Nad vesnicí se snášela tma. Bylo něco málo před půlnocí a ulice byli přeplněné lidmi. Všichni mířili jedním směrem. Sníh jim křupal pod nohama a jejich štěbetání bylo slyšet i v vedlejší vesnici.

Naruto se prodíral davem lidí. Otravovalo ho každému se omlouvat, protože „nesplýval s proudem“, ale mířil opačným směrem. Konečně dorazil k cíli a zmrzlými prsty zazvonil. Uslyšel hlasy a pár vteřin na to mu otevřeli.

„Ahoj Sasuke, jdete?“

„Jo, dej nám tak tři týdny,“ řekl Sasuke a pustil Naruta dál.

„Děje se něco?“

„Někomu je tu moc zle, aby ušel pár metrů,“ prohlásil Sasuke dost na hlas.

„Slyšela jsem to,“ ozval se ženský hlas a do předsíně vešla Sakura. Osm měsíců a nějaký ten týden těhotenství na ni už byli pěkně vidět. „Je mi líto Naruto, ale není mi nejlíp,“ omluvila se Narutovi.

„Nevadí, stejně je tam zima.“

„Vidíš, tohle je chápavý muž,“ obořila se na Sasukeho. „Ale stejně byste měli jít. Nemusíte mě sebou vláčet, užijete si to i beze mě.“

„Nevím jestli budu Sasukemu stačit, nemám břicho, snímky z ultrazvuku…“

„Nevadí, Sasuke se bude bavit, tak jako tak.“

„Fajn, půjdu,“ souhlasil Sasuke.

„Tak se dobře bavte,“ řekla a na rozloučenou dala Sasukemu pusu.

„Tak jak to jde?“ zeptal se Naruto a s Sasukem se nechal unášet davem.

„Jde to.“

„To nezní moc přesvědčivě.“

„Někdy si říkám jestli bys pro ni nebyl lepší ty.“

„Já ji lezl na nervy, tebe vždycky milovala.“

„Jenže já si nejsem, jistý jestli já ji.“

„Trochu pozdě nad tím přemýšlet. Vzali jste se, čekáte dítě.“

„Nic z toho nebylo plánované. Všechno to byla…“

Naruto se zamyslel. Vždycky, když je viděl spolu, přepadla ho žárlivost. Tolik mu Sakuru záviděl. I přesto přál jí štěstí a to měla s Sasukem.

Dav je zavedl na kopec, kde už byli skoro všichni. Sasuke se Narutem si našli míň přeplněné místo, pod stromem.

„Tak hele,“ vybafl na něj Naruto, který se hodlal vrátit k tématu. „Chceš ji opustit, nebo co?“

„Já nevím. Vím, že nemůžu, ale nefunguje to, Sakura se to sice snaží napravit, ale ani ona nedokáže všechno zachránit. Myslím, že s ní zůstávám jen kvůli tomu dítěti.“

„Ach jo, třeba se to ještě spraví.“

„Tohle si říkám už dva měsíce, ale já k ní nic necítím, ani když ji objímám…“

„Zkus tomu dát, ještě šanci. Třeba až se to dítě narodí se na to budeš dívat jinak. To byl přece tvůj sen, další Uchiha.“

„Jo tohle ano, ale…. nevím.“

„Teď na to nemysli,“ řekl Naruto a začal se soustředit na ohňostroj na nebi. Po pár minutách mu začala být děsná zima. Třásl se jak ratlík a do půlnoci zbývalo pár minut.

„Je ti zima?“ zeptal se Sasuke. Naruto chtěl říct něco jako, jestli je slepej nebo tak. Nakonec jen kývl.

„Tohle není vhodný počasí na stání ve sněhu.“

„No to není,“ klepal se Naruto. Zimou mu o sebe cvakali zuby.

„To se nedá, pojď sem,“ řekl a natáhl se po Narutovi. Obrátil ho k sobě čelem a pevně objal.

„Lepší?“

„Jo,“ kývl Naruto. Do tváře se mu začínala hrnout krev a on cítil, že rudne.

„Jde to vidět,“ usmál se Sasuke. Dívali se navzájem do očí. Byl to zvláštní pocit držet Naruto v náručí. Jiný než s Sakurou. U ní nic necítil, s Narutem cítil hřejivý pocit v srdci.

„Naruto, víš, jak sem říkal, že k Sakuře nic necítím ani když ji objímám…?“ řekl a dlaněmi obejmul Narutovi tváře a lehce ho hladil.

„Já vím. Teď si uvědumuju, že jsem nežárlil na tebe, ale na Sakuru.“

„Teď chcu objímat jen tebe.“

„Nic jiného si nepřeju.“

„Jaktože jsem si něčeho tak krásného nevšiml dřív?“ zašeptal Sasuke a odhrnul mu vlasy z čela. Lidi kolem začali odpočítávat posledních deset vteřin do Nového roku.

Sasuke se k Narutovi naklonil. Chtěl ho políbit a Naruto to chtěl taky, ale přece uhnul.

„Nemůžu,“ řekl Naruto a rvalo mu to srdce. Sasuke se opřel čelem o Narutovo.

„Proč?“

„Nejde to, Sakura je kamarádka, promiň,“ řekl Naruto a odtáhl se. Sasuke ho už neobjímal, ale pořád ještě držel za ruce.

„Promiň,“ zopakoval a pustil se. Díval se mu do očí a začal se vzdalovat. Nakonec se otočil a odešel. Sasuke se za ním díval a nechtěl ho pustit, ale Naruto všechno rozhodl za něj.

O týden později Naruto zvonil u Sakury a Sasukeho znovu. Chtěl se držet dál, ale nevydržel to. Celý život si myslel, že mu závidí celý svět a během jedné vteřiny a jednoho obětí si uvědomil, že světu závidí jeho. Musel ho vidět, musel s ním mluvit. Aspoň ještě jednou.

Otevřel mu Sasuke a v Narutovi se začalo všechno hýbat. Žaludek se mu zauzloval, srdce mu začalo být rychleji, krev proudila do tváří.

Sasuke ho beze slova pustil dál a zavřel za ním dveře.

„Začínal jsem mít strach, párkrát jsem u tebe byl, ale…“

„Já jsem měl strach, nevěděl jdem, co bych ti měl říct.“

Sasuke ho chytil za ruce.

„Musíme si promluvit, nějak se to vyřeší,“ ujistil ho.

„Tohle…“ začal, ale přerušilo ho odemykání dveří. Do předsíně vešla Sakura. Sasuke tak tak stihl Naruta pustit.

„Naruto, ahoj. Dlouho jsem tě neviděla.“

„Jo, já potřeboval být chvilku sám. Přišel jsem si jen promluvit se Sasukem, chtěl jsem něco vyřešit, ale myslím, že to nemá řešení,“ řekl a podíval se na Sasukeho. „Půjdu.“

„Tak se měj,“ rozloučila se Sakura.

„Jo, ale ještě to musíme probrat,“ řekl Sasuke. „To řešení najdem.“

Naruto kývl a odešel.

„Řešení? Nějaká mise nebo tak?“ zeptala se Sakura.

„Hmm.“

O den později Naruto přecházel před Sasukeho domem. Chtěl tam jít a věděl, že jednou bude muset, ale věděl, že když tam vejde, bude těžké odejít. Tolik mu chyběl. Pořád na něj myslel, nedokázal ho dostat z hlavy.

Nakonec to vzdal a zazvonil u něj. Otevřel mu znovu Sasuke.

„Je… je Sakura doma?“ zeptal se. Nechtěl nic dělat, dokud nevěděl, že jsou sami.

„Ne, šla k doktorovi.“ Naruto se pozval dál a zabouchl za sebou dveře. Vrhl se na Sasukeho a začal ho vášnivě líbat.

„Tohle má být to řešení?“ zeptal se Sasuke, když dostal příležitost.

„Moc dobře víš, že řešení není, tak to hoď za hlavu,“ odpověděl a začal z něj strhávat šaty.

„Ani jeden z nás není machr na hledání řešení,“ řekl Naruto. Sasuke se usmál.

„Jestli tohle bylo řešení, pak se mi zamlouvá,“ prohlásil Sasuke. Oba seděli na zemi, opřeni o pohovku, zabaleni do deky. Naruto se opíral o Sasukeho a ten ho hladil po rameni.

„Sasuke, já…“ začal Naruto.

„Ne, nic neříkej. Vím, že tohle nebylo správný, ale nelituju toho a líbilo se mi to. Nikdy se tak necítil. Nechci to ničit.“

„Moc dobře víš, že tohle nemá šanci.“

„Ale ano, jenom tomu tu šanci musíme dát.“

„Já nikomu nechci kazit rodinu,“ řekl Naruto a začal se oblíkat. Sasuke ho chvíli pozoroval a pak se i on začal oblíkat.

„Ale bylo to krásný, to nezapřeš,“ objal Naruto, když byli oba oblečeni.

„Bylo,“ připustil Naruto a opřel se o Sasukeho. „Krásný, ale zakázaný.“

Najednou se ozvalo vrzání dveří.

„Jsem doma,“ ozval se Sakuřin hlas. Naruto se bolestně podíval na Sasukeho. Nechtělo se mu odejít.

„Slib, že to nevzdáš,“ zašeptal Sasuke a políbil ho. „Slib, že tomu dáš šanci.“

„Sasuke to…“

„Slib to,“ šeptal Sasuke a pokaždé ho krátce políbil.

„Dobře slibuju,“ slíbil Naruto a odtáhl se přesně ve chvíli, kdy do obýváku vešla Sakura.

„Naruto, ráda tě vidím.“

„Ahoj, přišel jsem kvůli tomu řešení.“

„Našli jste ho.“

„Najdem,“ řekl Sasuke.

„Tak já půjdu,“ oznámil Naruto.

„Dobře, ale pamatuj na slib,“ připomněl Sasuke. Naruto kývl a odešel.

„Všechno v pořádku?“ zeptala se Sakura. Sasuke kývl, ale oči měl upřené k dveřím, kterými Naruto odešel.

Týden se oba neviděli. Naruto bral práce kolik mohl jen, aby nemusel s Sasukem mluvit. Přemýšlel a opravdu tomu chtěl dát šanci, protože i ta jedna chvíle byla krásná, ale ať hledal, jak hledal, nenašel řešení, které by někomu neublížilo. Sasukemu se za týden narodí dcera, nemůže jim zkazit rodinu.

Sasukeho se ho snažil kontaktovat, ale nepodařilo se mu to. Naruto mu to chtěl usnadnit, nikam to nevedlo. Neměli šanci.

Naruto se rozhodl, že když nemůže Sasuke, udělá to on. Zašel za Tsunade a požádal o přeložení. Věděl, že jednou Sasukeho potká a nevydrží jeho pohled plný naděje. Věděl, že to kazí, ale lepší kazit něco co by mohlo být, než něco co je.

Neřekl to Sasukemu, protože by mu v tom chtěl zabránit a on by jeho prosení podlehl a jen by je oba dva dál trápil.

„Opravdu to chceš udělat? Co tvůj sen stát se Hokage, jsi blízko, chceš to vzdát?“ ptala se Tsunade.

„Nemám na výběr, nemůžu tu žít.“

„Naruto nechceš mi říct, co se děje? Poslední dobou jsi jiný, bereš si práce za čtyři, jsi hrozně bledý a navíc… kam zmizela tvoje hyperaktivita? Vždycky jsi do všeho dával srdce, kde to je teď?“

„Dal jsem ho někomu jinému.“

„Má to něco společného s Sasukem?“

Naruto zpozorněl.

„Proč?“

„I on se chová podivně. Ptá se mě na tebe a zdá se, že by ses mu měl ozvat.“

„Hmm, prosím vás, neříkejte mu to, udělám to sám.“

„Takže opravdu chceš odejít?“

„Jo, podepište to.“

Tsunade se podívala na papír a dole ho ledabyle podepsala.

Naruto děkovně kývl a odešel.

Zamířil domů. Měl by mu to říct, ale nedokázal to z očí do očí. Rozhodl se mu to napsat.

Drahý Sasuke,

Tohle se m neříká snadno. Vím, že jsi chtěl, slíbil jsem ti, že tomu dám šanci a věř, že jsem to zkoušel, ale musíme si uvědomit, že to nemůže fungovat. Nechci kazit rodinu, která mezi tebou a Sakurou vzniká. Nemohl bych se tomu dítěti podívat do očí, protože jsem mu ukradl tátu. Nedokážu si tě ukradnou i kdybych chtěl.
Ta chvíle byla krásná a ani já toho nelituju. Pořád na to vzpomínám a vždycky to bude uchované v mém srdci. Ty na mě, ale budeš zapomenout, protože, to mě přivádí k tomu, proč ti píšu. Nedokázal bych ti to říct z očí do očí. Takže… Tsunade před chvíli podepsala moje přeložení. Nedokážu tu zůstat a potkávat tě. Ničí mě už jenom to, že tě nevidím a přitom si ode mě kousek. Bude lepší když odejdu a ulehčím nám to. Zítra odcházím a prosím tě nesnaž se mě zastavit. Snaž se na mě zapomenout, já to nedokážu, ale ty musíš. Takže se měj.

S láskou

Naruto

Naruto si po sobě dopis přečetl a vložil do obálky. Počkal do večera a zanesl ho k Sasukemu. Hodil ho do schránky a šel domů sbalit si věci.

Dopis našla Sakura.

„Sasuke, máš tu dopis.“

Sasuke si vzal obálku a vytáhl list papíru. Okamžitě poznal Narutovo písmo. Zůstal venku a hltal slova v dopise. Jak řádky ubíhali, přibývalo bolesti v srdci. Sasuke si ho přečetl několikrát. Nemohl uvěřit tomu, že Naruto odchází a už dnes. Proč? Proč mu nic neřekl? Proč ho opouští?

„Děje se něco?“ zeptala se Sakura. Sasuke nevěděl, co říct. Měl ji zase lhát? Tohle už nemohl dál táhnout.

„Sasuke poslyš, já o vás dvou vím,“ řekla najednou. Sasuke se na ni překvapeně podíval.

„Víš?“

„Viděla jsem vás, když jsem se tenkrát vrátila od doktora. Slyšela jsem všechno, co jsi řekl. Tsunade mi řekla, že naruto odchází. To ti píše, že?“

„Sakuro já…“

„Je mi jasné, že Naruto nechtěl nic ničit, ale jenom si tak ubližuje. Jde na tobě vidět, jak moc ho máš rád, takže za ním běž a promluv si s ním.“

„Ale co ty?“

„Vím, že mezi náma to nikdy nebylo takový jak bych chtěla. Myslela sem, že mě začneš časem milovat a když jsem zjistila, že čekám dítě, tak… mýlila jsem se. Chci, abys byl šťastný a to budeš jen s Narutem. Já to zvládnu a kdykoliv sem můžeš zajít.“

Sasuke ji trpělivě vyslechl. Odpustila mu. Dávala mu šanci.

„Díky,“ řekl Sasuke a rozběhl se k bráně.

Dorazil, právě, když Naruto prošel skrz.

„Naruto,“ zakřičel a Naruto se zastavil. Když viděl Sasuke, nevěděl jestli se má radovat nebo utíkat.

„Co tady děláš? Chtěl jsem…“

„Ty nikam nepůjdeš. Nemůžeš.“

„Proč? Je to jediná možnost.“

„Ne ty si myslíš, že je to jediná možnost. Ale není. Mluvil jsem s Sakurou a ona o nás věděla a chce, abychom byli spolu můžeš se vrátit.“

„Ne to nejde,“ řekl Naruto. Sasuke ho nechápal. Právě mu řekl, že Sakura proti tomu nic nemá.

„Možná řekla, že jí to nevadí, ale ona tě pořád miluje a pokaždé, když bych ji viděl bych cítil výčitky. Já odejít musím. A tebe do toho nutit nemůžu.“

„Ale já chci, chci být s tebou.“

„Nemůžeš, Sakura tě tu potřebuje. Pochop mi prostě nemůžem být spolu. Máš dítě a ženu.“

„Rozvedu se.“

„Pořád je to tu dítě.“

„Naruto, copak ty nechceš být se mnou.“

„Chci, ale nejde to.“

„Naruto podívej se na mě,“ řekl Sasuke a vzal jeho hlavu do dlaní. „Potřebuju tě. Miluju tě.“

Naruto zavrtěl hlavou. Musí jít.

„Nedělej to těžší, prosím.“

„Nenechám tě odejít,“ nepouštěl ho. „Copak ty mě nemiluješ?“

„Já…já… miluju, a moc. Chci s tebou být, navždy, ale teď to nejde.“

„A kdy?“

„Nevím. Dej mi čas.“

„Naruto, slib mi, přísahej, že se vrátíš.“

„Já…“

„Prosím, jinak tě nepustím.“

„Dobře, slibuju. Vrátím se. Ty mi slib, že svojí dceři nevezmeš otce.“

„Ale…“

„Až se vrátím, chci, aby ti říkala táto a já se nemusel cítit provinile, protože jsem rozbil rodinu.“

„Nechtěj po mě, abych k Sakuře předstíral lásku.“

„Ne, to nechci. Jen chci, abys tu počkal a rozmyslel si jestli jsem pro tebe důležitější než tvůj sen. Já se rozhodl, že radši opustím svůj sen, než abych někomu ublížil.“

Sasuke si rozmýšlel, co řekne. Bylo mu jasné, že Naruto odejde.

„Já tady budu čekat,“ slíbil Sasuke a políbil Naruta. „až se vrátíš, pořád tu pro tebe budu.“

Naruto se usmál.

„Měj se dobře,“ rozloučil se naruto a naposledy Sasukeho políbil. Pak se otočil a mířil pryč. Sasukeho ho pozoroval dokud mu Naruto nezmizel z očí, pak zamířil domů. Věděl, že se vrátí, jednou určitě.

O dva roky později Sasuke ruku v ruce s dvouletou holčičkou mířili k bráně. Dnes byl ten den, kdy měl přijít. On slibu dodržel a teď byla řada na něm. Zastavili se mezi bránou a čekali.

„Hele tati, už jde,“ zajásala černovlasá holčička. Sasuke se zahleděl mezi stromy a opravdu mezi nimi šel. Když je uviděl, zrychlil a za pár vteřin už byl od nich pár metrů. Viděl, že Sasuke není sám. Trochu ho to zarazilo. To musí být ona.

Chtěl něco říct, ale jakmile byl na dosah, Sasuke ho objal.

„Chyběls mi,“ zašeptal Sasuke.

„Ty mě taky,“ přiznal Naruto. Byl tolik rád, že ho zase vidí, může obejmout.

„Tati, to je ten pán, co tě má rád?“ zašvitořila holčička.

„Ano, tohle je Naruto,“ představil je. Dívenka k Narutovi natáhla ručku. Naruto chvíli váhal, ale stiskl ji jí.

„Jsem Naruto,“ řekl a sklonil se k ní.

„Já vím, tatínek mi o vás říkal. Řekl, že jste mu slíbil a vrátíte se. Prej ho máte moc rád.“

„No mám a doufám, že on mě pořád taky.“

„Jo, říkal mi, že vás miluje,“ pošeptala mu a zachichotala se. Naruto se podíval na Sasukeho. Ten jen pokrčil rameny.

„Lepší teď než nikdy.“

„Jo, asi jo.“

„Půjdeme domu? Tatínek tam pro vás nachystal překvapení.“

„Opravdu, taky pro něj něco mám,“ řekl Narovnal se. Holčička se okamžitě rozběhla napřed a s výskotem poskakovala.

„Takže je všechno v pořádku?“ zeptal se Sasuke.

„Všechno, i když jsem se trochu bál vrátit, ale slíbil jsem ti to a navíc tě mám hrozně rád,“ řekl dětským hláskem a zasmál se. „A ty mě prej miluješ.“

„Nikdy jsem nepřestal.“

„Takže to prodloužení o přeložení, můžu roztrhat.“

„Musíš,“ usmál se Sasuke a stiskl Narutovi ruku.