Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


3. část

7. 5. 2009

Další ráno byl Naruto ve škole, tak brzo, že i vrátný ještě napůl spal. Nebyl přes noc doma a výjimečně se těšil, až bude ve škole. Kromě faktu, že tu bude i Sasuke. Jak se mu má podívat do očí? Po tom všem.
Opravdu to netrvalo dlouho. Sasuke měl nejspíš stejný záměry jako Naruto. Být ve škole, co nejdřív, aby aspoň na chvíli utekl starostím. Jeden ale nepočítal s druhým.
Naruto zprvu nepostřehl, že Sasuke vešel do třídy. Hlavu měl položenou na lavici a vypadalo to, že spí.
Sasuke přišel k jeho lavici. Naruto nijak nereagoval, tak ho oslovil.
,,Naruto?” Naruto pootočil hlavou a Sasuke spatřil modřinu pod okem a rozbité čelo.
,,To tvůj otec?”
,,Co tobě je do toho?! Tohle se zahojí, ale to cos udělal ty je ta největší hnusárna na světě a těžko se to bude zapomínat.”
,,Naruto, to-”
,,Dostal jsi ze mě tu nejosobnější věc a víš co? V tenhle moment jsem nakloněn k straně nenávisti a to tak, že tu hranici už nikdy nepřekročím.” Naruto měl vztek a věděl, že by tu celý den nevydržel. Sbalil si věci a doslova utekl ze třídy. Bylo mu jedno kolik problému z toho bude mít, prostě musel pryč.
Sasuke si musel přiznat, že tohle nechtěl. Byla to náhoda, že narazil na Naruta. Myslel si, že se o něm jen něco dozví. Taky, že dozvěděl. Ve škole pak byl nesnesitelný Uchiha, a na internetu potřebný J.T.P.T. Včera, když mu Naruto napsal, že se otec vzbudil a několik minut neodpovídal, měl strach. Jinak by jeho jméno nenapsal. A on ani nechtěl. Bylo to vykonáno v afektu. Prostě se to stalo.
Přemýšlel, jestli má jít za ním nebo ne. Nakonec se rozhodl, že ne. Naruto potřebuje být sám.

Po třech dnech to vypadalo, že je Naruto sám nějak moc dlouho. Učitelé se po něm ptali každou hodinu. Doma samozřejmě nikdo dlouhý čas nebral a když se to povedlo, nějaký chraplavý hlas jim řekl ,,Toho zmetka jsem už čtyři dny neviděl.”
Sasuke se začínal cítit trochu provinile. Třeba ho otec drží doma. Co s ním dělá, raději nechtěl domyslet.
Byla to jeho chyba. Částečně určitě. Rozhodl se tedy, že po škole za ním zajde. Nejspíš ho bude chtít trefit sadou keramických nožů, ale ujistí se, že je v pořádku a bude mít klid na duši.

Nebylo těžké najít, kde Naruto bydlí. Učiteli řek, že ho půjde navštívit a zjistí, co s ním je a ten mu s radostí dal adresu.
Byl to opravdu oříšek, dostat se do bytu. Nejdřív zvonil a pak přidal i klepání, které pomalu přešlo v bušení.
,,Co je?” Sasuke zíral na může, který nebyl ani v nejmenším podobný Narutovi. Měl sice blonďatý vlasy, tedy dřív tomu tak určitě bylo, ale oči měl hnědé a rysy v tváři, i přes všechen alkohol v krvi, byli úplne jiné.
,,Je tady Naruto?”
,,Aha, ty jsi někdo ze školy, že? Ne, ten syčák odešel jedno odpoledne a už se neukázal.”
,,Vás nezajímá, kde je?”
,,Mělo by?”
,,To je fakt, po sedmnácti letech, proč taky,” řekl Sasuke. ,,Když dovolíte, šel bych dovnitř.” Aniž by čekal na odpověď, vešel dovnitř a začal hledat Narutův pokoj. No, žádná sláva.
,,Nebojíte se o něj?” zeptal se Sasuke, když zjistil, že ho Narutův otec pozoruje.
,,Ne.”
,,Kde je jeho matka.”
,,Před pěti lety zemřela. Ona si s ním věděla rady, ale na mě je to moc.”
,,Aha.” Sasuke sebral ze stolu několik bloků. Byli to Narutovi obrázky. Sasuke je neměl možnost vidět. Když se dozvěděl, že Naruto maluje, myslel si, že je to vtip. Nikdy by to do něj neřekl, ale když se teď díval na ty obrázky. Byl opravdu dobrý.
,,Kde by mohl být?” zeptal se a dál se díval na obrázky.
,,Vím já.”
,,Copak nemá oblíbené místo, nebo…” došli mu nápady.
,,No jo, snad náš starý dům. Když ještě žena žila, bydleli jsme tam.”
,,Kde to je?”

Sasukemu se podařilo dostat adresu a po pár minutách a s několika Narutovými obrázky v ruce se vydal na adresu.
Dům byl hodně starý. Pět let se na něm poznamenalo. Střecha byla děravá, okna vymlácená a kvalita zdí už taky dávno vzala za své. Plíseň, oheň, mládež… spoustu věcí, které z domu udělali trosku.
Sasuke opatrně vešel do domů a pomalými kroky překračoval spadení trámy dřeva a hromady cihel. V druhém patře být nemohl, už jen proto, že schody byli všude, jen ne na ,schodišti,.
,,Naruto?” Nikdo se mu neozval. Sasuke prošel něčím, co nejspíš byla kuchyň do obýváku. Tam Naruta našel. Seděl v rohu, hlavu měl položenou na rukách, kterými si objímal kolena.
,,Naruto.” Chvíli to trvalo, ale Naruto přece jen zvedl hlavu. Byl bledý, špinavý a nejspíš i hladový, ale vypadal dobře. Tedy fyzicky.
,,Co tady chceš?” zamračil se na něj Naruto.
,,Dost pitomá otázka. Hledal jsem tě.”
,,No, tak jsi mě našel. Bravo. Jsi hrdina. A teď padej!”
,,Naruto nemůže být aspoň na chvíli milý?”
,,Počkej, zamyslím se… Ne, nemohl.”
,,Poslyš. Je mi jasný, že jsem zašel daleko a… omlouvám se.” Snažil se, aby to neznělo, jako když člověk sní něco zkaženého. Opravdu ho to mrzelo, ale omlouvat se bylo něco, co Uchiha uměl ztěžka.
,,Když jsi věděl, že jsem to já,” začal Naruto klidnějším tónem. ,,Proč jsi to neukončil.”
,,Chtěl jsem. Původně jsem se prostě chtěl pobavit, něco se o tobě dozvědět. Dozvěděl jsem se víc, než bych měl.”
,,Jsi na sebe pyšný?”
,,Ne,” přiznal Sasuke.
,,Normálně hledáš po internetu spolužáky a donutíš je zamilovat se do tebe? Jak tě to vůbec napadlo?”
,,Netuším.”
,,Už je to jedno.”
,,Naruto, hele, tady nemůžeš zůstat.”
,,Nepovídej? Víš, moc rád bych šel domů, ale můj vlastní otec mi dal takovou, že jsem sletěl z židle a třískl se do hlavy. Vždycky křičel a říkal, že jsem k ničemu. Dělal si ze mě služku, ale mě to nevadilo, protože jsem si mohl zacpat uši a ignorovat to. Neměl jsem obavy vracet se domů, ale víš, co? Teď mám. Mám strach se tam vrátit. Jsi spokojený?”
,,Já jsem nemyslel tam to. Vždyť ty tam ani nepatříš.”
,,Co prosím.”
,,Neber si to špatne, ale on není tvůj otec.”
,,Jakže? Myslíš, jako, že si matku vzal až po mým narození?”
,,Ne, ani ona není tvoje matka.”
,,Sasuke, jsi magor, ale fakt velkej magor.”
,,Nejsem nejspíš ten pravej, kdo by ti to měl říct. Tvoji rodiče zemřeli, když ti bylo teprve pár dní. Ta žena tě adoptovala, protože moc chtěla dítě, ale nemohla otěhotnět. Tvého otce, toho nepravého, její smrt dost vzala. Copak tobě nepřišlo divný, že mu nejsi podobný?”
,,No,” zamyslel se Naruto. ,,Měl jsem matku rád, opravdu a tehdy byl i otec fajn. Na podobu jsem se nedíval. Jak tohle vůbec všechno víš?”
,,Přímo od zdroje.”
,,Takže moji pravý rodiče jsou mrtví? Ani nevím, jak vypadali.”
,,Tvoje adoptivní matka dostala jejich fotografii. Je to foceno, když tě přivezli z porodnice.”
,,Ty ji máš?” zeptal se Naruto s nadějí v hlase.
,,Jo,” kývl. ,,Na,” podal mu ji. Naruto si od něj vzal starou, pomačkanou fotku. Byl na ni muž s blonďatými vlasy a očima stejné barvy, jako Naruto. Vedle něj stála žena s plavými vlasy a v náručí držela dítě. Oba se usmívali a vypadali štastne.
,,Není to fér, že jsem o ně přišel, aniž bych je přiznal. Vypadá to, že se měli rádi a mě taky,” zasnil se Naruto a mírně se pousmál. ,,Nemohl jsem je poznat, ale chybí mi.”
Sasuke pozoroval Narutovu reakci. Vypadalo to, že nemá daleko k slzám, ale zřejmě se před ním styděl.
,,Naruto, chci, abys šel ke mně.”
,,K tobě? Proč proboha?”
,,Nemáš kam jít a tady už zůstat nemůžeš.”
,,Nechci, abys mě litoval. Nepotřebuju-”
,,Není to z lítosti. Dlužím ti to.”
,,Nic od tebe nechci.”
,,Nemáš na výběr.”
,,Nemůžu jít s tebou. To přece nejde po tom-”
,,Mě se to lehce říká, ale… nemysli na to. Za to můžu já, takže…”
,,Takže mi nabízíš, abych šel k tobě? I přes to, co víš?”
,,Máme tam pokoj navíc. Neuvidíš mě víc než budeš chtít.”
,,Máte? Otec a matka?”
,,Bydlím jen se starším bratrem.”
,,Nemáš rodiče?”
,,Zemřeli mi v sedmi.”
,,To je mi líto.”
,,Nemusí. Tak půjdeš?” Naruto mlčel. Sasuke měl pravdu, neměl kam jít a představa měkké postele, sprchy a nejspíš i pořádného jídla ho lákala. Vadilo mu ale, že Sasukemu řekl, že ho miluje. Přece nemůže jen tak kolem něj chodit a dělat, jakoby nic. On to ví a Naruto měl pocit, jakoby to měl napsané na čele a Sasuke si to pokaždé přečetl. Znovu a znovu.
,,Poslyš, ber v potaz, že jsi čtyři dny pořádně nejedl, nemyl ses a spal jsi na proplesnivělé zemi. Je sice téměř léto, ale v noci je pořád zima. To je přednější, ne?”
,,Asi.”
,,Tak dělej,” pobídl ho a nabídl mu ruku. Naruto si pořád nebyl jistý. Lákalo ho to. Byl unavený a měl hlad. Ale pořád tu bylo to…
,,Dobře,” kývl a přijal ruku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-D

(Gaara z púšte, 20. 5. 2009 19:29)

tak na takuto poviedku pochvala nestaci,klobuk dole a pri tom tlieskam a kricim bravooooo :-D, idem rychlo dalej citat :-D

..................

(akyra, 13. 5. 2009 15:53)

tak to je krásné běžím dál

Úža

(Hiei, 7. 5. 2009 20:04)

Fakt úžasná povídka