Všude byl klid. Většina vesnice už spala. Taky byla jedna ráno. Jenom v jednom okně se svítilo.

„Sakra, sakra,“ klel mladík a v zápětí se bezmocně chytil za hlavu. „Já to nechápu,“ dodal zoufale. Před ním ležela otevřená kniha a na podlaze za ním dalších dvacet rozházených. Kniha na stole už toho měla dost za sebou. Z neustálého prudkého otáčení měla několikrát protrhnuté listy a jedna stránka dokonce omylem, opravdu omylem, uvízla Narutovi v ruce.

„Proč to sakra dělám? Škodím sám sobě. Učení není zdravý.“ (Hochu plně s tebou souhlasím.)
Ještě chvíli přebíhal očima po stránce přeplněné písmenkama. Pak ji s zuřivým výkřikem odhodil na protější stěnu, kde se kniha rozplácla jako žába.

„Končím!“ dodal, aby bylo jasné, že to myslí vážně a vstal. Plácl sebou na postel a ruce si dal za hlavu.

Proč tohle šprtání vlastně podstupoval? Jednoduše kvůli zkouškám. Za týden mají být zkoušky jouninů a součástí je i teoretická část v které Naruto doslova plave, jako Nemo v akváriu.

„Chtělo by to pomoct,“ zauvažoval nahlas. Jenže od koho. Sakura, ta asi těžko. Na zkoušky se šprtá od okamžiku, kdy se jí vyvinuli oční zornice. Sasuke, ten ani šprtat nepotřebuje, protože má velmi vzácnou věc a to mozek.

„Opravdu potřebuju pomoct!“

Posadil se a zadíval se na stůl, který byl osvětlen kuželem světla z lampičky. Pak se rozhlídl kolem. Ještě pořád si nezvykl. Pokoj byl větší, prostornější a taky víc odolný vůči hluku.

Hrozně rád by se vrátil do svého starého bytu, jenže ten okupovali švábi, termiti a jiná havěť. Pokoušeli se je vymítit, ale nestačil na ně ani Shino.
Takže Naruto byl nucen se přestěhovat do trochu většího bytu. Nebo spíš to byl menší domek. Dole byla kuchyň a místnost, která měla asi sloužit jako obývák, ale zatím se tam vršili krabice s krámama. Nahoře pak pokoj a koupelna.
Jediná pozitivní věc, která Naruta přímo nadchla, byl menší bazének, vzadu na zahradě. Takové minilázně. Po úmorném dnu plné knih je vyhřívaná koupel, to nej, co si může člověk dopřát.

„Musím sehnat pomoc,“ řekl znovu a zhasnul světlo. Pak se po tmě odploužil do postele. Cestou zakopl o knihy na zemi a namlel si držku. Byl už tak unavený, že ani nevstal a usnul na zemi. Pod hlavou knihu a bojových technikách. Sladké sny=)

„Naruto,“ ozývalo se od dveří. Jako odpověď se ale dostavilo jen tikání hodin.

„Naruto, buď mi otevři nebo si otevřu sám, ale upozorňuju, že obchod z dveřmi zkrachoval.“

Pořád nic. Jen tik tak, tik tak.

„Fajn,“ řekl a zkusil kliku. Překvapením se jeho stisku povolila a dveře se otevřeli.

„Naruto,“ zavolal do prostoru. Pořád nic. „Naruto je možná pitomec, ale aby si nezamkl, když jde pryč,“ zauvažoval. Začal se rozhlížet po domě. Pokoj, koupelna nic. Kuchyň, ani lednička nic. Mezi hordami krabic se ani neodvažoval hledat, nechtěl, aby ho něco kouslo. Zkusil se podívat i do trouby. Věděl, jaké trpení musí Naruto zažívat s učením a člověk nikdy neví jestli mu nerupne v bedně a nepokusí se poklábosit s vnitřkem trouby.

„Naruto, kde jsi?“ Nic. „To jsem já, Sasuke,“ řekl a doufal, že třeba odněkud vyleze.

Nakonec došel do zadní části domu. Odhrnul dveře a rozhlédl se kolem. Knihy, co držel v náručí, mu vypadly a rozutekly se po dřevěné podlaze.

Sasuke se vrhl k bazénku. Skrz čirou vodu byla vidět blonďatá hlava.

Sasuke ponořil ruce do vody a zašmátral v neznámu. Nakonec se mu podařilo zachytit Narutův límec od mikiny. Vší silou zatáhl a dostal Naruta na vzduch. Naruto zalapal po dechu a začal vykašlávat vodu.

„Naruto?“ opakoval Sasuke a plácal ho po zádech, aby se voda dostala z Narutových plic.

Naruto byl konečně při vědomí. Překvapeně se rozhlídl kolem.

„Sasuke? Co tu děláš? A proč jsem mokrý?“

„Můžeš mi vysvětlit, cos proboha dělal? Málem ses utopil!“

„Cože jsem?“

„Chceš to hláskovat?“

„Ale jak to? Pamatuju si, že jsem se učil a pak sem dostal žízeň, pak jsem dostal chuť na koupel a asi jsem tu usnul.“

„Ty musíš být hodně mimo, když jsi tam vlezl v oblečení, ale to ti koneckonců zachránilo život.“ (Představte si, za co by ho Sasuke musel vytáhnout kdyby, byl nahý, au!)

Sasuke pomohl Narutovi vstát a odvedl ho do pokoje.

„Seš v pohodě nebo mám volat záchranku?“

„Dobrý,“ řekl Naruto a došel ke skříni. Vyndal sobě věci a jedno tričko Sasukemu.

„Tak, co jsi potřeboval?“ zeptal se Naruto, když byli oba v suchém.

„Přinesl jsem ti knihy,“ řekl Sasuke.

„Knihy? Bože! Ty od Sakury mě dostali do vody, ty tvoje mě dostanou na střechu.“

„Ale no tak, pomůžu ti jestli chceš?!“

„Ty mi pomůžeš? Zadarmo?“

„Nedělej ze mě takovýho mizeru. Zkoušky skládáme oba a bude fajn, když je taky oba uděláme.“

„Tak jo,“ řekl naruto a ještě pořád byl ohromený Sasukeho návrhem.“

„Nechal jsem je dole, tak vydrž,“ řekl a odešel. Naruto kývl a nebyl schopen slova. Opravdu mu pomůže? Bude ho tu mít celý den! Když si to řekl v hlavě, mírně zrudl. Pak zatřepal hlavou.

Vzpamatuj se, Naruto, řekl si. Pak si ale vzpomněl, jak daleko byl Sasuke obličej od jeho, když ho vytáhl a znovu zrudl.

„Opravdu seš v pohodě, seš nějakej rudej,“ řekl Sasuke.

„Jsem v pořádku,“ ujistil ho. Sasuke položil knihy na stůl.

„Tys spal na zemi, že?“

Naruto kývl. „Jak…?“

„Postel je furt ustlaná a pochybuju, že dneska ses na to zmohl.“

„Tak začnem,“ řekl Sasuke a otevřel první knihu. Následujících osm hodin jenom listovali, četli, vysvětlovali, otvírali, zavírali, psali.

Naruto se nemohl na Sasukeho vynadívat. Když četl nebo něco vysvětloval. Když se soustředil na psaní. Z celého dne pochytil jen datum. (No mě by taky vypadli oči z důlku, kdyby mě doučoval Uchiha=)

„Co je?“ řekl Sasuke.

„Hmm?“

„Pořád se na mě díváš!“

„Promiň,“ řekl a s ruměncem na tváři odvrátil pohled.

„Podej mi tu knihu, co máš vedle sebe,“ řekl Sasuke. Naruto se natáhl pro knihu a podal ji Sasuke. Přitom se jejich prsty dotkly a Naruto jakoby upadl do transu.

„Opravdu jsi v pořádku?“ zeptal se Sasuke, když viděl jeho výraz. Naruto neodpovídal. Jenom se díval před sebe. Na Sasukeho. Jenom sledoval pohyby jeho očí a rtů. Pak, aniž by věděl, co dělá, se po něm natáhl, povalil ho na zem a políbil.

Chvíli se nic nedělo. Naruto byl tak šokovaný, že se od něj nedokázala ani odtrhnout. Sasukemu hrozila zástava srdce, jak byl překvapený. Ozýval se jen tikot hodin. Klid před bouří.

„Naruto, slez ze mě,“ řekl Sasuke, když se mu podařilo osvobodit rty. Naruto pomalu slez a posadil se.

„Sasuke…“

„Myslím, že bych měl jít domů,“ řekl a začal sbírat knihy.

„Sasuke… já,“ snažil se říct Naruto. Opravdu to musel udělat? Jenom tím všechno zkazil.

„Měj se,“ řekl Sasuke a zamířil ke dveřím. Naruto se postavil a natáhl se po Sasukem.

„Počkej,“ řekl a chytil ho za rukáv. Sasuke sebou škubl a Naruto spadl na zem.

„Nech mě bejt,“ řekl a zamračil se na něj. Znělo to jako výhružka a Naruto se ho i lekl.

Bezmocně seděl na zemi a díval se, jak mu Sasuke mizí z očí. Když pak zaslechl prásknutí dveří, mírně sebou trhl. Po několika vteřinách ticha se Naruto rozvzlykal. I srdce plakalo. Neviditelné slzy bolesti.

Sasuke doma odložil knihy a natáhl se na postel. Ať chtěl nebo nechtěl, pořád musel myslet na Naruta a ten polibek. Ani nevěděl, proč tak zareagoval.Vlastně to nebylo nepříjemné. Bylo to nové a překvapující, ale… doprovázelo to zvláštní pocit. Jako by měl motýli v břiše.
Copak je nemocný?

Rozhodl se, že Narutovi zavolá. Třeba si to vyříkají.

Po třech zvoněních, to konečně někdo zvedl.

„Naruto?“ řekl Sasuke. Na druhém konci se nic neozývalo, jenom jakési zvuky. Sasuke v nich pak poznal vzlyky. Chvíli na to se ozvalo táhlé pípání. Naruto zavěsil.

Sasuke nevěděl, co si má myslet. Copak Naruto opravdu brečel? Kvůli němu?

„Naruto,“ zašeptal a ukazováčkem si přejel po rtech. Pořád na nich cítil ty Narutovi.

Řekl si, že za ním zítra zajde.

Hned ráno Sasuke zamířil za Narutem. Nevěděl proč, ale měl špatný pocit. Podobný tomu, jako když něco zapomenete doma, ale tenhle ho táhl k Narutovi.

Posledních pár metrů běžel. Neobtěžoval se z klepáním a vtrhl dovnitř.

„Naruto?“ zakřičel. Nic se neozvalo. Sasuke srdce začalo být rychleji a do těla pumpovalo adrenalin. Sasuke začínal prolítávat pokoj za pokojem. Dokonce i krabice dole rozházel, aby se ujistil, že tam Naruto není. Začínal se ho zmocňovat strach, každá minuta mohla být drahá. Co když… včera v tom telefonu… Naruto málokdy brečel. Nechtěl ani pomyslet na to, co si mohl udělat.

Zastavil se u schodů. Nahoru nebo dozadu. Nakonec se rozhodl jít dozadu. Minule našel Naruta tam.

Vybavilo se mu, jak mu řekl, že se málem zabil. Nejspíš ho tak nevědomky navedl.

Dveře k bazénu se rozrazili. Sasukemu stačilo zahlédnout odlesk blond a skočil do vody. Naruto na sobě tentokrát měl jen spodní prádlo (promyšlený). Sasuke po něm natahoval ruce až ho konečně chytil za zápěstí. Přitáhl si ho do náruče a vynesl nahoru. Očekávala nějakou reakci, stejně jako minule. Chtěl ji, ale Naruto mu jen visel v náruči.

Sasuke ho dotáhl na zem a položil na záda.

„Naruto?“ Naruto neodpovídal. Sasuke přiložil dlaň na hruď. Nic necítil. Nedýchal.

„Naruto,“ zašeptal. Jemně mu zaklonil hlavu a roztáhl ústa. Zhluboka se nadechl a vzduch pak vdechl Narutovi do plic. Zopakoval to několikrát.

„Naruto,“ zopakoval. Nebylo poznat jestli voda na Sasukeho tváři jsou slzy nebo zbytky vody z bazénu.

Nadechl se ještě jednou a znovu do něj vdechl vzduch. Tentokrát s ním mu vdechl i život. Naruto se rozkašlal a z úst mu vyteklo trochu vody.

„Naruto,“ řekl Sasuke šťastně. Podržel ho, aby si mohl sednout.

„Co tu děláš?“ zeptal se Naruto. Nepodíval se mu do očí. Nemohl. Chtěl se tu zabít, kvůli němu a on ho zachrání.

„Naruto, ty pitomče,“ řekl a objal ho. Přitiskl si ho k sobě. Znovu cítil ten pocit.

„Sasuke?“ řekl překvapeně Naruto. Sasuke se mu podíval do očí. Viděl v nich zmatek, ale i něco, co patřilo jenom jemu.

Sasuke ho povalil na zem a spojil jejich rty. Už věděl, co je to za pocit. Co je to za nemoc. Láska!