Ty jsi tu. Já jsem tu. Jsme od sebe takový kousíček a přece hrozně daleko. 4ím víc ubíhá času, tím víc dál jsme od sebe. I když jsem přísahal, že budeme navždy, je jedna věc, která je ale i na Uchihy krátká. Teď tu stojím, dívám se ti do očí a ona mi tě bere.

***

,,Jak dlouho ještě?” zeptal se znovu nervózně vyhlížející mladý ninja. Oči “starší” osoby se k němu zvedly.

,,Měj trpělivost.”

,,Měl jsem trpělivost, teď už mi ale uletěla oknem.” Mladý ninja vypadal, že se za chvíli buď zhroutí zoufalstvím nebo vybuchne vzteky, jak sopka. Jeho bývalý sensei se na něj podíval. Chápal jeho náladu, ale nikdo z nich mu nemohl nijak ulehčit.

,,Jenom klid, Sasuke,” promluvil a oči sklopil znovu k zemi.

,,Klid? Mám být klidný? Byl jsem klidný, když se to stalo poprvé, pak i podruhé, potřetí, počtvrté, ale teď už tu není pro klid místo. Proč nezačnete něco dělat?”

,,Sám dobře víš, že není co. Musí se s tím poprat sám,” vysvětlil sannin, ale jeho oči se nezvedly od dřevěné desky stolu.

Sasuke se na něj podíval, jakoby právě vyřkl něco hodně ošklivého. Svým způsobem to udělal. Jiraya na sobě cítil jeho pohled a i když byl legendární sannin, nedokázal se mu podívat do očí. Věděl, jako všichni kolem, co se bude dít a jak to nejspíš dopadne. Pořád si říkal, že kdyby dřív jednali nebo… aspoň by neměl takové výčitky.

,,Nic neřeknete?” otázal se Sasuke a pořád sledoval Jirayu.

,,Co ti mám říct? Že je mi to líto? Že mě to mrzí? Ano, ale to nám teď nepomůže-”

,,Vy ani nechcete pomoct,” vykřikl Sasuke a jeho jindy klidná a vyrovnaná nálada, rázem zmizela. ,,Pro vás jeho život nic neznamená. Vidíte v něm jen lidskou schránku. Nebojíte se o jeho život. Nezáleží vám na něm, jinak byste tu tak neseděli-”

,,Tak dost,” přerušil ho Tsunade. Sasuke zmlkl a podíval se na ni pohledem očekávání. Byl zvědavý, co řekne. Věděl, že natuhle situaci žádné argumenty nejsou. ,,Naruto pro nás všechny moc znamená. Každému jinak, chápeme, že tebe to nejspíš mrzí nejvíc, ale musíš se s tím smířit.”

,,Děláte si srandu?” podíval se na ni nevěřícně. ,,Smířit? Smířil jsem se smrtí svého klanu i s faktem, že Itachiho smrt nebude pětiminutová záležitost, ale s tímhle faktem se já nesmířím.” S těmihle slovy odkráčel do vedlejšího pokoje. I přes výbušnou náladu za sebou zavřel dveře velmi opatrně. Nechtěl ho vzbudit.

***

V tuhle chvíli bych se nejradši probudil já. Zjistil bych, že všechno byl jen sen a já dál klidně ležím vedle tebe. Díval by ses na mě a usmíval svým typický rošťáckým úsmevem, který tolik miluji. Pak by ses zeptal, co bude k snídani. Vždycky jsi se zeptal. Jednou jsi mi řekl, že miluješ pohled na mě, když vařím. Prý působím mírumilovně, jako beránek. Zprvu mě to trochu urazilo. Ale pak jsem si rád každé ráno hrál na mírumilovného beránka, hlavně když jsem viděl tvůj uličnický úsmev. Vím, že jsi ze mě měl legraci, když jsem si jednou uvázal kolem pasu zástěru. Smál jsi se a málem jsi tehdy spadl z židle. Chvíli jsem se zlobil, ale nikdy mi to nevydrželo moc dlouho. Tvoje oči byly za všechny slova prosení a odpuštění. Stačilo, když ses na mě podíval a snesl bych ti modré z nebe. Ano takové byli tvoje oči. Modré jako nebe a čistě jako moje láska.

***

Sasuke se opatrně posadil na kraj postele a zadíval se na postavu spící uprostřed. Vypadal klidně. Opak byl ale pravdou. I když jeho specialitou byl spánek přes den, tentokrát nešlo o nic takového. Pokaždé, když spal, se mírně usmíval. Teď byla jeho tvář nečitelná.

Čekal, tiše sedící, až se probudí. Doufal, že je to naposledy. Pokaždé v to doufal. Nikdy to tak ale nebylo. Opakoval se to pořád dokola a nikdo s tím nemohl nic dělat.

Víška se pohnula a mladý blonďák se zavrtěl. Přetočil se na bok a mírně pootevřel oči. Věděl, co znamená, probrat se uprostřed dne s stísněným pocitem v srdci, zvykl si na to. Děsilo ho ale, že poslední dobou se to stávalo často a nikdo mu nechtěl říct proč.

,,Naruto?” ozval se sametový hlas. Naruto zvedl oči a upřel je na Sasukeho. Vždycky tu byl, když se probudil a v tváři měl zvláštní ustaraný výraz.

,,Usnul jsem?” zeptal se Naruto a posadil se. K jeho údivu to šlo čím dál hůř. Už si nepřipadal, jak osmnáctiletý ninja, ale jak osmdesátiletá stařenka s protézou v každém kloubu.

,,Jak jinak,” odpověděl mu Sasuke s úsmevem typický pro jeho ironické poznámky. Den ode dne se, ale jeho úsmev měnil v soucitný.

,,Proč?” nechápavě se zeptal, i když věděl, že odpověď bude smyšlena.

,,Byl jsi unavený z mise.”

,,Jak dopadla? Přepadli nás přece, ne? Dva Akatsuki. Bojovali jsme s nimi, nebo se mi to jen zdálo?” Sasuke se zamyslel. Nechtěl mu lhát. Neměl to ve zvyku.

,,Ne nezdálo. Když jste šli zpátky do vesnice, napadli vás Akatsuki, podle popisu to byl Kisame a Itachi.” Naruto při posledním jméně zbystřil. Nikdy ho neslyšel rád. Vždycky to sebou neslo možnost, že Sasuke odejde, i když mu už měsíce slibuje opak. ,,Bojovali jste a ty jsi pustil Kyubiho ven. Pak jsi omdlel.”

,,Aha. A jsou všichni v pořádku?” Sasuke se usmál. Vždycky mu záleželo hlavně na ostatních. I kdyby se on probudil bez noh, tak hlavní je, jak jsou na tom nohy těch ostatních.

,,Samozřejmě. Hlavně díky tobě,” odpověděl. Chvíli bylo ticho, než si Sasuke lehl vedle Naruta na postel a objal ho kolem ramen. ,,Jak je tobě? A žádné lži, víš, že tě vždycky prokouknu.” Naruto se zamyslel. Věděl, že nemělo cenu lhát. Stejně jako tenkrát, když se před ním snažil tajit svoje city. Sasuke ho prokoukl.

,,Trochu mě bolí hlava a jsem unavený, ale jinak jsem v pohodě.”

,,Musíš si odpočinout, “ rozhodl Sasuke a posadil se. Naruto ho chytil za ruku, než stihl vstát.

,,Nechoď,” zašeptal prosebně. Sasuke dolehl zpátky.

,,Fajn, zůstanu. Potřebuješ něco?”

Naruto kývl. ,,Pravdu,” řekl. ,,Chci vědět všechno. Mám na to právo.” Sasuke se zamyslel. Měl pravdu, měl by mu to říct.

,,Kyubi tě začíná pohlcovat. Zevnitř. Pokaždé, když ho použiješ, jsi blíž k úplnému pohlcení. Proto vždycky omdlíš a jsi čím dál tím víc unavený. Naposledy tě skoro dostal. Nikdo neví, proč se to děje. Pečeť drží Kyubiho v tobě, ale žádné jutsu mu nezabrání si tě vzít.”

,,Nechápu,” přiznal Naruto.

,,Dejme tomu, že jsi balónem nafouklý vzduchem. Kyubi je člověk, který z balónku vysaje všechen vzduch. Nakonec nezbyde nic.” Jak mu Sasuke vysvětloval situaci, sám si ji začínal víc uvědomovat.

,,Takže mě Kyubi zabije?” zeptal se Naruto a snažil se neznít příliš vyděšeně.

,,Ano,” odpověděl Sasuke roztřeseným hlasme. Nesnažil se skrývat emoce, které vystoupili s vysvětlením na povrch.

,,Proč to dělá?”

,,Nevím. Je to démon a prostě ho asi nebaví být vězněný v tvém těle.”

,,Nežádal jsem se o něj,” vykřikl Naruto. Najednou měl vztek.

,,Já vím. Nic to ale zatím neznamená, když už Kyubiho nepoužiješ.”

,,Snažíš se mě uchlácholit? Moc dobře víš, že to nejde. Kyubi se dostane ven, kdykoliv aniž bych chtěl. Musel bych přestat plnit mise, totálně se izolovat od jakýchkoliv událostí. To nejde.”

,,Takže chceš zemřít?” Poprvé řekl tohle slovo nahlas. Byl to jak zásah blesku z čistého nebe.

,,Nechci, ale… sakra copak neexistuje řešení?”

,,Tohle se vymyká jakékoliv kontrole. Nic s tím nesvedeme,” přiznal. ,,Taky mě to štve. Nechci… sakra,” vztekal se. Vyčítal si, že nemůže nic dělat. Nehodlal sedět jen tak na zadku a dívat se, jak mu mizí před očima. ,,Nesmíš Kyubiho použít,” rozhodl. ,,I kdyby měli ostatní kvůli tomu zemřít.”

,,Co? Nemůžeš po mě chtít, abych se pokaždé distancoval od boje a koukal se jak je Akatsuki kouskují. To přece… nejde. Sasuke přece je nemůžu nechat zemřít.” Sasukemu nezmizel z tváře kamenný výraz.

,,Je mi to jedno,” pronesl.

,,Sasuke,” zašeptal nevěřícně.

,,Já tě prostě nechci ztratit,” vysvětlil o něco potišeji. ,,K ostatním mě nic neváže. Nic pro mě neznamenají.”

,,Ale jsou to lidi a naši přátelé.”

,,Když to zachrání tebe, tak je mi to jedno. Pochop, že jediný přítel, kterého jsem kdy měl, jsi byl ty.”

,,A co Sakura? Co když půjdu na misi s ní? Mám ji nechat zemřít?”

,,Moc dobře víš, co si o Sakuře myslím. Nezajímá mě a nikdy nezajímala.”

,,Jak to můžeš říct, vždyť tě milovala a možná ještě pořád-”

,,Je mi to jedno,” vyjel Sasuke. ,,Ty jsi pro mě priorita, copak to nechápeš? Když o tebe přijdu, přijdu o všechno. Na světě už není nikdo, kdo by tě dokázal nahradit.”
Naruto zmlkl. Dělal to pro něj. Nemůže se divit Sasukeho přístupu. On už je prostě takový. Když si musí zvolit, zvolí si. Když si volil mezi ním a jeho snem, zvolil si jeho. Tenkrát nechal svůj cíl cílem a zůstal u Naruta. Nedovolil, aby se rozdělili. On by teď měl udělat to samé, pokusit se. Obětovat se pro ně dva.

***

Chtěl jsem tě ochránit, ale nedokázal jsem to. Chtěl jsem být s tebou, ale zřejmě nám to nebylo souzeno. Já se ale nevzdávám. Pořád je možnost. Pořád můžeme být spolu. Tentokrát se obětuju já. Pro mě na tomhle světě stejně už nic není. Nemám přátelé, protože je mít nechci. Od nikoho jiného nejsem schopen přijímat lásku, proto ty jsi jen jeden. Život má každý jen jeden. Jeden pokus. Smrtí, ale cesta nekončí, tos my kdysi řekl. Říkal jsi, že se nebojíš, ale stejně jsem ti viděl v očích strach a vidím ho i teď.
Stojím tu naproti tobě a dívám se ti do očí. Moje ruka se k tobě natahuje. Není cesty zpátky. Zvolil jsem si. Půjdu tam, kam mě povede smrt.

***

,,Udělám, co chceš,” souhlasil nakonec Naruto. Sasuke viděl, kolik přemáhání ho to stálo.

,,Jiná volba není,” řekl chlácholivě a objal ho kolem pasu. ,,Nějak se to vyřeší, časem.”

,,To se neví, třeba… třeba to tak má skončit. Třeba mám-”

,,Neříkej to,” varoval ho Sasuke. ,,Nestane se to.”

,,Sasuke…”

,,Nesmíš o tom takhle uvažovat, jasný?” Naruto kývl, ale jen aby ho uklidnil. ,,Zkus na to zapomenout, ano? Můžeme jít ven, na ramen,” navrhl. Naruto, ale zavrtěl hlavou.

,,Chci zůstat tady, s tebou,” usmál se a v očích se mu povědomě zablýsklo. Než stačil ho stačil Sasuke varovat, zavěsil se mu Naruto do krku a přitiskl svoje rty na jeho. Ať už byla Sasukeho touha sebevětší, když byl v vedlejším pokoji spolek senilních ninjů, dokázal se ovládat.

,,Naruto-” začal, ale Naruto ho nenechal dlouho mluvit. Právě ve chvíli, kdy chtěl zajít Naruto trochu dál, se otevřely dveře.

,,Pardon, že rušíme,” ozvalo se. Naruto se odlepil od Sasukeho a otočil se ke dveřím. V čele byl šklebící se Jiraya a za ním poněkud nečitelná Tsunade a nejspíš šokovaný Kakashi. ,,Můžem přijít jindy,” navrhl Jiraya, ale ve skutečnosti se neměl vůbec k odchodu.

,,Co tu chcou?” zeptal se Naruto.

,,Jen jsme tě chtěli zkontrolovat a ujistit se, že ti nic není,” vysvětlila Tsunade.

,,Myslím, že mu je víc než dobře,” uchechtl se Jiraya. Naruto zrudl.

,,Ať vypadnou,” otočil se k Sasukemu. Sasuke jen pokrčil rameny.

,,Tsunade tě musí prohlédnout,” vysvětlil a vstal.

,,Proč?”

,,Jen pro jistotu,” chopila se slova Tsunade.

,,Ví to,” přiznal Sasuke. Tsunade se zamračila. Zřejmě se jí to nelíbilo.

,,Aha, dobře. Možná je to tak lepší,” řekla. ,,Pak tedy určitě chápeš, že tě musím zkontrolovat.” Naruto se znovu podíval na Sasukeho. Ten kývl a zamířil ke dveřím.

,,Bude to jen chvilka,” slíbil a společně s ostatními vyšli ven.

,,Co jste se vy dva chystali dělat?” zeptal se Jiraya.

,,Nic, co by vás mělo zajímat,” zavrčel na něj Sasuke.

,,No tak, nebuď taková netykavka.”

,,Vlezete k nám do pokoje a pak se ještě ptáte, co jsme chtěli dělat? Copak vám došli ženský na šmírování, že teď otravujete nás.”

,,Neber si to zle. Vy prostě pozornost přitahujete. Mít vás dva v jednom týmu bylo předzvěstí pohromy a nikdo nejspíš nečekal tohle.”

,,Odjakživa jsme byli přátelé,” prohlásil Sasuke, ale pak uvědomil si, jak pitomě to zní.

,,Definuj odjakživa?” řekl Kakashi. ,,Od začátku jste si lezli na nervy. Snad Sakura ho držela v týmu.”

,,Chcete, abych žárlil?”

,,Na druhou stranu,” pokračoval Kakashi a nedbal Sasukeho dotazu. ,,To bylo dobře. On miloval Sakuru a ona tebe. To Naruta kolikrát vyburcovalo k zlepšení. Měl se za co prát.”

,,O co vám jde?”

,,Klid Sasuke, on už ji přece nemiluje,” vložil se do rozhovoru Jiraya. ,,Možná.”

,,Jak možná?”

,,Mě se Naruto nesvěřuje,” přiznal Jiraya. ,,Co víš, co se mu honí hlavou.” Sasuke se na ně zamračil. Právě ve chvíli, kdy Sasuke zvažoval jestli je má vyhodit z okna nebo vykopnout dveřmi, vešla Tsunade.

,,Všechno je v pořádku,” ujistila je. Sasuke kolem ní prošel do pokoje. Naruto seděl na posteli a díval se do země.

,,Nepřemýšlej nad tím, nemá to smysl,” řekl a Naruto k němu zvedl hlavu.

,,Tsunade mi to všechno zopakovala. na rozdíl od tebe, nešetřila slovem zemřít.” Sasuke se otočil k Tsunade. Tak jen pokrčila rameny.

,,Když už to má vědět, tak se vším všady. Nemůžeš ho krmit nadějemi jen, aby se z toho nezhroutil.”

,,Řekla jste mu, že zemře?”

,,Ne, jen že je to vysoce pravděpodobné.”

,,A je?”

,,Znáš situaci, tak si odpověz sám.”

***

Tehdy jsem si odpověděl, ale špatne. I když všechno bylo jasné, já pořád věřil v opak. Tehdy jsme to nebyl já. Nebyl jsem to já, od doby, kdy jsi mě objal. Tvoje náruč, slova, doteky, to všechno mění lidi. Když jsem chtěl odejít, nesnažil ses mi bránit, jen jsi řekl, že mi věříš. Tehdy jsem ještě nic nevěděl, nic o tvých citech, nic o mých, ale zůstal jsem. Šel jsem za tebou. Viděla jsem na tobě, že jsi štastný, že jsem přišel. Snažil ses všechno maskovat, ale já tě prokoukl. Donutil jsem tě říct pravdu. Nechtěl jsi. Bál jsi se, že nám to zničí přátelství. Nakonec jsi, ale podlehl a řekl všechno. Vždycky jsi mi říkal, že to jsou moje oči, způsob jakým se na tebe dívám, čemu podlehneš. Tehdy tomu bylo taky tak. A stejně i každou noc, kterou jsme spolu strávili. Nakonec jsem zůstal. Dal jsem ti slib, že zůstaneme navždy spolu. Že já budu tam, kde budeš ty. Uchihové svoje sliby drží. Jsem tady a ty stojíš naproti mně. V tvých očích je stále důvěra. Věříš mi, že neodejdu, že tě neopustím. Že splním svůj slib.

***

Po tom, co Sasuke úspešne všechny vykopal z bytu, se vrátil k Narutovi do pokoje.

,,Ani jednoho nesmíš brát vážně. Tsunade je stará zapšklá a nevíc, co je to život, Jiraya už se jak pitomec narodil a Kakashi prostě drží krok,” řekl a posadil se vedle něho.

,,Na druhé straně mají pravdu,” dodal Naruto. ,,Stane se to, ať chcem nebo ne.”

,,Takhle nesmíš uvažovat.”

,,A jak mám uvažovat?” vykřikl Naruto hlasitěji než původně chtěl. ,,Kde je tvoje chladná povaha, které se rozhoduje správně, bez průchodu citů? Kdyby se jednalo o někoho jiného, neřešil bys to. Je to jak to je a šmytec.”

,,Tady jde ale o tebe. Co má udělat. Kleknout si a s pláčem ti říct, že o tebe prostě nechci přijít?!”

,,Udělal bys to?” zeptal se Naruto.

,,Co?”

,,No, jestli bys to opravdu udělal?” Sasuke zmlkl. Pro jednou jeho pusa předběhla rozum.

,,Kdyby tě to přesvědčilo a zachránilo ti to život, tak ano,” řekl nakonec. Doufal jen, že to po něm nebude Naruto opravdu chtít.

,,Rozhodně by stálo za to to vidět. Pro pobavení.”

,,Dobrý vědět, že ti citový vyznání připadaj směšný.”

,,Jen v tvým podání,” usmál se Naruto. Vyznání lásky v Sasukeho verzi bylo přitáhnout si člověka k sobě a zulíbat ho. Ale nedalo se říct, že to Narutovi vadilo. Sasuke byl výborný ninja, věrný přítel a ani v intimnějších věcech nebyl vůbec k zahození.

,,Půjdeme se najíst,” navrhl najednou Naruto.

,,Zase ramen?” zeptal se trochu otráveně Sasuke.

,,Znáš něco lepšího?”

,,Ty zas podle mě neznáš nic jiného. Svět se netočí jen kolem ramen.”
,,To sice ne, ale můj žaludek jo.” Sasuke nedokázal potlačit úsmev. Rád viděl Narutovo radostné jiskření v očích, když se jednalo o jídlo.

,,Fajn, ale něco za něco,” rozhodl nekompromisně Sasuke.

,,Kam tím míříš?” zeptal se Naruto, i když předem znal odpověď.

,,Večer, ty, já, nikdo kolem… co ti to říká?”

,,Hmm… úklid?” Sasuke zauvažoval jestli to jenom hraje, nebo je opravdu tak zabedněný.

,,Zkus to znovu. Hmm? Ty, já a postel…” Naruto se bavil Sasukeho výrazem.

,,Budem převlíkat postel?”

,,Jsi nemožnej,” skončil diskuzi Sasuke a otočil se k němu zády.

,,No tak, nebuď takovej morous,” řekl smířlivě Naruto a stoupl si před Sasukeho.

,,Furt lepší morous, než zabedněnej tupec,” usadil ho. Naruto se ze začátku lekl, že Sasuke myslí vážně. Nechtěl ho rozzlobit, rád ho provokoval, stejně jako Sasuke občas jeho.

,,Co když,” navrhl Naruto v smířlivém gestu. ,,Vynecháme moji večeři a přejdem rovnou k tomu… ehm stlaní?” Sasuke se pousmál a vypadalo to, že o nabídce uvažuje.

,,Večeře mi nevadí, ale chci mít jistotu.”

,,Co?”

,,Menší pojistka,” naklonil se k němu. ,,Předkrm.” Naruto pochopil, hlavně z jeho pohledu.

,,Nemohls to říct rovnou?” Sasuke zavrtěl hlavou a s spokojeným výrazem políbil Naruta.

***

I teď se k tobě nakláním. Chci tě naposledy políbit. Vím, že to bude naposledy. Nebo snad možná… Nikdo neví, co je po smrti. Říká se, že smrt je jen začátek. Mě nezáleží na tom, co mě čeká, hlavně, když tam budeš se mnou. Já a ty.

***

Bylo pozdě večer a Naruto ležel v Sasukeho náruči a spal klidným spánkem. Sasuke ležel na boku, jednou rukou ho objímal kolem pasu a druhou si pohrával s jeho vlasy. Nemohl spát a ani nechtěl. Před chvílí oba “stlali” (doufám, že všichni chápete, co tím myslím) a, stejně jako pokaždé, mu Naruto usnul v náručí, jako spokojené štene.

I když takovýhle krásných nocích bylo spoustu, Sasuke měl pocit, že jich ubývalo. Každá taková teď mohla být poslední. Sasuke si to nerad přiznával, ale věděl, že jejich společný čas se krátí.

***

Držím tě za ruce a ty se mi díváš do očí. I když víš, co tě čeká, jsou klidné a usmíváš se na mě. Vypadá to, že mi chceš něco říct, ale mlčíš. Mluví ke mně jen tvoje oči. Tvoje ruce, propletené s mými, hřejí a udržují ve mně pocit, že se mi nezdáš. Kolem nás pobíhají lidé, ale ani jeden z nás si toho nevšímá. Prostor kolem nás žhne rudou barvou a spaluje moji kůži. Vím, že tebe to nebolí. Červená aura se mi dostává pod kůži a spálí každou jiskřičku života v mém těle. Nevnímám tu bolest. Koneckonců je znamením, že můj úmysl mi vychází a já tě budu následovat.

***

Ráno se první probudil Naruto a našel Sasukeho spát, což ho trochu překvapilo. Většinou už byl vzhůru a hnal Naruta do kuchyně. Nicméně dnes byl na nohou první Naruta a hodlal toho využít. Opatrně vyklouzl z postele, oblékl se a upaloval pro snídani. Původně chtěl uvařit sám, ale v tom případě by Sasukeho vzbudil zápach spálené pánve a hořící kuchyně, místo příjemně se linoucí vůně.
Jeho kroky mířili do místní samoobsluhy, kde otvírali už brzo ráno. Nebyl ale ani v polovině cesty, když mu zmrzl úsmev na rtech a hluboko uvnitř pocítil, že je konec.

***

Měl jsi utéct, ale ty jsi se zachoval, jako vždy. Vrhl ses do toho bezhlavě a bez přemýšlení.
Když jsem se tehdy vzbudil, došlo mi, že něco není v pořádku. Ale až křik zvenčí mě vyhnal z postele a s divokým bušením srdce hnal ulicemi Konohy k tobě.
Věděl jsem, že ať poběžím seberychleji, přijdu pozdě. I tak jsem zrychlil a v duchu se připravil na nejhorší. Když jsem doběhl na místo,  poznal jsem, že den, kterého jsem se tak bál je tady. Stál jsi tam a kolem tebe jakoby hořel vzduch. Poznal jsem, že se snažíš potlačit hrozivou sílu, která se z tebe drala ven. Tušil si stejně, jak já, co tě čeká. Když jsi mě uviděl, zklidnil jsi se a zadíval se mi do očí. Prosil jsi mě za odpuštění. Nedokázal jsem se na tebe zlobit. Nikdy ani teď. Přistoupil jsem k tobě, ale zastavil mě žár vycházející z tvého těla. V očích se ti zaleskli slzy, když jsi mě viděl couvnout. Nechtěl jsi strávit svoje poslední minuty sám. Možná jsi se i trochu bál. Bál ses umřít sám, v objetí samoty.
To bych ale nikdy nedovolil. Ty jsi mě kdysi od samoty zachránil, stejně jako já tebe. Byli jsme si navzájem oporou a spřízněnou duší. Byl jsem ochotný překonat jakoukoliv bolest, abych dodržel tuhle ideu.
Udělal jsem krok v před a do těla se mi okamžitě zabodlo tisíc rozžhavených jehliček. Nevnímajíc palčivou bolest jsem k tobě přistoupil.
Teď jsem tady a přitahuju si tě do náruče. Nevnímám ten spalující, bolestivý žár, který z tebe sála a propaluje se mi skrz kůži. Vnímám jen tvoje ruce obepnuté kolem mého pasu a hlavu položenou na mém rameni. Cítím tvoje slzy, jak mi prosakují skrz tričko a pálí na kůži jako rozžhavené olovo. Je mi to jedno. Svírám tě v náručí i když vím, že právě tohle mi krátí čas. Nám oboum je jasné, že tohle je konec. Ani jeden z nás si takhle svou smrt nepředstavoval. Na druhou stranu budeme zase spolu. Ať už je to kdekoliv.

Lidem okolo to nejspíš připadá jak scéna z tragi-romantického filmu. Dva milenci se objímají, zatímco je obklopuje žár, který je zároveň zabíjí. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jak zemřu. Ve skutečnosti mi to bylo jedno. Připadalo mi zbytečné to řešit. Když ale člověku umírá před očima někdo milovaný, váš pohled na smrt se změní. Říkal jsem si, že je jedno jak umřu a kdy, ale že v ten moment nechci být sám. Jakmile jednou člověk pozná lásku, chce ji mít v srdci až do poslední vteřiny.
To stejné jsi říkal ty. Nebál ses, že umřeš. Bál ses, že umřeš sám. Léta jsi prožíval v objetí samoty. Chtěl jsi se aspoň o část života podělit s někým jiným.
Najednou ke mně vzhlédneš. V tvých očích se toho odráží spoustu, jen strach tu nebyl. Byl jsem s tebou a tím jsem splnil přání tobě i sobě. Neumřít sám.

,,Miluju tě,” zašeptáš a znovu si položíš hlavu na moje rameno. Zavíráš oči , stejně jako já. Příjemný pocit z vyřčených slov přebije bolest. Poslední nádech a vzpomínka na nás dva. Pak je jen tma a ticho.
Smrt není to nejhorší, co vás kdy potká, pokud nejste sami.