Tmavými uličkami se kolíbavým krokem ploužila osoba. Stěny si ho přehazovali, jak míček. Konečně se zastavil a na pátý pokus stiskl kliku. Párkrát vrazil do futra než se trefil do dveří. Nějakým zázrakem se mu podařilo za sebou zavřít a rožnout v místnosti světlo.

„Naruto?“ ozvalo se ode dveří. Naruto zamžoural a poznal Sasukeho stojícího u dveří do pokoje.

„Jé, Sassssuke,“ zašvitořil Naruto a kolébavým krokem se vydal přes pokoj.

„Proboha, cos dělal?“ zeptal se Sasuke a podepřel Naruta než stihl spadnout.

„Jenom jsem trochu pil.“

„Trochu?“

„Jenom malinko, dívej,“ naznačil palcem a ukazováčkem kolik asi vypil.

„Jo jenom to zvětši dvěstěkrát. Proč ses tak zřídil?“

„To je tajemství, víš,“ zakýval se Naruto. Sasuke ho raději posadil na pohovku.

„Tajemství jo?“

„Psssst, nesmíš to nikomu říct.“

„Neřeknu.“

„Víš, já jsem zamilovanej.“

„Aha a do koho?“

„To ti nemůžu žíct,“ zahihňal se Naruto.

„Nemůžeš?“

„Je to tajný, víš?“ Sasuke povytáhl obočí. Naruto byl na mol. Mluvil jak tříleté dítě a za každým slovem buď škytl nebo se hihňal.

„Tak kdo je to?“ zeptal se znovu. Naruto se znovu zahihňal.

„S-Sakura,“ zašeptal.

„Aha a sme zas u toho. Ona tam byla, že?“

„Jo. Nevšímala si mě. Proč mě nemá ráda? To sem tak hroznej?“

„Když nemáš v krvi alkohol,“natáhl k Narutovi ruku a pomohl mu vstát. „Odvedu tě do pokoje, pojď.“

„Proč si mě nevšímá?“ ptal se dál Naruto, zatímco ho vedl Sasuke do pokoje.

„Nevím, je to ženská, tu je těžký pochopit. Podle mě bys ji měl pustit z hlavy. Do mě byla taky údajně zamilovaná a teď je to pryč.“

Sasuke posadil Naruta na postel.

„Ty ji nemiluješ?“

„Ne,“ odpověděl stručně Sasuke.

„A koho?“

„Co?“

„Koho miluješ?“ Sasuke se podíval na Naruta který se v sedu nebezpečně kýval.

„Lehni si,“ řekl mu a jemně do něj strčil.

„Jsi zamilovanej, poznám to,“ zamumlal Naruto a zachumlal se do deky. Po pár sekundách už tvrdě spal.

„Jo, poznáš,“ zašeptal Sasuke a odešel do svého pokoje.

Když se Naruto ráno probudil, děsně ho bolela hlava. Vadil mu sebemenší pohyb a zvuk. Vymotal se z postele a zamířil do kuchyně.

„A hele, kdo přišel,“ pozdravil ho Sasuke.

„Nemluv, nebo mluv, co nejmíň,“ chytil se Naruto za hlavu. „Co se včera stalo?“

„Utápěl si svoje zlomený srdce v alkoholu.“

„Aha, a hádám že sem si vylil srdce i tobě.“

„Už asi po stý.“

„Ach jo,“ zabědoval Naruto a posadil se na židli.

„Měl bys to už nějak vyřešit,“ poradil Sasuke a podal mu hrnek.

„Dík,“ přijal Naruto a napil se. „Fuj, co to je?“

„Něco, co ti umožní aspoň trochu přijímat s klidem lidský hlas.“

„Je to hnusný.“

„To už jsi řekl.“

„Ale když to zabere.“

„Až se ti hlava srovná do latě, musíme za Tsunade.“

„Tak to si pár dní počká, to se nesrovná ani v příštím miléniu.“

„Musíš to vyřešit, promysli si to a konečně jednej.“

„Tobě se to řekne, nikdy si nic takovýho řešit nemusel.“ Naruto vstal. „Jdu se umýt,“ dodal a odešel.

„Nemusel,“ odpověděl si Sasuke sám. „Zatím.“

„Je tma,“ řekl Naruto.

„No jo, to bude tím, že je skoro noc.“

„Nemám tmu rád.“

„Pozitivní je, že je večer a ty jsi střízlivý.“ Naruto se na něj zamračil.

„Posmíváš se mým problémům?!“

„Ne. Ale prosím tě, nedrť mi tu ruku, potřebuju ji.“ Naruto totiž plně ovládnutý strachem, křečovitě objímal celou Sasukeho levou ruku.

„Promiň,“ řekl a povolil. Vzápětí se někde ozvalo šustnutí a Naruto se jí znovu chytl.

„Naruto!“

„Jsem opatrnej.“

„Buď opatrnej na mou ruku.“ Naruto se rozhlédl kolem a pak Sasukeho pustil.

„Domů je to jen kousek.“

Naruto kývl, jakože rozumí, ale neber na vědomí.

„Tohle jsou chvilky, kdy děkuješ bohu, že bydlíme spolu, co?“

„Máš to tam velký a můj byt shořel.“ Už půl roku byl Naruto Sasukeho spolubydlící.

„Občas je to, jak mít na krku malý dítě.“

„Jakže?“

„Buď se opiješ nebo se klepeš strachy, čímž prodlužuješ dobu cesty domů z pěti minut na padesát.“

Naruto se znovu zamračil.

„Nedělám to naschvál, prostě mám trochu strach.“

„Fajn, podívej, dveře jsou támhle. Pět metrů do nás, když mě pustíš, bude nám to trvat tak pět vteřin.“ Naruto Sasukeho pustil úplně a pro jistotu zvětšil mezeru mezi nimi. Oba bez problému došli ke dveřím a Sasuke začal lovit klíče.

„Šlo by to rychleji?“ pobízel ho Naruto.

„Jasně, jinak se mi tu sesypeš strachy.“

Naruto mu to chtěl oplatit, když za sebou uslyšel kroky. Nebo si to spíš myslel jeho mozek.

„Pohni!“

„Zasekl se to.“

Naruto už se začínal klepat strachy, protože ty tzv. „kroky“ byli čím dál tím blíž. Všechno to vyvrcholilo menším větříkem, který zafoukal Narutovi kolem tváře, Narutovým křikem a prudkým pohybem, kterým se Naruto dostal před Sasukeho, aby se schoval.

„Nepřeháníš to trochu?“

„Promiň,“ omluvil se Naruto, ale nehnul se z místa.

„Potřebuju, abys trochu uhnul. Stačí když se posuneš doprava.“

Naruto se šoupl doprava, čímž se víc přitiskl k Sasukemu. U dveří nebylo zrovna místa na rozdávání.

„A je to,“ odemkl Sasuke konečně dveře. Naruto vletěl dovnitř, zatímco Sasuke klidně vešel do bytu a zavřel za sebou dveře.

„Prosím tě řekni, že zvládneš usnout sám a nebudu ti muset číst pohádku,“ řekl Sasuke.

„Vtipný, posmívej se neštěstí ostatních.“

„Neposmívám se a to tvý neštěstí se dá vyřešit.“

„Jak? Jen mi řekni jak? Nevšímá si mě!“

„Chceš to řešit teď? Co kdybychom si promluvili zítra? Probereme to a najdem řešení, ano? Zítra, třeba ve tři, rámen, platí?“

„Jo, to by šlo. Tak zítra,“ souhlasil Naruto a zamířil do pokoje. Sasuke sledoval, jak Naruto sklíčeně vchází do pokoje a zavírá za sebou dveře. Skutečnost byla jiná než jak se zdála. Tam venku, Sasuke trochu nadával, ale přitom mu vůbec nevadilo, že se ho Naruto držel za ruku. Jediné, co mu vadilo byl Narutův zájem o Sakuru. Štval ho, snad i žárlil, nevěděl přesně, co cítí. Měl v sobě zmatek. Jediné, co mu bylo jasné jsou jeho city. Věděl, že od určité chvíle a on nevěděl, kdy zrovna to bylo, se na Naruta dívá jinak. Už ne jak na nejlepšího přítele, ale jak na nejlepší věc, která ho v životě potkala. Cítil se jak na roztrhání, když s ním byl a on měl oči jen pro Sakuru. A zítra mu má poradit, jak ji získat. On, který chce sám přemýšlet, jak získat Naruta. Nevěděl, co mu zítra řekne. Musí si to promyslet.

Sasuke seděl vedle Naruta a oba jedli rámen. Sasuke ani nevnímal, co jí. Přemýšlel, co Narutovi řekne. Přemýšlel celou noc a celý den. Čím víc přemýšlel, tím víc si uvědomoval, co vlastně cítí. Už to věděl přesně. On miloval Naruta, Naruto miloval Sakuru a Sakura, doufal v to, nemilovala Sasukeho. I tak to bylo složité.

„Tak, máš nějakou radu?“ zeptal se Naruto.

„Naruto, musíme si promluvit,“ začal Sasuke. „Nemyslím si, že já jsem ten pravý, kdo by ti měl radit.“

„Proč?“

„Věci se změnily a já už si nejsem jistý věcmi kolem sebe.“

„Stalo se něco?“ zeptal se Naruto. Sasuke se mu zadíval do očí. Viděl v nich starost, což mu situaci nijak neulehčovalo. Měl o něj starost, zatímco on se mu tu musí přiznat.

„Naruto, musím ti něco říct. Hlavně kvůli letem našeho přátelství.“

„Fajn, dobře, jen mluv.“ Sasuke si v hlavě procházel, co řekne. Jak se Narutovi díval do očí, opouštěla ho odvaha. Tohle nebylo nic pro něj. On lásku neuměl vyznávat.

„Ale nejdřív k tvýmu problému, to moje není tak důležitý.“

„No, tak jo, jestli ti to nevadí?!“

„Ne. Důležitější je tvůj problém s Sakurou.“

„Dobře, trochu jsem přemýšlel, myslím, že by bylo dobrý, kdyby žárlila.“

„Jo, to máš pravdu, to zabere na každého,“ souhlasil Sasuke. Už viděl sám sebe, jak žárlí na Sakuru až se bude líbat s Narutem.

„Potřebuju tebe.“

„Mě?“

„Jsi kamarád a znáš mě nejlíp. Musíš předstírat, že spolu něco máme.“

„Máme? My dva? To nejde.“ Nešlo to, protože on to nedokáže předstírat, on to chtěl.

„Bude to jen na chvilku. Pár dní budeš předstírat, že mě máš rád.“

„Mám tě rád.“ Co mám rád, miluju tě.

„Já vím, ale… však ty víš, jak.“

„Naruto, nemyslím si, že je to dobrý nápad.“

„Ale je, zabere to. Četl jsem o tom tolikrát. Jenom chvíli, prosím.“

„No, tak dobře.“

„Díky, moc díky,“ zajásal Naruto a objal Sasukeho kolem krku.

„Uvidíš zabere to,“ dodal Naruto. To určitě, pomyslel si Sasuke.

„Ahoj, kluci,“ ozvalo se. Oba se otočili po hlase. Oboum se málem zastavilo srdce. Mířila k nim Sakura.

„To není dobrý,“ řekl Naruto.

„Ne, v pohodě, jen dýchej,“ uklidnil ho Sasuke a položil mu svoji ruku na jeho. „Může to hned zkusit.“

„Nazdar, jak se máte?“ pozdravila je Sakura. „Nevadí, když se přidám?“

„Ne,“ řekl Sasuke, protože Naruto se zmohl jen na otevřenou pusu. Sakura se posadil vedle Sasukeho a objednala si. Sasuke se naklonil k Narutovi a pošeptal mu do ucha.

„Zkus na ni tak necivět, má začít žárlit a ne se strachovat, že ji sežereš. zkus předstírat menší nezájem.“ Naruto kývl. Sasuke se usmál a narovnal se, pořád ho ale držel za ruku, což Sakura musel vidět, i kdyby byla slepá.

Nemuselo by to být tak špatné. Může být s Narutem. Má předstírat lásku, což vlastně nemusí, takže si to může i užít.

Když se najedli, vydali se všichni domů. Kousek měli stejným směrem a když se měli loučit, otočil se Sasuke k Narutovi. Sakura se zrovna otočila k odchodu, když se k Narutovi naklonil.

„Nelekni se,“ pošeptal mu, než chytil jeho hlavu do dlaní a přitáhl si ho pro polibek. Naruta to překvapilo. Nevěděl, co dělat. Na druhou stranu Sasuke si to užíval. O tomhle snil a teď to mohl udělat. Držel ho v náručí a líbal. Rukou sklouzl k týlu hlavy a pak k pasu, kde ho pevně objal a přitáhl k sobě. Cítil na sobě Sakuřin pohled a věděl, že to viděla. Musel ale přestat dokud mohl. Odtáhl se od Naruta, ale pořád ho držel za ramena, protože to vypadalo, že se Naruto skácí.

„Do tří dnů ji máš na stříbrným podnose,“ usmál se Sasuke. Naruto se vzpamatovával z toho šoku. Tušil, že tahle hra obnáší objetí a držení za ruce, ale líbat se? To si nepředstavoval. Ale musel uznat, že Sasuke líbal dobře.

„Naruto?“

„Jo?“

„V pohodě? Možná jsem to přehnal.“

„Ne, dobrý. Viděla to, že? Myslím, že už na tom rámen, jsme ji zaujali,“ řekl Naruto a s každým slovem mu rostla dobrá nálada. Těšilo ho to. Sasukeho, ale ne. Viděl úsměv na jeho tváři a začínal pochybovat, že to může dělat dál. Chvíle si užíval, ale pokud se to povede, bude se užírat vinnou. Pomůže mu získat Sakuru a sobě si ho ukradne. Bude trpět, když se bude dívat, jak jsou spolu. Navíc mu lže a využívá situace. Svojí vinnou. Ne, nemůže to dělat. Nemůže mu lhát.

„Naruto, nemůžu to dělat,“ řekl Sasuke.

„Co?“

„Promiň, ale já prostě nemůžu. Nedokážu předstírat, že spolu něco máme.“

„Proč? Já vím, že je to možná trochu divné, ale… viděls to, zabírá to.“

„Nemůžu to předstírat, protože nemusím. Nechci kazit naše přátelství, ale… nejde to. Byl jsi nejlepší přítel a já… já se do tebe zamiloval. Promiň, nemůžu to dělat.“

Naruto nevěděl, co říct.

„To je vtip? Určitě, žertuješ, že? Je to vtip, že… není, on to není vtip?!“

„Promiň, asi jsem to zkazil, ale musel jsem to říct. Nedokážu ti lhát. Jestli pořád chceš pomoct, jsem ochotný, pokračovat.“

„Sasuke, je mi líto…“

„Ne, nemusíš nic říkat. Chápu, že ke mně necítíš to stejné. Vím to, miluješ Sakuru a já to beru. Jenom jsem si myslel, že bys to měl vědět. Nechci nic měnit, pořád jsme přátelé.“

„No, dobře. Jestli…“

„Myslím, že tohle Sakuru dost přesvědčilo. Zítra se s ní můžem sejít a pokusím se z ní něco vytáhnout.“

„Dobře,“ řekl Naruto a chystal se odejít. „Víš, nechci ti nijak ubližovat, jsi si jistý, že…“

„Jsem v pohodě,“ ujistil ho Sasuke a na stvrzení se usmál. Naruto kývl a zamířil pryč. Sasuke se za ním díval dokud mu nezmizel z očí. Řekl sice, že je v pohodě, ale zas tak pravda to nebyla. Byl trochu zklamaný Narutovou reakcí.

Další  den se znovu sešli s Sakurou. Sasuke z ní měl, co nejvíc vytáhnout. Naruto se nejistě díval do stolu až nakonec vstal a omluvil se, že jde na záchod.

„Sasuke?“ začala Sakura.

„Hmmm?“

„Mezi tebou a Narutem něco je?“ Sasuke zpozorněl. Zabrala. Sakra!

„Proč se ptáš? Máš snad zájem?“ Nehodlal chodit kolem horké kaše. Buď chce nebo nechce.

„No já, nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale když jsem vás dva viděla, nejspíš jsem možná trochu žárlila.“

„Mezi námi nic není,“ řek a stálo ho to sílu vyslovit to. „Bohužel,“ dodal si pro sebe. „A myslím, že naruto nebude proti, promluvte si,“ dodal a vstal zrovna, když se Naruto vrátil.

„Mějte se užijte si zbytek dne,“ řekl Sasuke a odešel. Naruto se za ním překvapeně díval. Copak ho opravdu tak trápil. On sám pořád to vyznání lásky nestrávil, ale netušil, jak se asi cítí Sasuke.

Sasuke se chystal do postele, když uslyšel hluk a kroky. Naruto se nejspíš vrátil. V jedenáct večer. Nevěděl, co si o tom má myslet. I přesto zamířil do obýváku.

„Naruto?“

„Nazdar Sasuke,“ řekl Naruto. Byl střízlivý a poněkud sklíčený.

„Jak to šlo?“ zeptal se Sasuke.

„No dobře, řekl bych,“ zamířil Naruto k svému pokoji. „Ale, nejsem si úplně jistý, tím co dělám.“

„Vy jste…?“

„Ne, jenom jsme se políbili, ale nebylo to to, co jsem chtěl. Chci říct, bylo, snil jsem o tom, ale v tu chvíli to nebylo ono. Nic jsem necítil.“

„Aha.“

„Myslel jsem si, že vím, co chci, ale nebylo to ono. Spletl jsem se.“

„A co vlastně chceš?“ zeptal se Sasuke.

„Co chci? Jít spát. O zbytku už nepřemýšlím, něco jsem chtěl, ale když jsem to dostal, nebylo to ono. Sám nevím, co chci. Asi zůstanu provždy sám. Já a spánek,“ řekl a zmizel v pokoji.

Sasuke chvíli přemýšlel a nakonec se i on vrátil do pokoje. Co chtěl vlastně on? Doteď nad tím nepřemýšlel. Nedokázal by sestavit žebříček hodnot, věcí které jsou pro něj nejdůležitější. Nebo dokázal? Před pár dny by váhal, ale teď, když se nad tím zamyslel, by dokázala říct, co je pro něj důležité, co chce. Mělo to modré oči, blonďaté vlasy a miloval to celým svým srdcem. Chtěl by ho mít u sebe aniž by kvůli tomu musel něco předstírat, chtěl ho objímat aniž by se mu musel pak zpovídat.

Otočil se a zamířil zpátky. Vyšel z pokoje ve stejnou chvíli jako Naruto. Zastavili se asi dva metry od sebe a jen se na sebe dívali.

„Potřebuju s tebou mluvit,“ vyhrkli oba zaráz. Zřejmě měli na srdci to stejné.

„Začni,“ pobídl ho Sasuke.

„Ne ty,“ řekl Naruto. Chtěl si s Sasukem promluvit, ale nevěděl, že i on s ním chce mluvit a znervózněl, když ho viděl.

„Ty si řekl, že nevíš, co chceš a já jsem nad tím doteď nepřemýšlel. Včera jsem ti řekl, co k tobě cítím. Dál jsem ti pomáhal cestou k Sakuře. Vedl jsem tě špatně a mrzí mě to, ale dej mi možnost to zkusit znovu. Ukážu ti cestu. Teď už i já vím, co chci a rozhodně si to nenechám uniknout.“ Během celé řeči se malými krůčky přibližoval k Narutovi a s poslední větou ho chytil za ruce. Naruto ho poslouchal a s každým slovem se mu svíralo hrdlo. Teď nebyl schopný teprve ničeho. Byl zmatený už předtím, ale teď už opravdu nevěděl, co.

„Nemusíš nic říkat, jenom poslouchej. Hlavně svoje srdce. Před chvílí jsi mi řekl, že jsi políbil Sakuru, ale nebylo to ono, s čím jsi to srovnával?“

Naruto se na něj nechápavě podíval.

„Musel jsi mít něco, co za to stálo. Něco po čem jsi v tu chvíli zatoužil.“

„Já-já, nejspíš jsem myslel na tebe,“ odhodlal se Naruto k slovu. „Vzpomněl jsem si, co jsem cítil, když jsi mě políbil ty. To jsem nejspíš chtěl.“

„Pořád to chceš?“ zeptal se a pomalu ho táhl k sobě do pokoje.

„Já… já si nejsem jistý.“

„Když řekneš ne, nechám tě jít cestou, jakou si sám zvolíš.“ Naruto kývl. Věřil mu. Dřív byli rivalové, pak nejlepšími přáteli. Co jsou teď je těžké říct.

Když se ráno Sasuke probudil, první, co uviděl, byla Narutova tvář. Spokoje spal na boku tváří k němu, dlaně složené u sebe pod hlavou. Zvláštní pocit vedle někoho se probouzet. Hlavně, když ta druhá osoba otevře oči a usměje se na vás.

„Zrovna teď jsi na rozcestí,“ řekl Sasuke a Naruta tím dost zmátl. „Můžeš odbočit, jít dál nebo se vrátit,“ skončil a tázavě se na něj podíval.

„Chceš vědět, co udělám?“ ujistil se Naruto. Sasuke kývl. Sasuke věděl, co udělá. Ať se vydá Naruto kamkoliv, půjde za ním a neopustí ho.

„Zůstanu na místě,“ odpověděl konečně Naruto. „U tebe a tvého srdce.“

Sasuke se usmál a v láskyplném objetí si ho přitáhl k sobě. Už žádná rozcestí a chyby, jen jistá cesta vpřed.