do cely.
,,Znám tě,” řekl Naruto. ,,Ale…” hlas mu selhal. Už neměl ani sílu mluvit.
,,Jak dlouho jsi tu?” Itachi mu sice řekl, že ho přinesli dnes, ale jeho stav nebyl jednodenní záležitost. Museli ho trápit nejmíň týden.
,,Asi dva týdny.”
,,Proč?”
,,Kdo jsi?” zeptal se znovu Naruto a pokusil se posadit. Nepovedlo se mu.
,,Fakt mě nepoznáváš?” Na to ho vzal za ramena a posunul ke zdi o kterou ho opřel. Naruto zvedl hlavu a zadíval se na tvář před sebou.
,,Ne,” zavrtěl hlavou. ,,Ty ne,” zavzlykal a snažil se posunout, co nejdál.
,,Co tak negativně?”
,,Jdi pryč.”
,,Řekni mi proč tě chytily?” Naruto chvíli nic neříkal a vypadalo to, že snad usnul.
,,Mám v sobě Kyubiho. A to je to, co Akatsuki chtějí. Copak tobě nedali přečíst podmínky než tě přijali?” Slušná věta na jeho stav.
,,O tom se s tebou bavit nehodlám.”
,,Tak co tu chceš?” zeptal se Naruto, přitáhl si kolena k tělu a objal je pohublýma rukama. Byla mu zima a on na sobě neměl téměř nic. Nechali mu jen trenýrky, které už taky poznaly zub času.
,,Itachi mi o tobě řekl a mě to zajímalo,” pokrčil rameny Sasuke. ,,Co mě ale překvapuje je, že ses nechal chytit.”
,,Chceš vědět proč?” zadíval se na něj vyčítavě. ,,Myslel jsem, že tě unesli a chtěl jsem ti pomoct. Nechal jsem se zajmout a doufal, že společně se nám podaří utéct. Jaký překvapení mě čekalo, když mi až tady sdělily, že jsi se k nim přidal.”
,,Ty seš debil,” neodpustil si Sasuke.
,,Jasně, debil, co chtěl pomoct kamarádovi. Jdi pryč Sasuke. Už je mi z tebe na nic.” Sasuke se zvedl a zamířil pryč.
,,Ještě přijdu,” řekl, než zmizel úplne.

Myslel si, že o Narutovi neuslyší. Bylo mu jasný, co s ním budou Akatsuki dělat. Dostanou Kyubiho a mrtvé tělo hodí na hromadu.
,,Tak co návštěva?” zeptal se ho bratr.
,,Co by mělo být?”
,,Je to přece tvůj kamarád.”
,,Není. Už dávno.”
,,Víš, že sem přišel vlastně dobrovolně. Chtěl tě zachránit.”
,,A co jako?” Neměl ve zvyku cítit vinu. Co na tom, že jeho dřívější nejlepší přítel se vrhl do spárů Akatsuki, aby ho zachránil. A jediné, co ho teď čeká, je smrt. Jenže ještě předtím ho budou mučit a snažit se z něj dostat něco o Konoze.
,,Co s ním chtějí dělat?” zeptal se.
,,Normální postup. Výslech a pak smrt. Samozřejmě jelikož je Naruto jinkuruchi, vezmeme si nejdřív Kyubiho.”
,,Jasně.” Jak si myslel. Přece, ale by za ním ještě měl zajít. Dlužil mu to. Nevěděl proč, ale dlužil.

,,Naruto Uzumaki,” nahlásil jméno. Hlídač kývl a řekl číslo cely, které si beztak Sasuke pamatoval.
,,Zase ty?” zamračil se Naruto, který teď vypadal ještě víc zbídačeně než předtím. Přesto měl v očích pořád ten bojovný výraz.
,,Vypadáš hrozně,” poznamenal.
,,No dík. Jak by asi měl vypadat člověk po dvou týdnech téměř bez jídla, vody spánku a za neustálého mučení?” Z nějakého nepochopitelného důvodu Sasukeho při té větě bodlo u srdce. Rychle to ale zahnal.
,,Jo jasně, něco jsem ti přinesl,” řekl a hodil k němu papírový sáček.
,,Co to je? Něco, co mi zkrátí dobu čekání na smrt?”
,,Jídlo.” Naruto se na něj nechápavě díval.
,,Proč?”
,,Abys ho snědl. Klid, není otrávený.”
,,Fajn, stejně nechci.”
,,Copak? Nemáš hlad?”
,,Ne, jen je mi zle,” zašeptal Naruto a sklopil hlavu. ,,Zřejmě… to máš fuk.”
Sasuke se díval na zuboženého Naruta. Už to není, co to bývalo, pomyslel si. Teda, fyzicky ne. Bratr věděl, proč mu o Narutovi říká. Kdysi mu totiž řekl, jak to s nima bylo. Nic citovýho, Naruto ho prostě jen fyzicky přitahoval. Měl pěkný tělo a kolikrát si říkal, že by stál za hřích. Zřejmě na to ale měl jít rychleji, protože teď už si neužije. Naruto se to nikdy nedozvěděl. Zřejmě by si o něm pomyslel své. Itachi to ale věděl. Jasně, že tu byla možnost, že si ho vezme teď. Zřejmě by se moc nebránil. Něco ho, ale drželo zpátky.
,,Proč jsi tak naivní? Proč sis myslel, že mě unesli?”
,,Nevím. Prostě… věřil jsem ti, věřil jsem v tebe, že by ses k nim nepřidal. Chtěl jsem… spletl jsem se. Jo jsem debil.”
,,Jo, neměl ses do toho plést. Vezmou ti Kyubiho, to víš, ne? A bez něj se žít nedá.”
,,Jo, to je riziko mýho povolání. Teď už s tím nic nenadělám. Nemám sílu na boj. Mohl bych se leda odplazit.”
,,Z Konohy pro tebe nepřijdou?”
,,Jasně, aby Akatsuki nezískali Kyubiho. To je jejich priorita. Což se jim možná i povede. A víš co? Když jinkuruchi zemře, démona z něj nikdo nedostane.”
,,Jo já vím, proto tě jakž takž udržují na životě.”
,,Vám fakt nic nedochází?” zasmál se Naruto. Sasuke se zamyslel.
,,Ty chceš…”
,,Kdo to nezažije, neví co to je. Už mě to nebaví. Vím, že mě nic nečeká. Jsem malý kousek od smrti a je jedno jak a kdy. Radši to skončím sám s jistotou, že nikdo Kyubiho nedostane, než bych umíral s pocitem viny, že zase umře spoustu lidí. Celá vesnice mě nenáviděla jen proto, že mám Kyubiho v sobě. I přesto si to nezaslouží znovu zažít. Pokud nebude jiná možnost, skončím to. Stačí na to vteřina. Můžu to klidně udělat minutu před vaší akcí.” Sasukeho prohlášení šokovalo. Naruto to nevzdával, prostě tolik miloval vesnici, že byl schopný se pro ni obětovat. Kvůli daru, nebo prokletí, teď trpí. ,,Budeš na mě žalovat?”
,,Ne,” řekl Sasuke. ,,Dělej si, co chceš.”
,,Dík za zájem.” Na chvíli se rozhostilo ticho. Oba už si neměli, co říct. Nebo možná měli, ale nechtělo se jim. Naruta mrzelo, že to skončilo takhle. Pořád v skrytu duše doufal, že Sasuke se vzpamatuje, třeba mu pomůže utéct a vrátí se k nim do Konohy. Sasukeho toho mrzelo za život hodně, ale nic by neměnil. Sem ho dovedl osud a věřil, že to tak má být. Přítele si máte držet u těla, nepřítele ještě blíž. Jeho bratr byl nepřítel a v tenhle moment byl u něj hodně blízko. Kolikrát přemýšlel, že ho jednou v noci zabije.
,,Víš co?” promluvil Naruto. ,,Něco ti řeknu, protože teď už je to stejně jedno. Kdysi jsem tě miloval, možná ještě pořád miluju. Těžko říct, teď.” Sasuke mohl jen šokovane zírat. Naruto ho pořád překvapoval. ,,Dobrý ne? Jo, já tomu taky nemohl uvěřit. Ale jo, je to tak. Byl jsem do tebe blázen a štvalo mě to, protože jsem věděl, že tě nikdy mít nebudu.”
,,Ještě nějaké další tajemství, které bych měl vědět?” zeptal se Sasuke, pořád v šoku z vyznání.
,,Ne. Vadí ti, že jsem ti to řekl?”
,,Ne.” Nemohl uvěřit, že ho mohl mít, kdyby se snažil. Jeho chyba.
,,Víš, je zajímavý, že i když se vlastně podílíš na celém mučení, je mi v tvý společnosti dobře.”
,,Fakt?”
,,Jo. Možná to má něco společného s mými city. Jen vím, že až odejdeš, zase mě přepadne ta bolest na hrudi, jak se snažím potlačit ten kašel.”
,,Kašel? Něco proti němu máš?”
,,No, nechci, protože… krev jde špatne dolů a… nemám rád, když mám na rukou krev.”
,,Vykašláváš krev?” Naruto věděl, že řekl příliš. Nechtěl svými problémy zatěžovat ostatní. A už vůbec ne Sasukeho.
,,Možná.”
,,Zřejmě máš vnitřní zranění.”
,,Nepovídej. Víš, zlomený žebra jsem přestal počítat po prvním týdnu. Kosti se ani nestačí zahojit a už jsou znovu vejpůl.”
,,Ukaž.”
,,Co prosím?”
,,Polož se na zem a vyhrň si tričko,” zopakoval s kapkou netrpělivosti.
,,No fajn, ale co chceš dělat?” nechápal, ale přesto si lehl na zem.
,,Jen tě prohlídnu a spravím, co se dá,” vysvětlil a jedním pohledem si prohlédl modřiny na těle. ,,Možná to bude nepříjemný,” upozornil ho a položil mu ruku na břicho.
,,Počkej co…” zmlkl, protože ucítil zvláštní tlak. ,,Co děláš?” zeptal se a sklonil hlavu, aby viděl na Sasukeho ruce. Ty kupodivu neviděl. ,,Kde máš ruce?”
,,Tohle se dělá v případech, jako je tenhle, kdy nemáš nic jiného než ruce a čakru. Zhojím ti kosti a jiné rány přímo v tobě.”
,,Aha. Takže díky čakře do mě strkáš ruce? Hm, za jiných okolností by mě to nejspíš vzrušovalo.” Sasuke to ignoroval a soustředil se na čakru. Mohlo se klidně stát, že se něco pokazí a jeho ruka zůstane v Narutovi. Což by vedlo k smrti.
,,Hotov,” řekl. ,,Měl jsi zlomená žebra a ty ti poranili žaludek, proto ta krev. Teď už to bude v pohodě.”
,,Hm, díky. Fakt.”
,,Ještě něco tě bolí, když už jsem u toho?”
,,Ne, to už je dobrý. Fakt.”
,,Fajn. Chvíli bys neměl nic jíst, ale měl by ses napít.”
,,Jasně, pod postelí mám miniledničku plnou alkoholu. Promiň, že jsem ti nenabídl.”
,,Tak já něco přinesu,” řekl Sasuke a než stačil Naruto cokoliv říct, zmizel. Vrátil se za pár minut s lahví vody. Kde vzal tady láhev se Naruto neptal.
,,Tak dík, ale už bys toho fakt měl nechat.”
,,Čeho?”
,,No, všeho. Copak ostatním nebude nápadný, že před hodinou jsem byl troska a teď mám všechno v těle, tak jak má být. Po tvojí návštěvě.”
,,Co já dělám, může bejt ostatním ukradený. Je to moje věc.”
,,No jo, ale budeš z toho mít problémy. Možná tě potrestají.”
,,Ježiš Naruto, máš mi být vděčný.”
,,Já jsem, ale nechci, aby ti něco udělali. Už trpělo dost lidí, nemyslíš?”
,,Pokud mě nepráskneš, nezjistí nic.”
,,Ale-”

,,Když už jsi se smířil se smrtí, můžu ti to aspoň zpříjemnit, ne? Přijdu každý den a spravím, co se dá.”
,,Hm, jak chceš. Jo, díky. Je mi líp. Sice nechápu proč to děláš, ale díky.”
,,Ber to jako protislužbu od přítele.”
,,Myslel jsem, že už nejsme přátelé?”
,,Opravdu to teď chceš řešit?” Naruto zavrtěl hlavou a přitáhl si nohy k tělu. Začínalo mu být celkem zima. Ani nevěděl kolik hodin bylo, nebo jaký den byl. ,,Je ti zima?” Naruto kývl. Sasuke si tedy svlékl plášť a přehodil ho přes Naruta.
,,Díky, ale měl bys jít.”
,,Proč? Řekl jsi, že je ti líp, když jsem tady.”
,,To jo, ale nechci, abys-”
,,Hele, netahej sem možný potrestání.”
,,Fajn, tak… víš, jak sem ti říkal, co k tobě cítím, jak jsi na mě teď tak milej, tak si uvědomuju, proč a že jsem nejspíš propásl příležitost.”
,,Ona snad nějaká byla?”
,,Asi ne, ale prostě jsem tě vždycky jen sledoval a ani se o nic nepokusil. Nic ti nikdy nenaznačil. Říkal jsem si, že je to fuk, protože bys stejně nikdy neměl zájem když jsi odešel, jen mě to v tom utvrdilo. Jenže, když jsi teď tady a děláš všechno tohle, uvědomuju, proč jsem se vlastně zamiloval.”
,,Řekneš mi ty důvody?” zeptal se Sasuke. Zajímalo ho to.
,,No, i když to budeš možná popírat, dokážeš být milý. A když spíš, tak vypadáš hrozně křehce a nevinně. Občas jsi totiž po tréninku vytuhnul a vypadal jsi sladce.”
,,Aha, skvělý důvody, kterými se opravdu můžu chlubit.”
,,A svým způsobem mě trochu přitahovala i tvoje chladná povaha,” přiznal s úsmevem. ,,A víš co?” řekl a trochu zrudl. ,,Byl jsi, teda ještě jsi, hrozně sexy.” Sasuke měl štestí, že právě nejedl nebo nepil, protože už by dávno polykal andělíčky. Nikdo mu nikdy neřekl, že je… sexy.
,,Tak to dík, teď se cítím v tvé přítomnosti mnohem jistěji.”
,,Klid, já se tě přece nepokusím svést. Vím, že bys neměl zájem,” řekl. To Sasukemu na náladě nepřidalo. Jasně, že by měl zájem. Jenže, k Narutovi nic necítil. Na druhou stranu, to bylo Narutovo přání. Poslední přání.
,,Naruto?”
,,Hm?” Sasuke se na Naruta zadíval. Byl sice trochu hubenější, ale byl to pořád Naruto. V očích měl stejný oheň bojácnosti a troufalosti. Pořád byl přitažlivý.
,,Ty ses svěřil, tak já ti taky něco řeknu,” začal. ,,Už hrozně dlouho mě přitahuješ.”
,,Co prosím?” zasmál se Naruto. ,,Snažíš se mě pobavit?”
,,Co je na tom vtipnýho?” nechápal Sasuke.
,,No, zřejmě nic, ale… to nejde!”
,,Počkej ty mě můžeš milovat, ale já tebe nesmím chtít? Na to jsou snad nějaký pravidla?”
,,Ne, to ne. Chceš mi snad říct, že jsme vedle sebe byli celé ty měsíce a nikdo z nás nevěděl pravdu o tom druhém a… mohli jsme skončit spolu. Já bych tady nebyl a ty bys byl v Konoze.” Sasuke si sice myslel něco jiného, ale budiž.
,,Zřejmě. Oba jsme šlápli vedle.”
,,Takže…”
,,Takže?”
,,Takže mě necháš umřít? Aniž bys sis užil?” řekl a usmál se nad poslední větou.
,,Nechci ti kazit iluze, ale pro mě to není důvod proč tě odsud dostat.”
,,Aha. No jo, zřejmě sis našel někoho jiného. Někoho, kdo nevypadá, jak kdyby žil na ulici.” Sasuke z jeho tónu a výrazu poznal zklamání. Před chvíli mu nezáleželo na jemu samotném, ale když se dozvěděl “pravdu“, litoval. To ho opravdu tolik miloval?
,,Takhle jsem to nemyslel,” řekl. ,,Je mi jedno, jak vypadáš. Jen říkám, že bych ti stejně nedokázal pomoct. Hlídají tě, nebo respektive Kyubiho a nenechají si tě upláchnout. Na tvoji záchranu nemám dost sil. Já proti zbytku Akatsuki.”
,,Zřejmě máš pravdu. Na chvíli jsem si myslel, že se z toho dostanu a oba se vrátíme do Konohy.”
,,Přiznám se, že kdybych mohl, pomohl bych ti.” Zas tak velká lež by to nebyla. Kdyby všichni Akatsuki odešli na ryby a nechali pozotvírané všechny dveře, Naruta by pustil.
,,Fakt? Tak to dík,” usmál se Naruto. ,,Hele, myslíš, že bys…” odmlčel se a začervenal.
,,Co?”
,,Obejmout mě? Pořád je mi zima a já bych… prostě bych chtěl obejmout.” Sasuke chápal, co tím myslí. Silný pocit, kdy toužíte, aby kolem vás někdo obemknul ruce a přitiskl si vás k sobě. A přesně to on udělal. Opatrně si k sobě přitáhl Narutovo křehké tělo a opřel se o zeď.
Naruto se spokojeně usmál a užíval si příjemný hřejivý pocit u srdce.
,,Zůstanu s tebou,” prohlásil Sasuke. ,,Zůstanu s tebou až do konce. Ať tě zachrání nebo ne.”
,,Opravdu?”
,,Zasloužíš si to. A mnohem víc,” řekl a políbil ho do vlasů. Naruto k němu zvedl oči. Zvědavý pohled se střetl s žádoucím. Sasuke v tuto chvíli chtěl Naruto víc kdy jindy. Nejen fyzicky, ale nejspíš i ze soucitu.
,,Ale co-”
,,Žádný ale,” přerušil ho ukazováčkem na jeho rtech. ,,Těch ale bylo za celý život dost.” Naruto na Sasukeho zíral, jak kdyby spadl z višně. ,,Užívej dne, jako by byl tvůj poslední,” zašeptal a vyměnil svůj prst za rty. Bylo to poprvé, co Naruto líbal. A hádal, že tento dnes to bylo i naposledy. Poprvé a naposled. Takhle si pak okamžiků vážíme víc.

Další ráno nebo noc či odpoledne se jako první probudil Sasuke. Vlastně měl pocit, že vůbec nespal. To co se stalo, nebo to co provedl… nelitoval toho. Nebyla to chyba. Bál se ale, že dal Narutovi falešnou naději. On ho miloval, kdežto Sasuke si včerejškem splnil jeden ze svých snů. Kdežto ten Narutův zřejmě nastartoval.
,,Sasuke?” Sasuke pootočil hlavou směrem k Narutovi. Usmíval se na něj, ale ne štastne spíš chápavě. Jakoby říkal, beru, že to byl úlet. Nevyčítám ti to.
,,Řekl bych dobré ráno, ale mohl bych lhát.”
,,Tak řekni něco jiného,” navrhl Naruto a pootočil se na bok k Sasukemu.
,,Jako třeba, bylo to skvělý, v posteli jsi zvíře?”
,,Lhal bys?”
,,Nejspíš ne.”
,,Nejspíš?”
,,Zem plná šutru není postel. Pokud nejsi masochista, sotva si to můžeš užít.”
,,Pak zřejmě jsem masochista,” usmál se Naruto.
,,Bylo by hodně cynické říct, škoda, že umíráš?”

,,V tomhle případě ani ne. Sasuke Uchiha přiznal, že se mu líbí sex s někým jiným.”
,,Než s kým?”
,,Chtěl jsem říct s sebou samotným, ale zní to hodně divně.”
,,To opravdu takový egoista?”
,,Pro tvoje ego byla stvořena nová planeta, stačí?”
,,Tak se otoč?” pobídl ho.
,,Co? Chceš si dát další kolo?”
,,Ne. To jen tvoje záda masochisto. Máš je poškrábaná. A i přesto, že se ti to tolik líbilo, infekce by nebyla dobrá věc.”
,,Aha, fajn,” kývl Naruto a otočil se na břicho. ,,Zase mi bude strkat ruku do zad? Protože tě upozorňuju, že tentokrát by mě to vzrušilo.”
,,Ne, jen ti je čarou zahojím,” vysvětlil.
,,Plánoval jsi to?” zajímal se Naruto.
,,Náš poslední čin? Ne. Záleží na tom?”
,,Kdybys to plánoval od okamžiku, kdy jsi od někoho z Akatsuki zaslechl jméno Naruto Uzumaki, bylo by to sobecké gesto ukazující, že si hodláš splnit každou položku na svém seznamu.”
,,Hezká teorie.”
,,Ty jsi učinil spontánní gesto. Sasuke Uchiha nedělá spontánní gesta.”
,,Pak možná,” řekl Sasuke a položil se zpátky vedle Naruto. ,,Nejsem ten Sasuke Uchiha, kterého jsi znal.”
,,Pak tedy, kdo jsi?”
,,Myslím, že to si nechám pro sebe,” usoudil a posadil se. Natáhl se pro tričko a oblékl se.
,,Jdeš pryč?”
,,Musím se ukázat tam nahoře a navíc zřejmě za chvíli přijdou,” řekl Sasuke a podal Narutovi oblečení. ,,Nejde mi o to, že já bych mohl mít problémy, ale když by o nás věděli, zamkli by tě někam, kam bych za tebou nemohl.”
,,O nás? Ono je nějaké my?” Nebyla to vyčítavá otázka, ale otázka naděje. Sasuke stál k Narutovi otočený zády a nemusel tak čelit jeho pohledu.
,,Pro Sasukeho Uchihu, kterého neznáš jednou nocí nic nekončí,” prohlásil. ,,Uvidíme se za pár hodin,” řekl, přistoupil k němu a políbil ho na tvář. Bylo mu jasné, jak to Naruto pochopil. Zřejmě si teď říkal, jaké štestí, že jeho tajná láska ho miluje. A on ho nechal ať si to myslí.

Během pár dní, které Sasuke trávil s Narutem, jak to šlo, se celkem hodně změnilo. Tedy, jak se to vezme. Naruto byl štastný, to Sasuke věděl. A Sasuke dělal, co mohl, aby to tak zůstalo. Nevěděl, proč tolik touží dát Narutovi poslední dny štestí. Občas sám přemýšlel nad koncem. Trávil s ním tolik času. Bude ho bolet až uvidí Narutovu smrt? Až se na ní bude podílet. Bude stát pár metrů od něj a pozorovat jeho výraz v očích.
,,Nad čím přemýšlíš?” vytrhl ho z myšlenek Naruto.
,,Nad ničím. Jen tak.”
,,To bych řekl já, ale ty ne. Myslel jsi na konec?” hádal Naruto. ,,Na den, kdy se budeš muset podílet na mojí smrti?”
,,Naruto…”
,,Mě to nevadí. Chci říct, hledají mě a já pořád věřím, že mě najdou.” Sasuke si myslel, že se snad rozpláče. Tohle mu omílal o hlavu už několik dnů. Jenže opak byl pravdou. Ano, oni ho hledali. Před třemi dny se pokusili proniknout dovnitř, ale pochytali je. Všechny. Dali jim nějaké drogy na zapomnění a vrátili před brány Konohy. Pár dní budou mít okno a až si vzpomenou, bude konec.
Už nebyla žádná naděje. Tu poslední Sasuke sledoval, jak ničí jeho kolegové z organizace.
,,Když si to myslíš.”
,,Ví se, kdy to chtějí provést? Myslím to vycucnutí Kyubiho.”
,,Ano.”
,,A řekneš mi to?”
,,Ne. Nebudu ti oznamovat den, kdy ty hodláš spáchat sebevraždu.”
,,Asi je to lepší,” uznal Naruto. ,,Stejně to možná nebudu muset udělat.”
,,Tolik tomu věříš?”
,,Vím, že slovo naděje nepatří do tvého slovníku, ale Kyubi je důležitý, jak pro Akatsuki, tak pro Konohy. Nedovolí, aby se dostal do špatných rukou. Možná pak budeš moci jít se mnou,” řekl Naruto a zaklonil hlavu, aby viděl Sasukemu do očí.
,,Možná,” řekl a pevněji ho objal kolem pasu. Naruto seděl před Sasukem, takže Sasuke nemusel čelit Narutovu nadějnému pohledu. Nerad lhal. Vždycky si říkal, že člověk by měl být schopný pravdě čelit. V tomhle případě, ale byla pravda až příliš krutá. Nejspíš i pro Sasukeho.
,,Chtěl bys?” Sasuke se na tohle téma nerad bavil říct ne by byla chyba a pokazila by ty dny budovaného štestí. Na druhou stranu nad tím nikdy nepřemýšlel, protože se to nikdy nestane. Narutovi zbývá posledních pár hodin a nic se na tom nezmění.
,,Na tom, co chci já nezáleží,” řekl Sasuke a otočil si k sobě Naruta tváří. Chtěl ho políbit, ale Naruto ho zarazil.
,,To vždycky odvádíš řeč jinam tímhle způsobem?” zeptal se ho.
,,Ne. Jen není o čem se bavit. Nezáleží to na mě jestli se vrátím nebo ne.”
,,Já tě chci zpátky,” upřel na něj Naruto prosebné oči. ,,Proč neodejdeme? Můžeme počkat až půjdou všichni spát nebo až většina odejde. Jsme ninjové, proplížíme se a-”
,,Ne,” přerušil ho Sasuke.
,,Proč? Konoha tě před Akatsuki ochrání. I já.” Sasuke měl sto chutí mu říct, že prostě nechce. Vybral si Akatsuki a svoje rozhodnutí nezmění. Ani kvůli někomu, kdo ho bezhlavě miluje. K Narutovi ho vážou jen jeho poslední dny a jeho přání. Nic víc. Žádné city, jen touha a chtíč darovat štestí.
,,Je to risk. Jsou jich stovky proti nám dvou. Útek bez zálohy z venku nemá nikdy velkou šanci.”
,,Asi… máš pravdu. Jen jsem chtěl, abys žil zase doma. Tam patříš.” Sasuke neodpověděl. Nemělo to cenu.

Sasuke stál u stěny a pozoroval dění kolem. Nastal den D. Den, kdy všechno skončí. Před pár hodinami, snad to byl večer, byl za Narutem a strávil s ním poslední noc. Když Naruto usnul, odešel. Nechtěl se mu po tom podívat do očí. Naruto zřejmě to zřejmě stejně tušil.
Za pár minut ho přivedou a Sasuke bude svědkem sebevraždy Naruta Uzumakiho. Člověka, který se nikdy nevzdával, ale pro záchranu vesnice je schopný obětovat i vlastní život.
Průchodem prošli dva hlídače a mezi sebou vedli Naruta. Nijak se nevzpíral, šel dobrovolně se sklopenou hlavou. Na chvíli ji ale zvedl a zadíval se na Sasukeho. Mírně se na něj usmál a Sasuke zahlédl, jak se mu v očích třpytí slzy. Brečí? Kvůli čemu? Smrti? Nebo, že opouští člověka, kterého miluje?
Vlastně nevěděl, jak to chce udělat. Neptal se ho na to a ani on mu to neřekl.
Netoužil u toho být, ale chtěl to dotáhnout až do konce.
Naruta postavili do kruhu. Měl svázané ruce a částečně i nohy, takže by sotva někam utekl.
,,Sasuke,” zašeptal dost hlasitě na to, aby to všichni slyšeli. Sasuke se snažil zachytit nějaký nezvyklý pohyb. Spatřil, jak se jeho ruce zvedají ke krku. Sasuke si zprvu myslel, že se chce uškrtit nebo třeba odříznout. Je to ošklivý způsob, ale i úcinný. Narutovi ruce ale chytili přívěsek, který nosil kolem krku. Sasuke nechápal jeho záměr. ,,Miluju tě,” vyšlo z jeho úst než si přiložil přívěsek mezi zuby a skousl. Čiré sklo modré barvy prasklo na drobné kousky a po Narutových rtech se rozlila zvláštní hustá tekutina. Několik kapek dopadlo na zem odkud se rozlinul dým.
Jed? Narutův plán byl otrávit se? Uvažoval nad různými variantami, ale otrava ho nenapadla.
Narutovo tělo se skácelo k zemi. Jindy zářivé oči byly zahaleny podivnou mlhou. Ústa měl mírně pootevřená a na jeho rtech stále byly ta slůvka lásky. Pro Naruta znamenaly mnoho, pro Sasukeho jen shluk písmen.
Sasuke se otočil a zamířil pryč. Naruto si vzal Kyubiho moc sebou do hrobu. Umřel s pocitem, že je milován. S pocitem, že v životě nepromrhal šanci.
Aspoň jednou učinil Uchiha někoho na pár dní štastným. I přes lži a přetvářky.
K jeho překvapení necítil žádnou bolest.
Naruto pro něj nebyl nic víc než vzpomínka.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

..........

(Kuruka, 22. 6. 2009 17:08)

Opravdu se ti povedla, pojala jsi je naprosto dokonale....a ten konec byl....smutný, ale takovým zvláštním způsobem, který se člověka dotkne...blahopřeju

o.O

(Blackmola, 22. 6. 2009 14:52)

To bylo dokonalé ! Naprosto skvělá povídka ! Asi nejvíc se mi líbí, jak jsi tam prostě zachovala ty charaktery, to mně se nepovede ať se snažím, jak chci x)

!!!

(Sayuri-chan, 21. 6. 2009 22:01)

Arigato! Moc krásná povídka, i když se smutným koncem... Líbilo se mi tvé pojetí jejich charakterů. Málem mě ten příběh rozbrečel *stydí se* Tak ještě jednou díky za skvělou povídku!

O__o

(Iruka sensei, 21. 6. 2009 15:11)

Páni, ty mě tím vždycky rozsekáš!!!
Bylo to nádherný!!!!!!!!!!!!!

nadhera :D

(Tamara, 21. 6. 2009 14:22)

tha aspon ho neodkopol :D konecne niekto vyuzil v poviedke narutov privesok :D moc hezky napsane :D

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 21. 6. 2009 13:45)

Velmi dobře napsáno. =)

...

(tess, 21. 6. 2009 13:15)

moc krásná povídka. Sasuke tu byl sice pěknej hajzl, ale pravda je, že dal narutovi několik celkem krásnejch dní.
tahle povídka byla smutná, ale tak krásná.

O_O

(Mono-chan, 21. 6. 2009 11:58)

Tyyy jo, Sasuke je pěknej hajzl, ale alespoň byl Naruto šťastný.
Moc hezká povídka.

=*w*=

(Kagome/Kurama, 21. 6. 2009 11:56)

Tak takhle se ti nehorázně moc povedla...Jo, tohle by i mohlo být reálné, tohohle by Sasuke nejspíš schopný byl...Lži a přetvářky, ten by to hravě zvládl...Krásná povídka, vážně, v nejbližší době si ji rozhodně přečtu znovu! Je mi Naruta líto, naivní Naruto...T_T

...

(Amami cryingfairy.blog.cz, 21. 6. 2009 10:40)

smutne ale krááásne!!!