Výlet do hvězdárny se ukázal, jako moc dobrý nápad. Naruto nikdy hvězdy nepozoroval, taky proč, když jsou to jen tečky na obloze. Ale musel uznat, že umělé hvězdy plující všude kolem nich měli něco do sebe. Zatímco tedy Naruto pozoroval tečky na stropu, Sasuke sledoval Naruta. Přítmí a malé procento lidí v místnosti se mu zamlouvalo víc než přednáška o Polárce. Celou dobru držel Naruta za ruku, krom pár minut, kdy ji přemístil na Narutovo stehno. Oproti minulé reakci mu tentokrát Naruto jenom vrazil facku. Samozřejmě ne na tvář, i když k tomu neměl daleko, prostě ho plácl přes ruku a litoval, že tu nemá pravítko, aby to víc bolelo. Jelikož se o tenhle útok Sasuke pokoušel během hodiny několikrát, na konci byla jeho ruka značně červená a oteklá. Říkal si jestli to bude takové, i když se ho bude pokoušet pohladit někde jinde. Pokud totiž mají o víkendu postoupit trochu dál, bude potřebovat nějakou ochranu. Pár polštářů a nějaký suspenzor a užijí si krásnou noc.
,,Bylo to fajn. Dík, žes mě sem vzal,” děkoval Naruto, když vycházeli ven.
,,Jo, já si to taky parádně užil,” zamumlal Sasuke a mnul si ruku. ,,Zajdeme teďka na chirurgii. Myslím, že mám zpřelámané kosti v ruce.”
,,Neměl sis dovolovat Uchiho,” zamračil se na něj Naruto.
,,Naruto, chodíme spolu. To se tě nesmím dotknout?”
,,Samozřejmě, že můžeš.”
,,Aha. No a můžu i jindy než když ti podávám třeba tužku a omylem se tě dotknu,” vrčel Sasuke. Měl pocit, že snad chodí s dikobrazem a jejich vztah bude jedno velké AU.
Najednou se Naruto zastavil, rozhlédl kolem a pak zatáhnul Sasukeho do uličky, která vedla na záchody. Nevešli ani na pánské ani na dámské, ale vešli do jakéhosi kumbálu.
,,Já vím, že jsem hrozný,” přiznal Naruto. ,,Je mi jasný, že na to nechceš vlítnout uprostřed náměstí, ale… já nemám rád, když je někdo kolem.”
,,Stydíš se za mě?”
,,Ne,” zavrtěl Naruto hlavou. ,,Za tvoje způsoby možná, ale za tebe ne. Jen, nejsme spolu moc dlouho na to, abych si nechával prošmatrávat kalhoty na veřejnosti.”
,,Naruto, byla tam tma. Všichni čuměli do stropu, ani ty by jsi to nemusel vidět.”
,,Jde prostě o pocit.”
,,No dobře a to jsi mi to musel říct zrovna tady? Copak je tu nějaká speciální atmosféra? Že by to savo, co je rozlité po podlaze?” Naruto se zasmál a zavrtěl hlavou.
,,Jen abys věděl, že mi nevadí, když se mě dotýkáš. V rámci mezích,” usmál se a objal Sasukeho kolem krku. ,,Hm?”
,,To má být svádění pane Uzumaki?” přivinul si k sobě Naruta. ,,Protože já se chytím každého lana.”
,,Tak pozor ať se nepotopíš. Neumím první pomoc,” upozornil ho.
,,Já bych ale řekl, že dýchání z úst do úst ti jde skvěle.”
,,Nápodobně,” řekl Naruto. ,,Myslím, že se dusím,” dodal a naklonil se k Sasukemu. Ten neváhal a začal Naruta vášnivě líbat. Pozorovat je mohli jen pavouci, což zřejmě Narutovi nevadilo, protože velmi aktivně zapojil. Sasuke byl odhodlaný se klidně vzdát vzduchu, jen aby ho mohl líbat do nekonečna. Jedna ruka mu spočinul na Narutově týle a druhou ho hladil po zádech.
Po pár vteřinách, které mu připadali jako hodiny, se od Naruta odtáhl. Lepší přestat teď, dokud jakž takž uvažuje racionálně.
,,Máš za jedna,” usmál se Naruto.
,,Takže je pacient zachráněn?”
,,Hm, mírně se mu podlamují kolena, ale řekl bych, že je vše, jak má být.” Sasuke se opřel o stěnu, kterou měl za sebou. Takových okamžiků nebylo moc, ovšem o to byli lepší. Sasukemu nevadilo, že Naruto zatím zůstává jen u líbání. Byl to takový klid před bouří. Miloval chvíle, kdy Naruta objímal, jen tak. Byl to příjemný pocit mít někoho u sebe a vědět, že vás miluje.
,,Víš, že klidně počkám měsíce,” začal Sasuke. ,,Ale mluvit snad můžu, ne?”
,,Hm.” Naruto byl zvědavý, co z Sasukeho vypadne.
,,Víš jak moc tě chci, ale ne jen kvůli potěšení, ale i pro to, co pro mě znamenáš.”
,,Vím, že vyznání čekat nemůžu, takže se zřejmě bude věnovat té fyzické části toho, co se ti líbí.”
,,Cvičil jsi někdy?”
,,Ani ne, proč?”
,,Protože kdyby se po světě chodilo bez triček, nespustil bych z tebe oči.” Naruto se lehce začervenal a sklopil oči. ,,Bez trička jsem tě viděl aniž bych tě musel šmírovat.” Nebyl problém si před tím druhým třeba vyměnit košili, i když Naruto se pořád ještě červenal. ,,A to tvoje červenání zbožňuju.”
,,Škoda, že ty se nečervenáš, protože by jsi vypadal roztomile.”
,,Zřejmě na to nemám geny,” usoudil Sasuke. ,,Za to ty… tvoje oči,” pohladil ho jemně těsně vedle očí. ,,Rty,” přejel mu ukazováčkem po dolním rtu. ,,Všechno,” sjel rukou po krku přes rameno k jeho pasu.
,,Kdo tu koho svádí? Hm?”
,,Věř mi, že bych tě zmákl snadno, ale šetrím tě.”
,,Aha. A pak to na mě vybalíš a svět se ti bude klanět.”
,,Možná.”
,,Můžeme jít? Už mi ten pach toho sava leze krkem.”
,,Když mi slíbíš, že tenhle úžasný polibek nebyl poslední.” Naruto kývl a jako menší závdavek mu vtiskl na rty motýlí polibek.

Cestu domů prodlužovali jak jen to šlo a procházeli se všemožnými cestami. Parky a lesy kolem byly snadno průchodné a přiznejme si, kdo dnes chodí se jen tak projít a ještě v všední den. Bylo příjemné jen tak se procházet, s někým koho máte rádi. Naruto si tyhle chvilky užíval, Sasukeho přítomnost ho zvláštním způsobem uklidňovala. A pokaždé, kdy se jejich pohledy střetli se Sasuke pousmál, jen maličko, téměř to nebylo poznat, ale Naruto věděl, že ten úsmev, to nepatrné cuknutí koutků, je jen pro něj. Doma na ně bude nejspíš čekat Itachi. Začne série otázek, kde byli, jak dlouho, proč a jak daleko při tom zašli. Sasuke měl sto chutí mu jednou říct: Milý bráško, bylo to moc fajn. Užili jsme si v záchodové kabince a zítra to přes ni střihnem znovu, abychom si to zopákli. Už viděl ten jeho šokovaný výraz a taky Narutův.
,,Nemůžu se dočkat až za bratrem zítra zapadnou dveře. Bude to takový klid a pohoda.”
,,Jo, já vím na co myslíš,” zasmál se Naruto. ,,Upřímně mě to napadlo v okamžiku, kdy řekl, že odjede. Skoro to z toho křičí.”
,,Tak nějak.”
,,Víš Sasuke,” zastavil se Naruto uprostřed cesty. ,,Já to chci zkusit, tedy nechám to náhodě, ale nechci abys byl zklamaný, nebo se na mě zlobil, když to nevyjde.”
,,Já ti slibuju, že se nebudu zlobit. Když to nevyjde tak to nevyjde. Vždyť je to jedno.”
,,Vážně? Obdivuju tvoji výdrž,” usmál se Naruto.
,,Díky.” Sasuke chytil Naruta za ruku a oba zamířili domů.
Těžko uvěřit, že byli pryč takovou dobu, ale užili si to a nějaký naštvaný Uchiha, který jim káže o povinné školní docházce jim to sotva může zkazit.
,,Klidni hormony bratře a radši si sbal svých pět švestek. Od rána od sedmi do dalšího rána sedmi tě tu nechci vidět.”
,,Neboj tvým zvrhlým představám dám dostatek prostoru,” ujistil ho Itachi.
,,Sasuke?” upoutal Naruto šeptem jeho pozornost. ,,Opravdu máš… ehm nějaké představy?”

,,Zajímaly by tě?”
,,To ani ne, jen mě to zajímá. Víš jestli si to trochu představuješ. Když tě takhle držím zpátky, ani bych se ti nedivil.”
,,Řeknu ti jedno,” naklonil se k němu Sasuke. ,,Moje představy můžou být jakékoliv, ale vím, že skutečnost bude krásná,” pošeptal mu do ucha. Naruto se usmál a zamířil do svého pokoje, aby se nějak zabavil než přijde čas večeře, spánku a rána, když byt osiří a oni zůstanou s Sasukem sami doma.

Naruto přesně nevěděl, co Sasuke plánuje, protože ho odmítal pustit do jeho pokoje. Musel celý den trčet v Sasukeho pokoji a mohl jen hádat, co tam Sasuke dělá. Nicméně, v kuchyni to krásně vonělo a v jeho pokoji podivně vrzalo. Zřejmě to bude rána.
,,Už máš hlad?” ozvalo se od dveří.
,,Už jsi skončil?” Sasuke kývl a natáhl k Narutovi ruku. ,,Pojď se mnou a zavři oči,” radil a vedl ho nejspíš k jeho pokoji. ,,Upozorňuji, že nejsem nijak velký romantik a snažil jsem se,” řekl než mu dovolil otevřít oči. Jeho pokoj byl v podstatě stejný, jen tu byla tma a jediným zdrojem byli svíčky a jedna lampička. Na zemi, uprostřed pokoje, byla rozmístěná matrace s hromadou polštáři a dek. Vedle bylo nachystané jídlo a před nimi notebook, zřejmě jako prostředek k sledování filmu.
,,Hezký,” uznal Naruto. ,,Opravdu. Cením si toho. Nikdo pro mě toho tolik neudělal jako ty,” otočil se k němu s vděkem Naruto. ,,Díky,” políbil ho na tvář.
,,Ber to jako příjemný večer pro nás dva, nijak na tebe nechci tlačit nebo-”
,,Už zmlkni, ani?” přerušil ho Naruto. ,,Najíme se a užijem si večer. Jestli skončíme nazí nebo ne, necháme osudu.” Sasuke kývl a s úsmevem zavedl Naruta do pokoje.