Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


8. část

23. 5. 2009

Noc proběhla v klidu. Když se Sasuke večer podíval k Narutovi, už spal. Itachi mu volal a Sasukeho ho ujistil, že je vše v pořádku. Itachi samozřejmě poznal, že jeden z nich nejspíš zase mluvil. Tentokrát se mu, ale Sasuke nesvěřil. Nebylo ani co.
Itachi se vrátil ráno a než šel dospat noční směnu, prohlédl Naruta.
,,Trochu zvýšená teplota. Co žaludek?”
,,Trochu bolí?”
,,Zvracel jsi?”
,,Co? Krev nebo jídlo?”
,,Obojí je důležité.”
,,Ne. Nejedl jsem a po těch prášcích se mi jakž takž ulevilo.”
,,Fajn. Možná bysme měli zkusit jídlo. Samozřejmě nic těžkého. Sasuke?”
,,Jo, postarám se o to.”
,,Fajn. Kdyby něco, vzbuďte mě.” Sasuke kývl. Naruto byl trochu nervózní, ale jak vidno Sasuke nepůsobil naštvaně nebo dotčeně.
Itachi si odešel lehnout a Naruto zůstal s Sasukem sám.
,,Co jsi včera řekl, byla pravda,” řekl Sasuke. ,,Neměl jsem ti nějak radit nebo podobné věci. Nejspíš to bylo proto, že jsem ti chtěl prostě pomoct.”
,,Pomoct?”
,,Zvláštní? Jo sám sobě se divím. Ani nevím, proč to dělám.”
,,Vážím si toho. Opravdu. Pomohl jsi mi hodně. Nechal jsi mě tady bydlet.”
,,Až se uzdravíš a vrátíš se znovu do školy…”
,,Nebude to problém. Vlastně už se tam celkem těším.”
,,Tak to je novinka. Máš hlad?”
,,Ne.”
,,Takže ano.”
,,Nechci nic jíst.”
,,Itachi řekl, že musíš a já nechci mít na krku jakékoliv další komplikace.”
,,Řekl, že můžeme zkusit jídlo. V tom je rozdíl.”
,,Jídlo ještě nikoho nezabilo.”
,,Víš co? Já to nebudu riskovat.”
,,Fajn, tak si tu drž hladovku,” řekl Sasuke, ale pořád neodcházel.
,,Potřebuješ ještě něco?” zeptal se Naruto.
,,Mám tě hlídat a z zkušeností vím, že by jsi nic neřekl, kdyby se něco dělo.”
,,Neříkej, že si děláš starosti?”
,,Vím, kde končí legrace. Itachi spí a jelikož je jediný s kým tu hodláš komunikovat, nemám na vybranou,” prohlásil Sasuke a posadil se na židli. ,,Odpoledne se dozvíme výsledky. Do té doby tu zůstanu.”
,,Fajn. Sice mě budeš znervózňovat a nejspíš na tebe budu furt zírat, ale co? Ty rád pozornost, že?”
,,Jasně. Třeba si maluj a já si budu číst.”
,,A co mám malovat? Zeď? Tebe? Nebo Zeď?”
,,Pro mě za mě, klidně si mě načmárej,” souhlasil Sasuke. Naruto se nad tím nápadem na chvíli zastavil. Proč ne?
Sasuke k němu seděl bokem mírně natočený, což je při portrétování nejlepší pozice. Zachytíte tak úplne všechno, aniž by to vypadalo nějak monotónně. A věřte tomu nebo ne, líp se tak zachycují lidské emoce. Navíc to není zas tak složité.
Naruto si načrtl obrys a odhadem zaznačil oči, uši, pusu a nos. Z knih věděl, že se mají dělat pomocné linky, ale jemu se nechtělo držet půlhodiny tužku před obličejem a přivírat oči až konečně zachytíte správnou linii. Prostě to odhadl okem.
Po půl hodině nabyl Sasukeho obličej tvaru, stejně tak i nos a oči. Naruto si mohl dovolit Sasukeho pozorovat. Což by jindy nemohl. Teda mohl, ale cítil by se trapně. Teď mohl zachytit každý detail.
Nikdy si neuvědomil, jak krásné má Sasuke oči. To by nejspíš to, co si na něm lidi zprvu zamilují. I když se Sasuke tváří chladně a nepřístupně, jeho oči se vždycky usmívají. Naruto se snažil přesně vystihnout jejich podobu. Oči byli oknem do lidské duše. To Naruto věděl moc dobře. Podle výrazu očí roky odhadoval náladu svého otce. Mohl pak odtušit jak dalece může zajít s komunikací. Naposledy to ale nejspíš neodhadl dost rychle.
Posledním bodem bylo stínování. Sasuke měl bledou kůži a jakýkoliv stín na ní přímo křičel.
,,Můžu se hnout?” ozval se Sasuke.
,,Co?”
,,Potřebuju si odskočit.”
,Jo, běž,” řekl Naruto a dál se věnoval Sasukeho tváři. Teď už se na něj nepotřeboval dívat. Znal ji nazpaměť.
Z kusu papíru, jakoby se na něj opravdu díval Sasuke. Tedy, ne na něj. Sasuke si četl knihu, takže jeho pohled byl stočený mírně dolů a on samotný vypadal velmi klidně. Jako někdo, kdo by nikdy neublížil ani mouše a dokáže nejen být milován, ale i milovat.
,,Ukážeš mi to?” zeptal se Sasuke, když se vrátil.
,,Měl bych?”
,,Už jsem viděl, jak maluješ. Nemusíš se bát nějaké bolestivé kritiky.” Naruto si tím moc jistý nebyl. Nakonec mu, ale blok podal.
Sasuke se zadíval na obrázek a dlouhou chvíli nic neříkal.
,,Fakt, takhle vypadám?” zeptal se. Naruto už chtěl říct něco na svou obranu. ,,Myslím tak mírumilovně.”
,,Když čteš, tak ano,” kývl Naruto.
,,Je to, jako se vidět v zrcadle. Jsi opravdu dobrý. Měl by ses tomu věnovat.”
,,Jo, tos říkal… teda psal. Jak… jak jsi mohl psát ty věci?” Sasuke nechápal otázku. Doufal, že už se k tomu Naruto vracet nebude. ,,Myslím, to co jsi psal, ani jsi to nevěděl, ale kolikrát mi to pomohlo a nikdy bych to do tebe neřekl. Několik měsíců jsi mi radil, pomáhal, byl jsi jediný přítel. S důrazem na to jediný.”
Sasuke nevěděl, co říct. Netušil, že pro něj J.T.P.T. tolik znamenal.
,,Vlastně bych ti měl nejspíš poděkovat,” usmál se Naruto nad tím nápadem. ,,Sice jsi mi lhal, ale tak nějak to vyváží ty měsíce pomoci.”
,,Jestli si to myslíš… já v tom takový plus nevidím.”
,,Ty nevidíš ani to mínus.”
,,Nejspíš,” kývl Sasuke a podal Narutovi blok.
,,Nech si ho,” řekl Naruto.
,,Opravdu?”
,,Pokud někdy někoho kreslím, chci, aby ten obrázek měl, pokud bude chtít.”
,,Už jsi někdy někoho kreslil?”
,,Než zemřela matka, tak ano. Schovávala si každý můj obrázek. Říkala, že se jí líbí, i když ze začátku to nebylo nic moc. Dělalo jí to ale radost a já kreslil dál a nejspíš díky ní mě to taky teď tak baví. Trochu mi ji to připomíná.”
,,Měl by jsi něco sníst,” řekl Sasuke a vytrhl obrázek z bloku. ,,Až se Itachi probudí, zavolá do nemocnice kvůli výsledkům,” dodal a vstal k odchodu.
,,Sasuke?”
,,Hm?”
,,Díky. Ani si to nejspíš neuvědomuješ, ale pomáháš mi víc než bych si zasloužil. Neříkám to, protože k tobě něco cítím, ale protože je to pravda.” Sasuke se pousmál, ale nic neřekl.
Naruto si pomalu uvědomoval, že i přestože se snažil na něj nemyslet, dostával se mu Sasuke čím dál tím víc pod kůži. Co u něj bydlel, vyprchávala nenávist a čisté lásky jen přibývalo. I když Naruto věděl, že odejít by bylo nejrozumnější, neudělal by to. Teď už ne. A stále víc toužil po tom, aby ho Sasuke taky miloval. Věděl, že je to beznadějné a právě to tolik chtěl.

Výsledky dopadly, jak si Itachi myslel. Naruto měl v žaludku bakterii jehož jméno Naruto zapomněl již při vyslovení. Stačilo brat tři týdny léky a dodržovat dietu. Příznaky do týdne odezní.
,,Stačí ležet a ostatní nech na lécích. Pokud by se ti, ale přitížilo, což je možné, musíš nám to říct a budeš muset do nemocnice.” Naruto kývl. ,,Já jdu znovu do nemocnice. Sasuke pojede se mnou a přiveze ti léky. Já se vrátím večer.” Naruto znovu kývl.
Takže Naruto zůstal znovu sám. Doslova.
Celou dobu ležel v posteli a snažil se usnout. Nějak se mu to ovšem nedařilo. V bytě bylo moc velké ticho. Nikdo tu nebyl a jelikož tu byl Naruto vlastně na návštěvě, necítil se tu dobře.
Sasuke se vrátil po necelé hodině. I když nečekal rockový koncert, v bytě bylo přece jen nějak moc ticho. Už si myslel, že je Naruto pryč, ale pak ho našel v pokoji. Ležel skrčený na posteli. Na první pohled vypadal v pořádku, ale Sasukemu neušel výraz ve tváři.
,,Naruto?” Naruto jen otevřel oči, ale po chvíli je zase zavřel. ,,Něco tě bolí?” Tentokrát Naruto kývl. ,,Zavolám Itachimu do nemocnice ať-”
,,Ne,” přerušil ho Naruto. ,,Je mi jen zle. Za chvíli to přejde.” Sasukemu mu nevěřil. Barva jeho kůže se měnila z bílé na zelenou a potil se.
,,Nemyslím si,” řekl a posadil se k němu na postel. ,,V nemocnici se o tebe postarají a bude ti líp,” snažil se ho přesvědčit.
,,Nechci tam,” zamítl Naruto. ,,Prosím nevolej tam.”
,,Fajn,” kývl Sasuke a vstal. Zamiříl k oknu a dokořán ho otevřel.
,,Kdyby se ale něco dělo, řekni mi,” řekl a posadil se na zem vedle postele a opřel se o zeď.
,,To vypadám tak hrozně?”
,,Jsi nemocný.”
,,Některým lidem nemoc sluší.”
,,Na to, že je ti zle, nějak moc mluvíš.”
,,Pomáhá mi to.”
,,Opravdu?”
,,Pak nevnímám bolest, ale hlas.”
,,Aha.” Sasuke si ovšem nebyl jistý jestli dokáže mluvit dost dlouho. Navíc mu došel význam slov. Nejspíš ho uklidňoval jeho hlas, on se ale cítil nervózní. Naruto nejspíš hledal útechu nebo slova uklidnění, jenže Sasuke nevěděl, jak to udělat, aby v Narutovi nevzbudil nějakou falešnou šanci na bližší vztah.
,,Je mi líp, jen nevolej do nemocnice. Nechci tam jít,” řekl Naruto a pomalu natáhl ruku ven z postele. Sasuke se na ni zadíval. Váhal.
,,Nebudu,” řekl, natáhl svoji ruku a stiskl ji Narutovi. Tušil, že to Naruta potěšilo, ale zároveň si nebyl jistý, jestli udělal dobře. Každopádně Narutovi se podařilo usnout a ani tehdy se neodvážil Sasuke Naruta pustit. Obával se, že se Naruto probudí. Teprve až uslyšel rachotící klíče v zámku, vstal a opatrně položil Narutovi ruku podél těla.
,,Spí?” zeptal se Itachi. Sasuke kývl.
,,Když jsem přišel bylo mu zle. Vypadal opravdu špatne, ale nechtěl abych ti volal.”
,,Copak se mě bojí?”
,,Tebe ne, nemocnice.”
,,Nechápu proč. Každopádně mám zítra volno, postarám se o něj a ty bys měl jít do školy. Dlouho tě tam neviděli a určitě jim tam chybíš.”
,,Jasně. Nemůžou se mě dočkat.”
,,Neboj, postarám se ti o něj,” usmál se Itachi.
,,Nemám strach. Neumírá, jen ho bolí břicho.”
,,Když to říkáš.”

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

********

(MIREK, 21. 6. 2009 8:32)

Těžce trápený Naruto....
No řekněte není vám ho trochu LÍTO ????

:-D

(Gaara z púšte, 20. 6. 2009 17:34)

takže,podľa toho ako sa Sasuke bojí o Naruta,myslím že...žeby sa predsa do neho pomaly zamilovával? Je to pekná poviedka... :-D

.................

(Akyra, 24. 5. 2009 12:04)

tak o vypadá že sasuke je starostí bez sebe že by přece jen?....