Venku hustě sněžilo. Přestože byla polovina března, zima pořád neopustila Konohu ani Zemi Ohně. Právě v ten den prošel branami Konohy jeden ninja. Naposledy tudy šel před čtyřmi lety. Tehdy se spíš plížil, teď se ale svým příchodem netajil.
Ninja v dřevěné boudě u brány málem vypadl, jak se vykláněl za osobou. Slyšel o něm a nemohl uvěřit, že je zpátky. Navíc sám a jen tak. Jakoby se prostě vracel z mise.
Nevěděl kam jít dřív. Má jít hned za ním? Jak na něj bude po čtyřech letech reagovat? Co když si našel někoho jiného? Možná má děti.
Procházel ulicí, která vedla k jeho bytu. V jednu chvíli kolem něj proběhlo dítě s blonďatými vlasy. Sasukeho bůhví proč napadla myšlenka, že je to Narutův syn. Konečně došel k cíly, stiskl zvonek a čekal. Neotevřel mu ale ten koho očekával.
,,Přejet si?” zeptala se žena. Byla mladá, měla černé vlasy a hnědé oči.
,,Vy tu bydlíte?” zeptal se.
,,Ano, už něco přes rok. Vy někoho hledáte?” Je snad jeho přítelkyně nebo dokonce žena?”
,,Žijete tu sama?”
,,Prosím?”
,,Hledám toho, kdo tu kdysi žil.”
,,Byt byl prázdný, myslím, že byl po nějakém ninjovi, jo řekli mi, že se musel přestěhovat. Kvůli práci.”
,,Aha, ta děkuji.” Žena se na něj naposledy usmála a pak zavřela dveře.
,,Takže odešel?” řekl si pro sebe.
,,Sasuke?” ozvalo se za ním. I přes ty léta, ten hlas poznal. Otočil se a než stačil cokoliv postřehnout, záplava růžových vlasů se mu vrhla kolem krku. ,,Jsi to opravdu ty?” Zřejmě neměla daleko k slzám.
,,Jo, jsem to já,” kývl. Sakura ho pustila a ustoupila o krok.
,,Nemůžu uvěřit, že jsi tady. Po tolika letech.” Sasuke si Sakuru prohlédl. Měla zase delší vlasy a vypadala celkem dobře. Doufal, že dospěla i uvnitř vzpamatovala se z toho pobláznění.
,,Sakuro, kde-?”
,,Tys tu hledal Naruta? On tady už nebydlí, přestěhoval se,” usmívala se Sakura. ,,Pojď, můžeš jít zatím ke mně, všechno ti řeknu,” vzala ho za ruku a táhla ulicemi. ,,Je toho hodně, co ti musím říct. Hlavně o Narutovi, budeš překvapený.” Mlela toho spoustu tím nejnadšenějším tónem, jaký kdy Sasuke slyšel. On sám jen přemýšlel o větě, že se Naruto přestěhoval. Ale kam? Pryč z vesnice?
Sakura ho dotáhla k sobě do bytu.
,,Posaď se,” řekl a ukázal na židli. ,,Dáš si něco nebo-”
,,Ne,” přerušil ji Sasuke. Sakura se tedy posadil naproti němu.
,,Pořád nemůžu uvěřit, že jsi tady. Vrátil ses nadobro?”
,,Možná. Co Naruto?”
,,No víš před čtyřmi lety jsme byly za tebou, jedno ráno ale Naruto prohlásil, že už tě necháme být. Vypadal zklamaně, ale poslechli jsme. Následující dny nám neodpovídal. Pak jedenou konečně vyšel z bytu. Vypadal svým způsobem štastne, ale i trochu zklamaně. Dál ale plnil mise a skoro to vypadalo jakoby každým dnem na něco čekal,” zamyslela se Sakura. Dodnes si jeho chování nedokázala vysvětlit. ,,Před rokem a půl na naši vesnici zaútočil Orochimaru. Naruto s ním bojoval. Byl to dlouhý boj a spoustu toho bylo zničeno, ale Naruto vyhrál. Orochimarovo tělo jsme našli, ale… jaksi bez duše. Nikdo neví jak, ale v poslední chvíli vyměnil svoje tělo. Každopádně s tak malou silou, nemůže být v nijak extra silném těle. Někteří říkají, že se přemístil do těla jednoho z obětí dětí. Prý bylo vidět asi třináctileté dítě, před půl rokem, odpovídající Orochimarově stylu. Nic nám od něj ale nehrozí. Pár týdnů po tom, Naruta jmenovalo Hokagem. Měl jsi vidět, jak se radoval. Na chvíli jsme měli před očima toho starého Naruta z dětství.”
,,Naruto je Hokage?”
,,No jo, splnil si sen, dokázal to. Je neuvěřitelně silný a hodně dospěl. Je z něj opravdu skvělý Hokage. Lidé ho mají rádi. Naruto vždycky vesnici miloval a udělal by pro ni všechno.”
,,Kde tedy teď je?”
,,Naruto se přestěhoval do bytu, který je blíž sídlu Hokage. Před týdnem odjel do písečně vesnice za Kazekagem. Víš, že je to Gaara? To už je ale hodně dlouho.”
,,Aha,” oddechl si Sasuke. Takže Naruto tu žije pořád.
,,Měl by se vrátit za pár dní. Určitě tě rád uvidí.”
,,Hm.”
,,Možná bys mohl jít zatím k němu.”
,,K němu?”
,,Víš, pokaždé když odejde mi tu nechává náhradí klíče. Prý kdyby ses vrátil.”
,,Opravdu?”
,,No tvoje jméno neřekl, ale určitě to tak myslel.”
,,Dobře, kde bydlí?”
,,Zavedu tě tam,” navrhla zvesela Sakura. ,,Vím, že tam má jeden pokoj navíc, zřejmě taky pro tebe. Naruto opravdu myslí na vše. Pořád věřil, že se vrátíš. Určitě bude překvapený.”
Tím si byl Sasuke jistý. Pořád tu ale byla možnost, že se bude třeba zlobit, že ho před lety nechal jen tak, bez rozloučení. Naruto je hrozně nevyzpytatelný.
,,Mluvil o mně Naruto?” zeptal se Sasuke po cestě.
,,No jo občas. Ještě za Tsunade tu byli návrhy na misi za tvůj návrat, Naruto ji ale donutil zrušit je a když nastoupil, zrušil všechny mise, co se týkali tebe nebo Orochimara. Řekl, že s Orochimarem si to vyřídí sám. Stalo se.”
Sakura se zastavil a podala Sasukemu klíče.
,,Kdybys něco potřeboval , víš kde bydlím,” řekla.
,,Jo, díky,” vzal si klíče. ,,Měj se.” Sakura se naposledy usmála a pak zamířila domů.
Sasuke odemkl dveře a vstoupil dovnitř. Bylo to větší než předchozí byt. Kuchyň propojená s obývákem. Dvoje dveře, zřejmě do dveří a třetí do koupelny.
Sasuke otevřel první dveře a nakoukl dovnitř. Narutův pokoj.
Vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Neustlaná postel, na stole se válely různé papíry. Na nočním stolku stály dvě fotky. Jedna byla jejich týmu sedm. Na druhé byl Naruto a usmíval se. Měl na sobě oblek Hokageho, takže to nejspíš fotili v den jeho jmenování. Vedle něj stála Sakura a ještě někdo, koho neznal. Tedy párkrát ho viděl, nejspíš byl v týmu s Narutem a Sakurou, ale jméno neznal. Fotka byla rok stará, ale Naruto byl v podstatě stejný. Jen měl o něco delší vlasy. Pořád to byl ale Naruto s kterým před čtyřmi lety strávil noc. Čtyři roky… neuvěřitelně dlouhá doba. Přes dva roky Sasuke pronásledoval Orochimara a všelijak se mu snažil překazit útok na Naruta. Jednou ale došlo na boj a Sasuke byl zraněn. Byl sám a zranění se léčili dlouho. To bylo před rokem a půl. Pak nemohl Orochimara nikde najít, tak se rozhodl vrátit do vesnice. Naruto mu chyběl. Nesnažil se na něj zapomenout. Věděl, že by to bylo marné. Celé roky si říkal, že ho vlastně z povzdálí ochraňuje a jednou ho zase uvidí. Do vesnice se vracel kvůli Narutovi, nic jiného ho k vesnici nevázalo.
Žádnou jinou fotku nenašel, takže Naruto zřejmě nikoho neměl. Na stole ale našel svoji starou složku. Netušil na co ji tu mohl Naruto mít. Pak si vzpomněl, co Sakura říkala o jeho bytě, bydlí tam někdo jiný. A jeho věci…? Má je Naruto? Nejspíš, ale nechtěl se mu prohrabávat ve všech věcech.
Odešel z pokoje a zamířil k druhým dveřím. Podle Sakuro pokoj pro něj. Opravdu mu Naruto tak věřil, že pro něj dokonce nachystal pokoj. Vždycky si říkal, že když se vrátí, nejspíš budou s Narutem spolu. Snad i bydlet, tak proč ten samostatný pokoj? Pořád si pamatoval na moment, kdy mu Naruto řekl všechno o svých citech. Copak je to všechno pryč? Sasuke nevěřil, že by Naruto tak snadno na všechno zapomněl.
Otevřel dveře a vešel do ,,svého,, pokoje. Teď už věděl, kde jsou jeho věci. Na posteli ležela krabice označená iniciály S.U.
Sasuke přešel k posteli a posadil se na ni. V krabici byly všechny jeho věci, které nechal v Konoze. Úplne nahoře byla jeho fotka týmu sedm. Sasuke ji vzal do ruky a vytáhl z rámečku. Tým sedm už pro něj dávno neexistoval. Fotku uprostřed třikrát přeložil, takže prostředek se zohnul dozadu. Teď byl na fotce jen on a Naruto. To bylo to jediné, co pro něj bylo důležité. Ne tým sedm, jen Naruto.
Fotku si schoval do kapsy a krabici položil na zem. Byl unavený z cesty a jestli má být tohle jeho pokoj, tak ho využije. Prozatím k spánku.

Sasuke neměl ve zvyku spát dlouho. Zvykl si spát jen tolik, aby načerpal síly. Nepotřeboval spát dýl, jak čtyři nebo pět hodin. Tentokrát si ale spánek vychutnal.
Probral se ze zvláštním pocitem uvnitř. Poslední čtyři roky spal v opuštěných chatách, jeskyních nebo třeba i na zemi. Probrat se po tak dlouhé době na měkké posteli v Narutově bytu. Necítil se tu cizí, jen zvláštně nově. Z každé kusu nábytku cítil Narutovu přítomnost. Sice nevěděl, kdy se Naruto vrátí, ale žaludek mu dělal kotrmelce kdykoliv na tu chvíli jen pomyslel. Těšil se na něj a zároveň obával.
Nevěděl kolik přesně je hodin. V celém bytě nebyli ani jedny hodiny. Zřejmě ho čas jen deprimoval, když je Hokage. Všechno musí být udělané včas a to nebyla činnost, kterou by Naruto vynikal.
Zamířil do koupelny. Většinou se koupal v řece a i když mu to nevadilo, sprchou nepohrdne.
Teplá sprcha byla poslední bod, jak se zbavit veškeré únavy. Svaly se pod horkou vodou příjemně uvolňovaly a z Sasukeho smyly část obav z Narutova návratu.
Sasuke staré oblečení vyhodil a z koupelny vyšel je s ručníkem omotaným kolem pasu. Doufal, že sem Narutovi nechodí třeba někdo uklízet nebo tak. Později si něco najde.
Prošel obýváku do kuchyně a otevřel ledničku. Tu měl ale Naruto zřejmě jen na okrasu. Byla doslova a do písmene prázdná. Tedy až na typickou krabici prošlého mléka. Hádal, že každý den má na jídelníčku jen ramen a ramen. A opravdu. Ve skřínce našel pár instantních ramen. Nebylo to sice jídlo podle jeho gusta, ale měl hlad a překousl by snad i to mlíko v ledničce.
Nechal vařit vodu a zatím šel do vedlejšího pokoje. Došel k oknu a otevřel ho. Naruto měl výhled na Hokageho sídlo. Asi se mu nechtělo vstávat příliš brzo, proto se přestěhoval blíž.
Zřejmě nebylo víc, jak sedm. Nebe bylo pořád šedivé a ulice zely prázdnotou. Co teď asi dělá Naruto? Určitě ještě spí. Naruto nerad vstával brzo. Tohle je věc, která se u něj nezmění. V písečně vesnici zimu nemají a slunce tam žhne celý den. Sasuke věděl, že Naruto si na vedro nepotrpí. I přes svou ohnivou povahu Naruto neměl léto zrovna v oblibě.
Stejně jako Sasuke. On si sice nikdy nestěžoval a nejspíš to vypadalo jako kdyby nejradši zrušil všechny roční období, neměl rád pokud bylo slunce příliš silné nebo pokud mráz přebíhal po každém centimetru kůže. On sám kompromisy neprosazoval, nicméně v počasí je to něco jiného.
Proč vůbec jel do písečné vesnice? Hrozila snad válka? Nebo jen prostě za přítelem? V podstatě toho mají s Gaarou spoustu společného. Žádná rodina, láska, jen strach v očích všech, kdo se na ně podíval. Určitě si toho mají spoustu, co říct.
Sasuke si najednou uvědomil, že žárlí. A to na někoho jako Gaara. Zřejmě byl na cestách opravdu hodně dlouho.
Vrátil se do kuchyně, kde voda v konvici už stihla vychladnout. Sasuke ji dal znovu vařit a posadil se na židli za stůl. Mohl se zeptat Sakury jestli s Narutem někdo chodí. Ona by to určitě věděla. Pak ho napadlo něco šíleného. Naruto kdysi miloval Sakuru, co když se mu to povedlo. On odešel, byl čtyři roky pryč a… ne, to je ta největší blbost.
Voda se začala vařit a Sasuke mohl po šesti letech ochutnat to čím se Naruto nejspíš cpal každý den. Nebylo to špatné a stejně mu nic jiného nezbývá. Kdo ví jak dlouho bude Naruto ještě pryč a on nechtěl chodit po vesnici. Bylo to trochu zbabělé, ale nebyl připravený podívat se všem do očí. Naruto byl jediný, kdo chápal jeho rozhodnutí. Ostatní ho nejspíš měli za zrádce. Nepřišel proto, aby hned odešel, protože se v rozčílení s každým pohádá a v záchvatu vzteku si řekne, že to byla chyba.
Každopádně by si měl najít něco, čím se zabaví. V obývacím pokoji měl Naruto police plné knih. Sasuke sice nepředpokládal, že by je Naruto všechny přečetl, ale on sám měl k čtení lepší vztah než Naruto. Pořád měl ale na sobě jen ručník, takže nejdřív musí vyřešit oblečení.
I přestože Naruto počítal dopředu s pokojem, oblečení ho nejspíš nenapadlo. Sasuke tedy musel prošacovat Narutovy šuplíky. Kdyby venku nebylo pět pod nulou, oblečení by neřešil, tedy aspoň po dobu, co by Naruto byl pryč. Bohužel mu už ale začínalo být zima.
Snažil se mu ve věcech moc neprohrabovat. Větší nepořádek tam už stejně ale udělat nemohl. Nakonec si našel přece jen něco, co mu padlo.
Chtěl se usadit v obýváku a začíst se do nějaké knihy, když někdo zaklepal. Sasuke si nebyl jistý jestli má otevřít. Nakonec se rozhodl to risknout. Měl štestí. Byla to Sakura, kdo za ním přišla.
,,Ahoj, jak se máš?”
,,Jde to.”
,,Jenom jsem si říkala jestli něco nepotřebuješ. Naruto by byl totiž nejspíš nerad, abys vycházel ven dřív než se vrátí.”
,,Zanechal ti instrukce?”
,,To ne, ale… šest let je šest let Sasuke. Pro některé příšerně dlouhá doba. Vem si jak těžké to bude mít Naruto až tě ukáže všem ostatním.”
,,Hm.”
,,Po ty čtyři roky, co jsme zrušili mise na tvoji záchranu, na tebe možná všichni zapomněli. Tedy nikdo o tobě už nemluvil, jen Naruto. On jediný věřil a bude to on, kdo tebe bude nejspíš obhajovat před ostatními. Nebude to mít lehké, je Hokage a jestli mezi vámi zbylo ještě špetka přátelství musí ho dát pryč.”
,,Proč myslíš, že by jsme nebyli přátelé?”
,,Byl jsi pryč roky, ne měsíce nebo týdny. Stačí dva roky na zničení jakéhokoliv vztahu.” Tím se Sakura trefila do černého. Od momentu kdy se rozhodl vrátit do vesnice, ho sžírala otázka jestli ho má Naruto aspoň trochu rád. ,,Jsi tu jako nový. Všechno bude muset jít od základů.”
,,Jasně, chápu. Nic nepotřebuju, můžeš jít.”
,,Tak se měj.” Sakura odešla a Sasuke měl zase klid. Tedy, jak se to vezme. Jestli měla Sakura pravdu, neměl se vracet. Nestál o to, aby mu odpustili ostatní, vracel se za Narutem.
Vrátil se ke knize a pokusil se do ní začíst. Nic jiného tu stejně nemohl dělat. Na to, co bude až se vrátí Naruto chtěl myslet co nejmíň.

Bylo něco málo před půlnocí, když Naruto otvíral dveře od bytu. Byl unavený z cesty a už napůl spal. Nicméně byl dost při smyslech, aby slyšel zvuk tekoucí vody. Vzal do ruky první věc, kterou nahmatal a pomalým krokem se vydal k koupelně.
Potichu otevřel dveře a vplížil se dovnitř. Někdo tam byl. Kolem vany byl závěs, takže ho Naruto viděl jen matně.
Potichu došel k závěsu a jedním tahem ho rozhrnul. Chtěl něco zakřičet a s předmětem v ruce ho vyhnat. Zůstal ale stát jak přikovaný a šokovane zíral před sebe.
,,Naruto?” Naruto dokázal sotva mrknout. Otevřel ústa jakoby chtěl něco říct, ale nevyšel z nich ani hlásek. Chvíli trvalo než Naruto překonal šok z toho na koho zírá a uvědomil si kde vlastně je. Tváře dostávaly náchovou barvu a Naruto s tichým Promiň vyběhl z koupelny.
Pořád nemohl uvěřit tomu, co viděl. Sasuke je tady, v jeho domě, dokonce ve sprše.
,,Sasuke?!” vykřikl Naruto nahlas. Vtrhl zpátky do koupelny a nic nečekajícího Sasukeho, s ručníkem kolem pasu, objal kolem krku. Nevěděl, co má říct. Jsme rád, že jsi zpátky? Proboha vždyť byl pryč šest let.
Sasuke byl objetím překvapen. Takhle si jejich setkání nepředstavoval.
Pomalu od sebe Naruta odtáhl.
,,Víš, myslel jsem si, že jsi nějaký zloděj,” vysvětlil Naruto.
,,Aha, tak proto ten deštník?!” Naruto se podíval na předmět v ruce. Opravdu držel deštník.
,,To… no… co kdyby ses oblíkl,” navrhl a začal po něm házet ručníky, co visely na zdi. ,,Já jdu do obýváku… sednout si a ty… se hlavně obleč,” řekl a odešel z koupelny. Sasuke ze sebe shodil ručníky a natáhl se po oblečení.
Naruto seděl v křesle a díval se se někam do neurčita před sebe. Sasuke se posadil na gauč.
,,Jak dlouho už jsi tady?” zeptal se Naruto.
,,Od včerejška. Šel jsem k tobě, ale teď tam bydlí někdo jiný. Potkal jsem Sakuru a ona mě zavedla sem.
,,Neuvěřitelný, že jsi zpátky. Tentokrát ale navždy, ne?”
,,Nejspíš.”
,,Měl jsem určitou představu, jak se vrátíš, ale přepadnout tě ve sprše, to mě nikdy nenapadlo.”
,,To, že z tebe bude Hokage mě taky nenapadlo.”
,,Tys mi v tomhle nikdy moc nevěřil, co?”
,,Ne.”
,,A stalo se.”
,,Blahopřeju,” řekl Sasuke a položil svoji ruku na Narutovu. Ten ale po chvíli rukou cukl a vstal.
,,Dáš si čaj? Určitě ano. Já si taky dám,” řekl a zamířil do kuchyně. ,,Víš, je to opravdu veselý příběh, jak jsem se stal Hokagem. Vedla k tomu stejně veselá historka.”
,,Útok Orochimara je veselá historka?”
,,No… jo, vlastně… není.”
,,Poslyš Naruto…”
,,Víš, co? Jsem unavený, hodně unavený. A ty určitě taky,” řekl Naruto a s dvěma hrnky zamířil do pokoje. Po chvíli vyšel a podal Sasukemu hrnek.
,,Dobrou noc,” popřál a zmizel v pokoji. Sasuke se podíval na hrnek s horkou vodou. Co se s Narutem děje? Proč se chová tak divně? Vypadá to, že je z něčeho nervózní… možná mu chce říct, že je konec. Vlastně… konec čeho? Byli spolu jednu noc. A možná měla Sakura pravdu, je to hrozně dlouhá doba. Čtyři roky.
Sasuke nemohl spát. Pořád přemýšlel o Narutově podivném chování.
Vstal z postele a zamířil k Narutovi do pokoje. Nakoukl dovnitř a snažil se ve tmě rozeznat, kde Naruto je. Ležel v posteli a spal. Sasuke opatrně vešel do pokoje a stoupl si k posteli. Nechtěl ho budit. Chvíli se na něj díval, pak se k němu sklonil a pod polštář mu zasunul fotku. Tu, kterou ,,upravil,,. Byl na ní vidět jen on a Naruto.
,,Dobrou noc,” zašeptal Sasuke a odešel z pokoje.

Naruto vstal brzo ráno, hlavně proto, aby se nepotkal s Sasukem. Když se vzbudil, našel pod polštářem fotku. Nepamatoval si, že by si ji tam měl dávat. Navíc on měl svoji zarámovanou a postavenou na nočním stolku. Takže to musel být Sasuke. Ale proč? A proč je tak divně zprohýbaná? Není na ní vidět Kakashi a Sakura. Proč to Sasuke udělal? Proč mu ji sem vůbec dal?
Naruto zamířil do kanceláře. Věděl, že Za pár hodin přijde Sasuke a ostatní jouninové ho budou muset přijmout zpět. Naruto nechtěl, aby Sasuke odešel. Klidně ho přiváže ke sloupu, aby ho tu udržel.
První se ukázaly jouninové. Všichni z jejich ročníku se během šesti let dopracovali na post jounina. Stejně tak i přišli i ostatní jouninové. Teď už chyběl jen Sasuke.
Všichni na něj byli zvědaví. Šest let byl pryč.
,,Seš si jistý, že se vrátil a nebyla to nějaká halucinace?” zeptal se Shikamaru.
,,Pokud ano, tak Sakura a jistá paní ji viděli taky,” řekl Naruto.
,,Ví, že má přijít?”
,,Spoléhám na to, že za těch šest let nepřišel o rozum.” Právě v tu chvíli někdo zaklepal na dveře a všechny oči se stočili na jindy tak nepodstatný kus dřeva.
,,Dále,” řekl Naruto a do místnosti vešel Sasuke. Na chvíli zavládlo ticho. Všichni s šokem v očích sledovali Sasukeho, který si připadal, jak výstavní zboží.
,,Co koukáte?” řekl Sasuke.
,,Ujišťujeme se, že zase nevezmeš roha,” řekl Shikamaru.
,,Jak dlouho bude trvat tvoje návštěva? Pět let?” zeptal se Neji.
,,Dalšího mýho odchodu se nedožiješ,” řekl Sasuke.
,,Rád vidím, že komunikujete, jako dospělí lidé,” vmísil se do jejich rozhovoru Naruto.,,Některé z vás zřejmě Sasukeho návrat překvapuje. Přeji si ale, abyste zapomněli na minulost a brali ho znovu jako ninju z Konohy.
,,Pokud vím, je pořád genin,” řekl Neji.
,,Ano. Proto, až se na to bude Sasuke cítit, bude přezkoušen. Jsem si jistý, že jeho schopnosti jsou na úrovni jounina a čekat čtyři měsíce na další zkoušky chuninů by bylo zbytečné. Kakashi a Neji ho přezkouší. Pokud uspěje, navrhnu, aby se z něj stal chunin a pokud proti tomu nikdo nebude mít námitky… Sasuke?”
,,Jsem tu dva dny, zotavil jsem se už dost. Odpoledne klidně můžeme začít.”
,,Dobře, na odpoledne zrušte všechny tréninky a dostavte se na tréninkové pole číslo pět. Budete pozorovat boj a sami mi řeknete, jak na tom Sasuke je.” Všichni souhlasně kývli. ,,A prosím, osobní názory dejte stranou. Některým z vás možná Sasuke připadá jako zrádce, ale já mu věřím a chtěl bych, abyste se i to pokusili taky.” Všichni, i když trochu neochotně, kývli a následně odešli.
,,Ty se jdi připravit. Nepochybuji o tom, že jsi se za ty léta stal silnějším, ale jistota je jistota. Nerad bych tě zařadil mezi třináctileté geniny.”
,,Nemusíš se bát, že bych s Nejim prohrál.”
,,Myslím, že ho podceňuješ. Stal se jouninem dva roky po tvém odchodu. Je jeden z nejlepších.”
,,Od někoho, jako je on se porazit nenechám,” ujistil ho Sasuke.

Ve tři hodiny stál sobě Neji s Kakashim proti Sasukemu. Většina joninu byla rozmíštěna okolo, aby mohli boj pozorovat, ale je vidět nebylo, aby soupeře nerozptylovali.
,,Myslíš, že je zvládne?” zeptala se Tsunade.
,,Kakashiho jsem vybral, protože byl náš sensei a zná Sasukeho styl boje. Neji je jeden z nejlepších. Zřejmě sem nasadil laťku hodně vysoko, ale stojím si za svým. Sasuke odešel, aby trénoval. Pokud nezvládne Kakashiho a Nejiho, byli ty roky k ničemu.”
,,Věříš mu?”
,,Věřím. A doufám, že nedělám chybu.”
Zatím se Sasuke chystal na boj.
,,Řekni, proč ses vrátil?” zeptal se Neji.
,,Tobě to tak budu vykládat,” zavrčel Sasuke.
,,Jen jsem chtěl odlehčit situaci, než tě porazím.”
,,Zatímco ty jsi si ty roky válel v Konoze, já tvrdě dřel u Orochimara a další roky se ho snažil držet, co nedál od vás.” Konkrétně od Naruta.
,,Zřejmě si to zase zvoral, když na nás nedávno Orochimaru zaútočil.”
,,Tvůj krk jsem rozhodně zachraňovat nechtěl.”
,,Navrhuji začít,” přerušil je Kakashi.
,,S radostí,” postavil se Sasuke do útocné pozice.
Mezitím se k Narutovi a Tsunade přidal Jiraya.
,,To bude sranda. Nikdy bych nečekal, že se vrátí.” Naruto neodpovídal, jen sledoval, jak se Neji řítí na Sasukeho. ,,Co ho k tomu asi donutilo?” zadíval se na Naruto.
,,Vím já. Rozhodně jsem mu neposlal pozvánku.”
,,Nedělej se Naruto, vím že je tu kvůli tobě.”
,,Proč myslíš?”
,,Díval se na tebe, jak na posvátnou sochu. Navíc s tebou bydlí.”
,,Dočasně.”
,,Dočasně nebo ne, je tu kvůli tobě a to nepopřeš.”
,,Asi ne. Ale jsem Hokage a musím k němu taky tak přistupovat.”
,,Já to chápu, a on určitě taky. Co ale bude večer až si vy dva sednete u večeře. Budeš pořád Hokage nebo Naruto Uzumaki?” Tím si Naruto jistý nebyl. Pamatoval si tu noc, kterou prožili a nevěděl, jak se teď chovat. Včera večer se choval jak šašek, to věděl, ale Sasuke mu to moc neulehčoval. Vždyť byl pryč tak dlouho, nemůže čekat, že všechno bude jako předtím. To prostě nejde. ,,Naruto?”
,,Hm?”
,,Souboj skončil,” informoval ho Jiraya. Naruto se zahleděl před sebe, kde naproti sobě stáli Neji s Kakashim a Sasuke. Vypadalo to, že Sasuke nezklamal. Byl zadýchaný, ale celkem bez zranění.
,,Můžete všichni jít,” oznámil Naruto. ,,Hlášení mi doneste písemně do zítřka,” dodal a odešel. Neměl teď náladu rozebírat cokoliv, co se týkalo Sasukeho návratu. Chtěl jít domů, dát si ramen a pak si jít lehnout. Skoro zapomněl, že u něj bydlí Sasuke. Bude mu muset najít byt, nemůže u něj zůstat na pořád.
,,Naruto!” Někdo na něj volal, ale Naruto nezastavoval. Stačil by mu jeden pokus a uhádl by, kdo to je a on s ním nechtěl mluvit. Vlastně by bylo nejlepší, kdyby se odstěhoval a dal mu na pár dní pokoj. ,,Sakra počkej.” Vzal ho za rameno a otočil k sobě.
,,Co ještě chceš?” Sasuke nechápal ten vztek a nevraživost.
,,Udělal jsem něco špatne?”
,,V podstatě ano,” řekl Naruto. ,,Přišel jsi sem, abys ses mohl přede všemi vytahovat, jak jsi dobrý. Zároveň počítáš s tím, že se ti vrhnu kolem krku, řeknu: miluji tě, a budeme zase spolu. Ale to nejde Sasuke. Byl jsi pryč příliš dlouho. I když jsem pořád věřil, že se vrátíš, nějak jsem přestával doufat v nás. Teď je jen ty a já, ne my.” Sasukeho ta řeč ohromila. Přesně tohohle se obával.
,,Chtěl jsem tě chránit.”
,,Já vím a jsem ti vděčný. Ale… snad jsi opravdu nečekal, že všechno půjde tak snadno. Vrátíš se a mi se automaticky dáme dohromady.” Sasuke vlastně nevěděl, co čekat.
,, Už mě nemiluješ?” Byla to ta nejpitomější otázka, jakou v téhle situaci mohl položit, ale byla jediná, která ho napadla.
,,Já nevím Sasuke. Už nevím, co k tobě cítím. Sice jsme spolu strávili jednu noc, ale tvůj odchod pak, ranilo mě to, i když jsem s tím počítal. Jsem rád, že jsi se vrátil, ale musíš mi dát čas.”
,,Chápu,” kývl Sasuke.
,,Ty jsi… pořád mě miluješ tak jak před čtyřmi lety?” To byla dobrá otázka. Sasukeho hned napadalo říct ano, protože to byla pravda. Celé ty roky myslel jen na něj a na moment, kdy se zase uvidí. ,,Vlastně mi to radši neříkej, jen bych z toho měl špatný pocit. Dej tomu čas.” Sasuke kývl. Snad byl ještě schopný počkat, aspoň věděl, že má nějakou šanci. ,,Jen prosím neodcházej,” dodal Naruto. ,,Už prosím ne.” Sasuke se neubránil menšímu úsmevu. Naruto ho tu chce mít a to snad prozatím stačí. Čtyři roky čekal až ho znovu uvidí, tak počká pár dní, aby znovu slyšel ty slova a mohl ho obejmout.