26. část
14. 9. 2010
Zbytek dovolené probíhal ve směs v klidu. Až na jedno malé přeřeknutí.
Všichni seděli v jednom z Pařížských parků. Will si o něčem povídal s Itachi a Alexem, zatímco Sasuke a Naruto seděli opodál a jen se dívali kolem sebe. Sasuke byl rád za tu chvilku ticha, za momenty bez Willa a jeho žertů. A Naruto rád pozoroval dění v Paříži. Pořád bylo na co se dívat. Každou chvíli prošel kolem někdo nový a něčím jiným zvláštní. Rozhodně se nedalo říct, že lidi tu byli tuctoví. Možná za to mohl i Narutovo nadšení nad celou věcí. Byl úplne někde jinde. V novém prostředí a mezi novými lidmi.
Občas se dalo zaslechnout úryvky rozhovoru mezi Itachi a Willem a Alexem. Jedním bylo, když se jich ptal, jak dlouho jsou spolu. Odpověděli, že něco přes tři roky.
,,Tři roky,” zopakoval Sasuke. ,,Divím se, že s ním Alex tak dlouho vydržel.”
,,Tak dlouho? Tři roky není zas až taková doba.”
,,Ne?”
,,Oproti celému životu?”
,,Kdo říkal, že spolu budou celý život? Mluvili o třech letech. Po takové době už se to pak počítá na dny.” Naruto se na něj zadíval zkoumavým pohledem. Jakoby právě vyslovil tu největší kravinu na světě.
,,Jak dlouho by dle tvého měřítka měl trvat vztah? Dva týdny? Dva měsíce? Pak už je to nuda, že? Nebo zmizí to kouzlo?”
,,To je spoustu otázek.”
,,Odpověď ale není zas tak těžká. Připadá ti náš vztah nudný?”
,,Ne, nepřipadá,” odpověděl a doufal, že tím rozhovor končí.
,,Ale kdybych ti řekl, že třeba za tři roky se můžeme přestěhovat do vlastního, myslel by sis, že jsem blázen.”
,,Plánovat si budoucnost na tolik let dopředu je bláznovství.”
,,Lidi to tak normálně dělají, když jsou spolu. Ale nejde tu ani tak o ty plány, jako o fakt, že chci být s tebou i za ty tři roky.” Tak v tom to bylo. ,,Dokážeš si i ty představit, že spolu oslavíme Vánoce, Silvestr, Sv. Valentýna a půjdeme si spolu pro maturitní vysvědčení.” I přesto, že tohle byly události pouze jednoho následujícího roku, Sasuke nedokázal s jistotou říct, jestli to prožijí spolu. ,,Nedokážeš.”
,,Nemůžeš po mě chtít, abych… nejsem věštec.”
,,To já taky ne. A nemám jistotu, vím že se cokoliv může pokazit, ale přesto jsem schopný, říct že za rok budeme pořád spolu. Protože to chci.” V tom měl, k Sasukeho smůle, pravdu. ,,Pokud někoho opravdu miluješ, jsi ochotný podstoupit risk zvaný plánování. Protože to je na tom to krásné, v duchu si představit, co spolu za rok můžete stihnout. Pokud se to nepodaří, bolí to. Patří to k tomu. A pokud se bojíš bolesti, bojíš se i milovat.” Nechal Sasukemu pár vteřin na pochopení celého projevu, taky čekal jestli ze sebe vymáčkne nějakou pohotovu odpověď. Když se tak nestalo, vstal a odešel. Však on si to Sasuke přebere po svém.
,,Pohádali jste se?” hádal Itachi, když k nim Naruto přišel.
,,To pokaždé, když se separuju od jeho já, musí jít o hádku?” vyjel na něj. Hlasitěji než by chtěl. ,,Promiň. Byl to spíš hloubkový rozhovor.”
,,Pak chápu tvoje rozhořčení.”
,,K jeho egocentrické povaze vyvolávající žárlivost se navíc přidal strach z budoucnosti.”
,,Strach z budoucnosti?” nechápal Will.
,,Vy dva jste spolu tři roky a Sasukemu se při pomyšlení na tuto situaci v případě mě a jeho zřejmě obrací žaludek.”
,,Mám zřejmě opravdu talentovaného bratra. Co ti řekl?”
,,On náš vztah počítá na dny, a ani možná to ne. Neodváží si ani říct, že spolu budeme zítra snídani. Co kdybychom se totiž rozešli? Možná to udělám, aby měl radost.” zavrčel.
,,Sasuke už je takový. Nerad si plánuje, žije momentem.”
,,To je sice moc pěkný a já to beru. Taky po něm nechci rozpis na následující rok. Jeho problém je, že si ani nedokáže říct, letos koupíme živý vánoční stromek, budu je trávit s Narutem.”
,,To je prostě Sasuke.”
,,Blbá obhajoba, ještě že jsi doktor a ne právník. Já nechci být s někým, kdo se bojí zasadit mě do své budoucnosti.”
,,Chápu tě,” ozval se Will. ,,Když už s někým chceš být, tak navždy. A je jedno jestli se to podaří, nebo ne. Už jen to navždy zní krásně.”
,,Jo. Já Sasukeho miluju, ale stojí mi za to snášet jeho nedokonalostí?”
,,Nikdo není dokonalý. Alex třeba chrápe,” zasmál se Will.
,,Mě do toho netahej,” osočil se na něj Alex.
,,Pokud ti ale ty nedokonalosti ubližují, měl by s tím někdo něco dělat. Promluvte si o tom, myslím opravdu promluvit, třeba několik hodin pokud to pomůže. Jste moc mladí na to, aby jste zahodili svou první lásku kvůli strachu.”
,,Tohle radši neříkej nahlas před Sasukem, nebo ti půjde po krku,” varoval ho Naruto.
,,Spoustu lidí mi závidí moje ponaučením nabité odpovědi. Přirozená inteligence,” řekl pyšně. ,,Necháme vám večer dům jen pro sebe.”
,,To nemusíte, mi-”
,,Vy dva si uděláte hezký večer a pokecáte si o pro a proti vašeho miloučkého vztahu,” přerušil ho Will. Narutovi nezbývalo nic jiného než souhlasit. Nehodlal z toho dělat omluvné překvápko. On není ten, kdo se má plazit po kolenou pro odpuštění. On mu dá jen tu příležitost.
Co je horší? Když někoho milujete a on vás ne, nebo když někoho milujete, on vás zřejmě taky, ale neřekne vám to? Co z toho si vybrat? Bolest z nedosažitelného cíle nebo bolest z nevědomosti?
Ještě před několika týdny existovala pro Naruta jen první možnost, teď si mohl vybrat.
Seděl na pohovce, která byla na očích jako první, když někdo vešel. Čekal a přemýšlel. Taková blbost, která se stala odpoledne v parku, ho nutila přemýšlet, kam to s Sasukem směřuje. Jak si s někým jako on mohl být jistý, že ho miluje? Samozřejmě, mohl mu věřit, to on dělal. Svěřil by mu svůj život, peníze (kdyby nějaké měl), cokoliv. Ale vzhledem k tomu, jak začal jejich vztah a Sasukeho chování, nevěděl jestli mu může věřit i přetrvávající lásku.
Všichni seděli v jednom z Pařížských parků. Will si o něčem povídal s Itachi a Alexem, zatímco Sasuke a Naruto seděli opodál a jen se dívali kolem sebe. Sasuke byl rád za tu chvilku ticha, za momenty bez Willa a jeho žertů. A Naruto rád pozoroval dění v Paříži. Pořád bylo na co se dívat. Každou chvíli prošel kolem někdo nový a něčím jiným zvláštní. Rozhodně se nedalo říct, že lidi tu byli tuctoví. Možná za to mohl i Narutovo nadšení nad celou věcí. Byl úplne někde jinde. V novém prostředí a mezi novými lidmi.
Občas se dalo zaslechnout úryvky rozhovoru mezi Itachi a Willem a Alexem. Jedním bylo, když se jich ptal, jak dlouho jsou spolu. Odpověděli, že něco přes tři roky.
,,Tři roky,” zopakoval Sasuke. ,,Divím se, že s ním Alex tak dlouho vydržel.”
,,Tak dlouho? Tři roky není zas až taková doba.”
,,Ne?”
,,Oproti celému životu?”
,,Kdo říkal, že spolu budou celý život? Mluvili o třech letech. Po takové době už se to pak počítá na dny.” Naruto se na něj zadíval zkoumavým pohledem. Jakoby právě vyslovil tu největší kravinu na světě.
,,Jak dlouho by dle tvého měřítka měl trvat vztah? Dva týdny? Dva měsíce? Pak už je to nuda, že? Nebo zmizí to kouzlo?”
,,To je spoustu otázek.”
,,Odpověď ale není zas tak těžká. Připadá ti náš vztah nudný?”
,,Ne, nepřipadá,” odpověděl a doufal, že tím rozhovor končí.
,,Ale kdybych ti řekl, že třeba za tři roky se můžeme přestěhovat do vlastního, myslel by sis, že jsem blázen.”
,,Plánovat si budoucnost na tolik let dopředu je bláznovství.”
,,Lidi to tak normálně dělají, když jsou spolu. Ale nejde tu ani tak o ty plány, jako o fakt, že chci být s tebou i za ty tři roky.” Tak v tom to bylo. ,,Dokážeš si i ty představit, že spolu oslavíme Vánoce, Silvestr, Sv. Valentýna a půjdeme si spolu pro maturitní vysvědčení.” I přesto, že tohle byly události pouze jednoho následujícího roku, Sasuke nedokázal s jistotou říct, jestli to prožijí spolu. ,,Nedokážeš.”
,,Nemůžeš po mě chtít, abych… nejsem věštec.”
,,To já taky ne. A nemám jistotu, vím že se cokoliv může pokazit, ale přesto jsem schopný, říct že za rok budeme pořád spolu. Protože to chci.” V tom měl, k Sasukeho smůle, pravdu. ,,Pokud někoho opravdu miluješ, jsi ochotný podstoupit risk zvaný plánování. Protože to je na tom to krásné, v duchu si představit, co spolu za rok můžete stihnout. Pokud se to nepodaří, bolí to. Patří to k tomu. A pokud se bojíš bolesti, bojíš se i milovat.” Nechal Sasukemu pár vteřin na pochopení celého projevu, taky čekal jestli ze sebe vymáčkne nějakou pohotovu odpověď. Když se tak nestalo, vstal a odešel. Však on si to Sasuke přebere po svém.
,,Pohádali jste se?” hádal Itachi, když k nim Naruto přišel.
,,To pokaždé, když se separuju od jeho já, musí jít o hádku?” vyjel na něj. Hlasitěji než by chtěl. ,,Promiň. Byl to spíš hloubkový rozhovor.”
,,Pak chápu tvoje rozhořčení.”
,,K jeho egocentrické povaze vyvolávající žárlivost se navíc přidal strach z budoucnosti.”
,,Strach z budoucnosti?” nechápal Will.
,,Vy dva jste spolu tři roky a Sasukemu se při pomyšlení na tuto situaci v případě mě a jeho zřejmě obrací žaludek.”
,,Mám zřejmě opravdu talentovaného bratra. Co ti řekl?”
,,On náš vztah počítá na dny, a ani možná to ne. Neodváží si ani říct, že spolu budeme zítra snídani. Co kdybychom se totiž rozešli? Možná to udělám, aby měl radost.” zavrčel.
,,Sasuke už je takový. Nerad si plánuje, žije momentem.”
,,To je sice moc pěkný a já to beru. Taky po něm nechci rozpis na následující rok. Jeho problém je, že si ani nedokáže říct, letos koupíme živý vánoční stromek, budu je trávit s Narutem.”
,,To je prostě Sasuke.”
,,Blbá obhajoba, ještě že jsi doktor a ne právník. Já nechci být s někým, kdo se bojí zasadit mě do své budoucnosti.”
,,Chápu tě,” ozval se Will. ,,Když už s někým chceš být, tak navždy. A je jedno jestli se to podaří, nebo ne. Už jen to navždy zní krásně.”
,,Jo. Já Sasukeho miluju, ale stojí mi za to snášet jeho nedokonalostí?”
,,Nikdo není dokonalý. Alex třeba chrápe,” zasmál se Will.
,,Mě do toho netahej,” osočil se na něj Alex.
,,Pokud ti ale ty nedokonalosti ubližují, měl by s tím někdo něco dělat. Promluvte si o tom, myslím opravdu promluvit, třeba několik hodin pokud to pomůže. Jste moc mladí na to, aby jste zahodili svou první lásku kvůli strachu.”
,,Tohle radši neříkej nahlas před Sasukem, nebo ti půjde po krku,” varoval ho Naruto.
,,Spoustu lidí mi závidí moje ponaučením nabité odpovědi. Přirozená inteligence,” řekl pyšně. ,,Necháme vám večer dům jen pro sebe.”
,,To nemusíte, mi-”
,,Vy dva si uděláte hezký večer a pokecáte si o pro a proti vašeho miloučkého vztahu,” přerušil ho Will. Narutovi nezbývalo nic jiného než souhlasit. Nehodlal z toho dělat omluvné překvápko. On není ten, kdo se má plazit po kolenou pro odpuštění. On mu dá jen tu příležitost.
Co je horší? Když někoho milujete a on vás ne, nebo když někoho milujete, on vás zřejmě taky, ale neřekne vám to? Co z toho si vybrat? Bolest z nedosažitelného cíle nebo bolest z nevědomosti?
Ještě před několika týdny existovala pro Naruta jen první možnost, teď si mohl vybrat.
Seděl na pohovce, která byla na očích jako první, když někdo vešel. Čekal a přemýšlel. Taková blbost, která se stala odpoledne v parku, ho nutila přemýšlet, kam to s Sasukem směřuje. Jak si s někým jako on mohl být jistý, že ho miluje? Samozřejmě, mohl mu věřit, to on dělal. Svěřil by mu svůj život, peníze (kdyby nějaké měl), cokoliv. Ale vzhledem k tomu, jak začal jejich vztah a Sasukeho chování, nevěděl jestli mu může věřit i přetrvávající lásku.
Věděl, že se Sasuke odpojil od jejich turistické skupiny s tím, že se projde na vlastní pěst.
Teď bylo sedm hodin a jeho objevná exkurze už musela skončit. Kolik se toho dá projít po cizím městě, aby jste nezabloudili.
Naruto se zvedl. Možná se Sasuke opravdu ztratil. Má ho jít hledat?
,,Ne!” přikázal si. Nedivil by se, kdyby už hodinu seděl na prahu před domem.
Znovu se posadil. Ať už Sasuke venku trucoval nebo ne, rozhodl se vejít. Zřejmě ho překvapilo, že na něj Naruto čekal. Asi počítal, že se proplíží do pokoje, ulehne do postele a ráno vtane jakoby nic.
,,Ostatní už spí?” zeptal se místo pozdravu.
,,Will s Alexem jsou na večeři. U Willovi sestry. Nedávno se vdávala a tak tam zřejmě zůstanou přes noc. A Itachi má rande.”
Teď bylo sedm hodin a jeho objevná exkurze už musela skončit. Kolik se toho dá projít po cizím městě, aby jste nezabloudili.
Naruto se zvedl. Možná se Sasuke opravdu ztratil. Má ho jít hledat?
,,Ne!” přikázal si. Nedivil by se, kdyby už hodinu seděl na prahu před domem.
Znovu se posadil. Ať už Sasuke venku trucoval nebo ne, rozhodl se vejít. Zřejmě ho překvapilo, že na něj Naruto čekal. Asi počítal, že se proplíží do pokoje, ulehne do postele a ráno vtane jakoby nic.
,,Ostatní už spí?” zeptal se místo pozdravu.
,,Will s Alexem jsou na večeři. U Willovi sestry. Nedávno se vdávala a tak tam zřejmě zůstanou přes noc. A Itachi má rande.”
,,Co prosím?” zasmál se Sasuke.
,,Ani se nepochlubil, že umí tak perfektně francouzsky. V kavárně sbalil nějakou brunetku. Ten se asi dnes taky ž nevrátí.”
,,Takže jste se domluvili?”
,,Říkej tomu využití příležitosti,” vstal a zadíval se Sasukem zpříma do očí. ,,Teď a tady si buď promluvíme nebo půjdeme spát a necháme čas, aby zapracoval. Nic převratného ale nečekej.” V tváři neuhnul ani svalem, když to říkal. Žádný smířlivý tón, ani uklidňující pohled. Myslel to zcela vážně a neústupně. To Sasukeho troch děsilo.
Přistoupil k němu a vzal ho za ruku.
,,Miluju tě,” řekl. ,,To je vše, co dokážu říct.” Zvláštní jak dvě slova vydají za sto stránkovou omluvu.
,,Doufal jsem, že to bude na dýl,” pousmál se Naruto. Sasukemu se ulevilo, když viděl, jak se usmívá. ,,Ostatní přinesli oběť zbytečně.”
,,Itachimu to jen prospěje,” řekl a vzal Naruta i za druhou ruku. ,,Navíc, co jsme tady, nebyl jsem s tebou ani minutu sám, v prázdným domě.”
,,Je teprve něco po sedmý, přece-”
,,Oba musíme jíst. Já totiž hlad mám, jelikož peníze jsou mi k ničemu, když neumím říct francouzsky ani ,ahoj,.” Naruto se zasmál. Přece ho stihl nějaký trest.
,,Jsi vzat na milost,” pronesl odpuštění a políbil ho. ,,Uvař večeři a možná tě nechám spát v naší posteli,” dodal. Myslel to ale spíš jen žertem. Rozhodně nečekal, že Sasuke vytasí takové eso z rukávů. Očekával několika hodinový rozhovor o tom, kdo má pravdu. Že to ukončí první větou byl zásah pod pás. Ale příjemný.
,,Ani se nepochlubil, že umí tak perfektně francouzsky. V kavárně sbalil nějakou brunetku. Ten se asi dnes taky ž nevrátí.”
,,Takže jste se domluvili?”
,,Říkej tomu využití příležitosti,” vstal a zadíval se Sasukem zpříma do očí. ,,Teď a tady si buď promluvíme nebo půjdeme spát a necháme čas, aby zapracoval. Nic převratného ale nečekej.” V tváři neuhnul ani svalem, když to říkal. Žádný smířlivý tón, ani uklidňující pohled. Myslel to zcela vážně a neústupně. To Sasukeho troch děsilo.
Přistoupil k němu a vzal ho za ruku.
,,Miluju tě,” řekl. ,,To je vše, co dokážu říct.” Zvláštní jak dvě slova vydají za sto stránkovou omluvu.
,,Doufal jsem, že to bude na dýl,” pousmál se Naruto. Sasukemu se ulevilo, když viděl, jak se usmívá. ,,Ostatní přinesli oběť zbytečně.”
,,Itachimu to jen prospěje,” řekl a vzal Naruta i za druhou ruku. ,,Navíc, co jsme tady, nebyl jsem s tebou ani minutu sám, v prázdným domě.”
,,Je teprve něco po sedmý, přece-”
,,Oba musíme jíst. Já totiž hlad mám, jelikož peníze jsou mi k ničemu, když neumím říct francouzsky ani ,ahoj,.” Naruto se zasmál. Přece ho stihl nějaký trest.
,,Jsi vzat na milost,” pronesl odpuštění a políbil ho. ,,Uvař večeři a možná tě nechám spát v naší posteli,” dodal. Myslel to ale spíš jen žertem. Rozhodně nečekal, že Sasuke vytasí takové eso z rukávů. Očekával několika hodinový rozhovor o tom, kdo má pravdu. Že to ukončí první větou byl zásah pod pás. Ale příjemný.
Komentáře
Přehled komentářů
Po dlouhý době jsem zabloudila k tobě na blog... a ona nová kapitola!! :D :D Super překvápko, moc hezká kapča :)
----
(Tamara, 16. 9. 2010 22:52)Muhaha, je tu pokračko :D Tešila som sa naňho a mala som na čo ^^ Zase je v ich vzťahu nejaká menšia čierna diera XD Som zvedavá na pokračko :D
:::
(pajčas, 15. 9. 2010 22:13)Nakousla si zajimavý téma, to se mi líbilo. Škoda ho zahazovat tak brzo, tajně doufám, že se tam ještě mihne
Hezkýýý
(Katie, 15. 9. 2010 1:16)Tý jo, už jsem ani nedoufala, že se objeví další díl. Moc hezký... Těším se na další díleček (chtělo by to trochu akce) xD
...
(Aylen, 24. 9. 2010 1:09)