Nad vesnicí se snášela tma. Lampy osvětlovali kužely světla písčitou zemi. Kulatý měsíc jim k tomu pomáhal a vrhal na domy stříbrné světlo.

Jedna dvě, Honza jde… nebo spí jedna dvě Naruto jde. Pod jeho nohama se výřil prach. Několikrát kopl do kamínku před sebou.

Když se chystal kopnout do dalšího, zarazil ho stín pár metrů od něj.

„Nedělejte,“ varoval ho. Naruto hlas nepoznával a ani obrys postavy a tak hodlal dokončit pohyb nohy a kopnout do kamínku.

Než se však špička nohy stačila dotknout kamínku, vznesl se Narutovi před obličej a ťukl ho do čela.

„Hej, co to děláš?“ vyjel a zatl pěsti ve znamení hrozby.

„Varoval jsem tě,“ řekl hlas a přistoupil o krok blíž.

„Hele vylez, nebo se bojíš?“

„Jestli chceš?“

„Chci!“

Znovu se ozvaly kroky. Osoba vystoupila z stínu a ukázala světu svoje červené vlasy, pronikavé oči a zlomyslný úsměv.

„Gaaro?“

„Jsem rád, že si pořád pamatuješ moje jméno,“ řekl a zlomyslný úsměv se změnil na téměř přátelský.

„Myslel jsem, že jsi v písečné?!“

„Byl, ale přišel jsem na návštěvu.“

„Aha, a proč?“

„Hmm, to je tajemství,“ pronesl tajemným hlasem.

„A proč se tu plahočíš o půlnoci je taky tajemství?“

„Asi tak jako ty,“ řekl a tázavě se na Naruta podíval.

„Přemýšlel jsem,“ vysvětlil Naruto.

„Aha, o Sasukem?“ Naruto nepatrně mrkl, ale pro Gaaru to byl signál, že uhádl. „On odešel, že? Za Orochimarem!“

„Jo,“ řekl a sklopil hlavu. Pod sebou uviděl ležet kamínek, ale rozhodl se nechat ho tam kde je.

„A tobě to vadí?!“

„Samozřejmě, že mi to vadí. Byli jsme přece v jednom týmu, byl to kamarád a teď odešel za někým, kdo chce zničit naši vesnici. Navíc zabil Hokageho.“

„Byl? Mluvíš o něm v minulém čase.“

„Co? No… chtěl bych, aby se vrátil. Sakura je smutná a…“ (Sakura může být třeba Bratt Pitt)

„Jde tu jenom o Sakuru?“

„Co?“

„Proč ho chceš zpátky? Jde jen o Sakuru?“

 „No jasně,“ ujistil ho, ale moc přesvědčivě nezněl.

„Taky ti chybí a víc než by sis dokázal přiznat,“ řekl Gaara a postavil se přímo před něj.

„Hmm,“ řekl místo souhlasil Naruto.

„Máš ho rád?“

„Co?“ vyjekl Naruto naprosto překvapený dotazem.

„Jestli ho máš rád?“

„No já… byl to kamarád, takže…“

„Já myslel, jako víc než kamaráda. Chápeš, ne?“

„To jsou blbý otázky!“
„Takže měl!“

„No…“ zrudl Naruto a začal zkoumat strukturu země pod sebou.

„Sasuke měl štěstí,“ řekl najednou Gaara a otočil se. Udělal pár kroků, když ho zastavila Narutova ruka. Přesně, jak čekal.

„Cos to řekl?“

„Sasuke měl štěstí, že měl po boku tebe a pak tě opustí. Já bych takovou chybu neudělal,“ řekl a mírně se pousmál. Naruto začínal rudnout. Co to na něj Gaara hrál?

„Já…“ řekl a o krok couvl.

„Ještě pořád k němu něco cítíš, Naruto?“

„No já…“ nebyl si úplně jistý, co přesně k Sasukemu cítil.

„Mě to můžeš klidně říct.“

„No…“ koktal Naruto. „Není co,“ řekl nakonec.

„Takže všechno mezi vámi je pryč?“

„Co? Nic nebylo! A co tobě je vlastně do toho?“

„Jen mě to zajímá. Vadí ti to?“

„No… dáváš mi divné otázky.“

„Tos ještě nic nezažil.“

„Co?“

„Nechceš se jít někam najíst?“

„Teď? Vždyť je noc!“

„A to vadí?“ řekl a zamířil pryč.

„No…“ řekl Naruto a dohnal ho. „Všude mají zavřeno!“

„Možná,“ řekl Gaara. Dál mu nechtěl nic prozradit.

„Tak, řekne mi konečně kam jdeme,“ zkusil znovu Naruto. Gaara se jen pousmál a dál ho vedl temnými uličkami (a pak ho vykuchal a snědl).

„Otrava,“ zamumlal Naruto, ale následoval ho.

Nakonec se zastavili u nějakého domu a Gaara otevřel dveře.

„Víš,“ řekl Naruto a vešel dovnitř „Kdybych tě neznal, myslel bych si, že jsi nějaký masový vrah nebo něco takového.“

Gaara se jen usmál.

„Nemusíš se bát, dneska už jsem jedl.“

„Co?“

„To byl vtip,“ řekl a rozsvítil.

„Supr,“ řekl Naruto a rozhlédl se kolem. „Tak kde to jsme?“

„U mě.“

„Kde?“

„U mě v bytě.“

„Jaktože…?“

„Řekl jsem, že jsem na návštěvě, ne? Musím někde bydlet.“

„Aha.“

„Tak si sedni,“ řekl Gaara a ukázal na židli u stolu. Naruto se posadil s sledoval Gaaru, který zamířil do kuchyně.

„Vaříš?“ zeptal se, když viděl, jak Gaara začíná něco krájet.

„Ano a můžu tě ujisti, že zatím jsem nikoho neotrávil.“

Naruto nevěděl jestli ho to uklidnilo. Když vařil naposledy on, museli evakuovat všechno v dosahu jednoho kilometrů.

Když ale před něj Gaara položil talíř, změnil názor. Vypadalo to skvěle.

„Hmm, měl by ses vykašlat na dráhu ninji a založit si restauraci,“ řekl uznale Naruto.

„Možná.“

„A co vlastně děláš?“ snažil se Naruto navázat řeč. Cokoliv lepší než to trapné ticho.

„Nic moc, jen běžné věci.“

„A tady jsi proč?“

„Úřední věc mezi vesnicemi.“

„Zastupuješ Kazekageho?“

„Jsem Kazekage!“

Naruto se začal dusit.

„Cože jsi? Opravdu?“

„Není to tak zlé. Všichni si zvykli.“

„Takže jsi spokojený! Konečně máš za co bojovat.“

„Jo.“

„A víš, co?“

„Hmm?“

„Je tu ještě jeden důvod, proč jsem přijel,“ řekl Gaara a vstal.

„Opravdu?“

„Jo, jeden důležitý, důvod,“ řekl a došel až k Narutovi. „Blonďatý, s modrými oči.“

Naruto mlčel. Radši.

„Ty!“ řekl nakonec Gaara a naklonil se k Narutovi.

„Já?“ řekl Naruto a spadl z židle.

„Ano, ty,“ řekl a dopadl na všechny čtyři nad Naruta, tak aby ho uvěznil.

„Gaaro, nejsi nemocný?“ řekl Naruto a začal se pozadu plazit pryč.

„Možná,“ řekl a nepřestával ho po čtyřech pronásledovat.

„Nemám ti zavolat doktora?“

„Budeš mi stačit ty,“ ujistil ho.

„Gaaro to už přestává bejt vtipný.“

„Co je vtipného na tom, že tě chci!“

„Co?“

„Chci tě! Hrozně!“

„Nene, to se určitě pleteš, ty chceš doktora.“

„Tebe a nikoho jiného.“

„Ne!“ řekl a začínal se opravdu bát. Na odvaze mu nepřidalo, že narazil na zeď. Gaara byl teď nalepený těsně na něm a tváře měli těsně u sebe.

„Toužím po tobě,“ zašeptal a rty měl těsně u jeho tváře.

„Ne!“  Hned na to Gaara přitiskl svoje rty na jeho.

„Ne!“ zakřičel Naruto a prudce se posadil. Byl doma. V svém pokoji ponořeném do tmy. Srdce mu zběsile bušilo.

„Jenom sen,“ uklidňoval se. Vstal z postele a došel k oknu. Když ho otevřel ovanul ho příjemný chladivý noční vánek.

„Asi se půjdu projít,“ řekl a zamířil ke dveřím.