Po pěti dnech, kdy Naruto nezameškal ani minutu z vyučování, přišel tolik vytoužený víkend. Naruto miloval dny, kdy se probudil sám od sebe a s vědomím, že dnes má volno. Sasuke je taky miloval, ale jejich počet u něj byl až příliš vysoký. Pak nebylo divu, že vstával poměrně brzo. Tentokrát tomu, ale bylo jinak.
Byla sobota, devět ráno a Sasuke pořád spokojeně chrupkal v svojí postýlce. Zato Naruto byl při vědomí a mířil si to do kuchyně.
,,Dobré ráno,” popřál mu Itachi, který si jako vždy četl noviny. ,,Upřímně jsem čekal dřív bratra než tebe.”
,,Zřejmě ho ten týden školy zmohl,” usoudil Naruto a posadil se ke stolu. Uprostřed stolu ležel chleba s obloženými chleby a Naruto se okamžitě jednoho chopil.
,,Takže, jak vám to spolu jde?” zajímal se Itachi a odložil noviny.
,,No celkem dobře,” zamumlal Naruto s plnou pusou. ,,Sasuke je fajn a kdybych mu řekl, aby mi ze střechy přinesl hromosvod, nejspíš by to udělal.”
,,Bratříček si to zřejmě nechce pokazit.”
,,To jo, ale… co když to zkazím já?” zauvažoval Naruto a zadíval se na svůj napůl snědený sendvič.
,,Jak tě to napadlo?”
,,Sasuke je chlap.”
,,No ano, to je. To ty taky.”
,,Jde o to jaký typ chlapa je.” Itachi pořád nechápal o co Narutovi jde. ,,On bude chtít… bude se se mnou chtít milovat,” dostal ze sebe.
,,Aha. Ty to snad nechceš? Sasuke tě nijak nepřitahuje?”
,,O to tu nejde,” zavrtěl Naruto hlavou. ,,Ne, že by mě Sasuke nepřitahoval, jen se na to prostě necítím.”
,,To není problém. Prostě mu to řekni.”
,,To se lehce řekne, ale hůř udělá.”
,,Sasuke to pochopí. Určitě tě nebude do ničeho tlačit.”
,,Já si tím tak jistý nejsem. Tedy zřejmě mě nebude nutit násilím, ale já nechci, aby byl třeba zklamaný nebo naštvaný. Jenže, když on to dává najevo dost už teď.”
,,To?”
,,První den ve škole mě začal v hodině osahávat. Jeho ,ty prostě svádíš k dotekům, mi moc nepomůže. Chce to, já to na něm poznám. Kdybys tu nebyl ty, už dávno by se o to pokusil.”
,,Takže mi v podstatě děkuješ.”
,,Tak nějak. Nechci ho ztratit, jenom kvůli mýmu… já ani nevím, jak to nazvat.”
,,Po pravdě jsem rád, že s tím chceš počkat. Doporučuju ti promluvit si s Sasukem. Hold se bude muset držet na uzdě trochu déle.”
,,Co, když si najde někoho jiného?”
,,Sasuke není moc velký romantik, ale že by ti zahejbal jen, aby dostal svý? Na to tě má moc rád.”
,,Má mě rád? Řekl ti to?”
,,Tobě ne?”
,,No, tak nějak jsem to mohl z toho jeho zamotaného proslovu usoudit, ale přímo mi to neřekl.”
,,Vidíš, ty si musíš počkat s slovama lásky a on s sexem.”
,,Já to vydržím, ale-”
,,On taky, neboj,” ujistil ho Itachi. Naruto kývl. Zřejmě jo. Sasuke nebyl takový parchant, aby ho nutil do něčeho, co nebude chtít.
,,Dobré ráno,” vešel do kuchyně Sasuke. Naruto jen otevřel pusu a trochu zrudl. Začal se znovu věnovat své snídani.
,,Dobré, bráško,” řekl Itachi a pozoroval, jak Sasuke políbil Naruta na tvář, který se posunul, aby si mohl Sasukem sednout vedle něj.
,,Takže, jdeš dneska do nemocnice?” zeptal se Sasuke zvědavě.
,,Máš snad něco konkrétního v plánu?” odpověděl mu otázkou. Dokázal si ty plány představit a aspoň trochu Narutovi pomoct mohl. Věděl, že jen tak sám mu to neřekne.
,,Možná.”
,,No já se rád přizpůsobím. Víkend mám volný, takže…”
,,Aha. No říkal jsem si, že bysme Narutovi vymalovali ten pokoj a trochu ho dali do pořádku.” Itachi viděl, jak si Naruto oddechl.
,,Dobře. Mohl bych zajet pro barvu,” navrhl. ,,A Naruto pojede se mnou, aby si vybral,” dodal, když viděl Narutův prosebný výraz. ,,Ty zatím můžeš vyklidit pokoj. I tak to bude schnout přes noc, takže Naruto bude muset spát u tebe.”
,,Fajn.”
,,Takže, bysme měli hned vyrazit,” usoudil Itachi a vstal od stolu. Naruto se protáhl kolem Sasukeho a zamířil za Itachim.
,,Nemusíš se bát, dnešek ho tolik zmůže, že večer padne do postele a budou s ním hýbat jen jeho bolavý záda,” pošeptal k Narutovi.
,,Aha,” zasmál se Naruto a podíval se k Sasukemu.
,,Co si to tam vy dvě drbny šeptáte?” dožadoval se Sasuke odpovědi. Naruto se jen usmál. Došel k Sasukemu a oplatil mu ranní pusu na tvář stejnou mincí. Sasuke byl tímto krokem trochu vyvedený z míry, ale nicméně potěšený.
,,Nebuďte tam dlouho,” řekl Sasuke.
,,Máš strach, že bys byl na všechno sám?” usmál se Naruto.

,,To taky, ale hlavně bys mi chyběl.”
,,Fajn,” kývl Naruto.
,,Dávej na něj pozor,” řekl Sasuke k Itachimu.
,,Jako na vlastního,” usmál se Itachi a otevřel vchodové dveře. Naruto si jen obul boty, Itachi vzal klíče a oba byli pryč.
Sasuke se zadíval na Narutův nedojedený sendvič. Doteď byli pořád spolu. Teda, chodili spolu do školy, seděli vedle sebe, chodili spolu ze školy. Když se vrátili domů, najedli se a trochu se spolu učili. Večer taky trávili spolu. Dívali se na televizi, nebo Sasuke předčítal Narutovi. A kromě včerejška, většinou usnuli spolu. Jo bylo to pět dní, ale pro Sasukeho to byl zatím nejdelší vztah. Záleželo mu na tom a možná právě proto mu teď Naruto chyběl.
,,Odkdy seš takovej cíťá,” pokáral sám sebe. ,,A teď si navíc povídám sám se sebou,” zaskuhral a vstal. Zamířil k Narutovi do pokoje a začal sklízet jeho věci do tašky. Oblečení, učebnice, sešity a… Narutův blok. Sasuke nahlédl dovnitř. Hned na první stránce byla jeho skica. Byla ale zcela odlišná od té, co měl Sasuke u sebe. Tady Sasuke seděl na zemi a opíral se o zeď. Jednu nohu měl nataženou a druhou pokrčenou. Pravou ruku měl položenou na pokrčeném koleni a levá mu spočívala podél těla. Hlavu měl mírně zakloněnou a jakoby sledoval něco v protějším rohu. Sasuke viděl už spoustu Narutových obrázků, ale pokaždé ho okouzlily. Nejen tím, že byli opravdu skvělé, ale… jakoby do nic Naruto dával kus duše. Z každé pokreslené stránky, jakoby se na něj Naruto usmíval.
Na další stránce objevil další svůj portrét. Byl zachycen z profilu, jak u něčeho stojí, zřejmě u stolu. Na tváři měl soustředěný výraz. Ruce se v loktech ohýbali dopředu kolmo od těla. Měl opravdu talent.
Sasuke odnesl Narutovi věci k sobě do pokoje. Včetně přikrývek a polštářů. Matraci s postele se nakonec rozhodl později vyhodit. Když už mu Naruto nedovolí koupit nábytek, tak aspoň novou a pohodlnou matraci.
Pak začal tlačit nábytek doprostřed místnosti, menší odnosil k sobě do pokoje. Následovalo řezaní koberec na malé kousky. I ten koupí nový. Však on to nějak překousne.
Po chvíli byl hotový a mohl se jen dívat na holé zdi. A čekat. Jak dlouho může trvat dojet do obchodu a zpátky? Hodinu? Hodinu a půl? Oni už jsou ale pryč přes dvě hodiny. Začínal být paranoidní. Kam až se dostal, proboha?
Konečně se otevřeli dveře a do bytu vstoupil jak Itachi, tak i Naruto.
,,Trvalo vám to,” řekl jim Sasuke místo přivítání.
,,Bál ses?” usmál se Naruto a přistoupil k němu.
,,Řekl bych, že vztah sebou je jak droga a už z ní trochu blouzním.”
,,Zdrželi jsme se vybíráním barvy,” vysvětlil mu Naruto.
,,A jakou sis nakonec vybral, že ti to tak trvalo.”
,,Bílou.”
,,A co ti na ní tak dlouho trvalo? Odstín?”
,,Haha,” zamračil se na něj. ,,Štestí, že neplánuješ děti. Zdědit tvůj smysl pro humor by bylo prokletí.”
,,Má pravdu, bráško,” zasmál se Itachi a odnesl barvu do Narutova pokoje
,,No jo,” zamručel naštvaně Sasuke.
,,Ale víš, co?” řekl mu Naruto. ,,Svým způsobem ten tvůj sarkasmus miluju,” dodal a letmo ho políbil na rty. Sasuke se pousmál. I on na Narutovi miloval spoustu věcí. Miloval? Znamená to, že ho snad miluje? Asi… zřejmě ano. Proč se to bát přiznat. Miluje Naruta.