Dlouho očekávaný odjezd do Francie se blížil. Naruto se nemohl dočkat a přemýšlel, co si vezme sebou. Sasuke si pročítal knihu, kterou mu s dobrou radou věnoval Itachi. Jak se ovládat. Prý to bude potřebovat až se budou procházet ulicemi Francie. Sasuke tušil proč. Francii je plná francouzů. To jsou vyhlášení svůdníci. A Sasuke se odmítal s kýmkoliv dělit. Měl v úmyslu ochránit svůj i Narutův osobní prostor.
Co se týče ubytování, i v tomhle měli štestí. Itachi měl v Francii známé a bratr jednoho z nich jim poskytne domek na pláži, kde sám bydlel. Bylo tam prý dost místa pro celou Sněhurčinu partu, jak řekl.
,,Taky se tak těšíš, jako já?” zeptal se ho Naruto.
,,Jistě. Jak by ne. Jedeme na jedno z nejromantičtějších míst světa,” zamumlal Sasuke. ,,A jestli se ti zdá moje odpověď povědomá, bude to tím, že už ji opakuji po osmý,” dodal poněkud živěji.

,,Promiň, já se jen hrozně těším,” omlouval se Naruto a na chvíli si přestal balit. ,,Nikdy jsem nevytáhl paty z města. Navíc tam budu s tebou,” snažil se ho obměkčit.
,,Jo, to měj prosím na paměti celou dobu pobytu.” Narutovi došlo kam tím Sasuke míří.
,,Snad se nebojíš, že si tam nabrnknu nějakýho Frantíka?”
,,To jsou oprávněné obavy,” řekl Sasuke.
,,Jen mi prozraď, co mám pak dělat já? Co když se tam najde taky Sasukeho fan klub? Někdo další, koho bude tvoje křehkost přitahovat.”
,,Křehkost?”
,,Křehká přitažlivost,” zkusil Naruto. ,,Nebo Sexy křehkost. Vyber si.”
,,Moc vtipný.” Naruto si s odpovědí počkal. Chtěl tomu dodat dostatečný šmrnc.
,,Nevtipkuju,” usmál se na něj. ,,Řekl bych, že obojek věrnosti budeme nosit oba.”
,,Nevěříš mi?” zeptal se podrážděně Sasuke.
,,Mohl bych se zeptat na to samé,” oplatil mu Naruto a začal si znovu balit. ,,Nicméně ty víš, že já tě miluju,” skládal si do tašky trička čímž stál k Sasukemu stále zády. ,,Sděluji ti to poměrně často. Kdežto ty se řídíš heslem poprvé a naposledy.”
,,Aha, takže tohle budeš vytahovat při každé naší hádce.”
,,My se nehádáme. Pouze si sdělujeme názory a ty se tu vztekáš, protože mám pravdu.”
,,Jen protože ti pořád neříkám, co cítím jsem nevěrník?” ptal se rozhořčeně Sasuke. Nevinná konverzace se najednou zvrhla v počátek hádky.
,,Ne, tak jsem to nemyslel,” zavrtěl Naruto hlavou a znovu se posadil vedle Sasukeho. ,,Jen… bál jsem se, že až se spolu vyspíme, nebudeš o mě mít zájem. Ta sázka tomu moc nepomohla. To jediné čím jsi mi projevoval lásku zmizelo.”
,,Aha,” bylo jediné, co Sasuke řekl.
,,Nic k tomu neřekneš?”
,,K čemu? Že mi nevěříš? Že sis o mě myslel takové věci? Jsem zklamaný.” Narutovi nebylo zrovna do smíchu, ale všechna vina přece nebyla jen na jeho straně.
,,Můžeš za to i ty. Tím svým odměřeným chováním mi nedáváš jinou možnost. Dokážeš lidi obelstít, tak že ti bezelstně věří. Pak jim zlomíš srdce. Připomíná ti to něco? Prostě jsem měl strach, nesmíš se mi divit.” Naruto měl bohužel pravdu. Sasuke mu ublížil tak, že to ani čas nevymaže. Využil ho, zradil. Naruto měl přirozeně strach, že to udělá znovu. Že si užije a opustí ho. ,,Nedělej z toho takovou vědu. Takové obavy má téměř každý. Každý se bojí, že bude zneužit. Hlavně pokud už zklamání zažil.” Chvíli bylo ticho. Naruto řekl, co mohl a Sasuke se teprve mluvit chystal.
,,Nějak moc jsi zmoudřel. Jsme spolu něco přes měsíc a já mám občas pocit, že jsi úplne někdo jiný než tehdy. Ačkoliv to možná nejde vidět, dostali jsme se dál, než by kdokoliv jiný dokázal,” usoudil Sasuke. Jeho hlas měl smířlivý tón, což Naruta překvapilo. Očekával větší divadlo. ,,Říká se, že hádky posilují vztahy. Myslím, že je to pravda. Vše, co jsi řekl je krutý fakt. Bohužel volba je na tobě. Buď mi prostě uvěříš nebo… radši nechci vědět.”
,,Já ti věřím. Opravdu.”
,,Mě nepřesvědčuj. Musíš věřit ty sám, že mi…” odmlčel se když si uvědomil, co směšného se chystá říct. Jsou to takové ty smyčky, kdy neustále opakujete to jedno slovo. Věta sice dává smysl, ale jinak je naprosto směšná.
,,Jasně, chápu. Je to ve mně, musím se s tím vypořádat.” Sasuke kývl.
,,Jen doufám, že to stihneš do Francie. Nechci chodit ulicemi s zadumaným blonďákem za zadkem.”
,,Moc vtipný.”
,,Já nevtipkuju,” vrátil mu jeho slova Sasuke.

Letět se mělo k večeru, aby i s posunem času dorazili kolem poledne. Všichni si řekli, že bude nejlepší vydržet večer předtím co nejdéle vzhůru, aby spali, co nejdéle. Bylo jasné, že v letadle toho moc nenaspí.
Jenže Naruto se tolik těšil, že v sedm byl čilý jak rybička. Nevěděl, co dělat. Přecházel z kuchyně k sobě do pokoje a naopak. Několikrát otevřel ledničku, že si snad dá něco k jídlu. Přemýšlel jestli má vzbudit Sasuke, ale raději ten nápad zahnal, protože by se rád Francie dožil. Probuzení Sasukeho Uchihu ze spánku s sebou nese krutý trest. Ale hrozně se nudil. Možná kdyby byl opravdu potichu.
Nakoukl k Sasukemu do pokoje a po té tiše vplul dovnitř. Posadil se kousek od postele a opřel se o skříň. Sasuke ležel na boku tváří k němu a spokoje spal. Naruto by se vsadil, že se i trochu usmívá.
Vypadal tak klidně a nevinně. Jako andílek. S malým čertíkem uvnitř.
,,Ty máš napsaný na čele: Milujte mně!,” zašeptal si Naruto a spokojeně se usmíval. Měl štestí, že to zrovna on s ním může být. ,,Tobě by člověk prominul snad vše.”
Sasuke se zavrtěl a vypadalo to, že se snad i probudí. Naruto se přisunul až těsně k němu a zadíval se mu do zavřených očí.
,,Vstávej andílku,” zašeptal, jak nejsladčeji uměl. Nechtěl si ho hned po ráno rozhněvat.
,,Máš šanci poupravit svoji probouzecí techniku, jinak tě stihne krutý trest,” zamumlal Sasuke pořád napůl spící.
Naruto se pousmál. Věděl přesně co tím Sasuke myslel. Naklonil se k němu a lehce ho políbil na rty.
,,Je ti odpuštěno,” zatáhl Sasuke Naruta k sobě na postel. ,,Jaký to má pokračování?” zeptal se zvědavě.
,,To záleží na tom, jak moc se zlobíš,” zauvažoval Naruto a nechal se obejmout kolem pasu.
,,Zuřím.”
,,Tak to bude chtít spoustu omluv,” řekl Naruto. ,,Stačí nám na to těch pár hodin?”
,,Letadlo počká,” rozhodl Sasuke a přetáhl přes Naruta deku. Následovala velmi precizní série omluv=).