Tak jak jsem slíbila. Vzala bych si teda ještě tak půl roku, ale to by asi nešlo :D
Dost možná se napsáním této části zase rozjedu, ale kdyby ne, nedivte se, pokud bych sem třeba zase měsíc nic nepřidala. Musím dohnat ty překlady a originální tvorbu. A ejště tu blbou seminárku. Neumí tu z vás někdo italsky? Celkem by mi bodla jeho pomoc s tímto jazykem.

Jak to jde najednou rychle :D

Tak jsem si stanovila cíl:dohnat Kagome k co nejdelšímu komentáři :D Uvidíme, jestli bude kvalita povídky taková, že Kagome přidá na kvantitě svého komentáře.
 

Z nudy, pár hodin předítm než jdu do práce, začnu psát novou kapitolu. Nikdo nikde nepřidává, učit už se mi nechce, tak jdem na to.
Opět děkuji Kagome za její velmi dloooouhý a odpočinkový koementář. Stejně tak Lilith-sama. Jste jako moje božstvo, protože jste jediné, kdo tuto povídku komentují. Moc vám děkuji a dnes je to jen a jen pro vás + pro Sys, která byla v podstatě příčinou opětovného spuštění JTPT

Kapitolku věnuji Kagome, protože její komentáře... vždy se na její komentář těším, ale tentokrát to bylo jako kratší slohovka. Číst dlouhé komentáře je takové odlehčení, skoro až úleva po psaní. Takže Kagome, moc děkuju a dnešní díl je jen pro tebe (kdyby se nepovedl, neber si to osobně :D)

Ta vsuvka... asi je to spíš hlavně pro mě, abych si při jednorázovce navykla psát o těch dvou jako pár v jejich situaci. Ale celkově to v podstatě má být hlavně na zasmání. Hlavní klíčová situace a rozhovory, snad, budou prostě komické.
Číst to samozřejmě nemusíte. Jen mě prostě napadal jistý nápad na děj, který jsem prostě do této povídky zařadit nemohla, protože by si to protiřečilo s jinou částí povídky. Tak jsem si řekla, že to napíšu jako jednorázovku a rovnou tím zabiju svoje dilema, že zatím tam Itachi spíš opruzuje. Ale napsala jsem ho tam tak já, takže se s tím musím poprat. Co jsem si vytvořila, to musím i použít.
(Leda že bych Itachi zabila, ale nejsme přece v nějaké telenovele nebo Ordinaci v růžové zahradě :D)

Moje výplachy opět za P.S. na konci povídky :D

Tohle ani komentovat nepotřebuje.
Psáno v trochu pochmurné náladě. Vyřízená ze zkoušek, bez nálady na komunikaci, tak jsem se rozhodla, že si naženu psací povinnosti a budu psát a pak budu spát.
Neuvěřitelný... učila jsem se ty pojebaný dějiny do tří do rána. S dobrým pocitem jsem se rozhodla si ty tři hodiny spánku dopřát a ulehla jsem. Ráno v šest vstanu a okno jako dveře od chlíva. Nic jsem si nepamatovala. Teď už jen čekám, jak moc šílený ten vyučující je a jestli mi to dá nebo ne.

A jede se dál :)

Následující částí se děj pohne trochu víc kupředu. Bude trochu delší a trochu plynulejší... no uvidíte.
Všem děkuji za komentáře a přečtení :)

P.S. Koncem povídky se dostaneme k polovině listopadu.

Odmlka, kterou jste právě museli podstoupit byla poslední. Nelie má novou hračku, notebook, a teď bude jen psát a psát a psát :D Splácet ho budu s mým příjmem tak čtyři roky (práce v hračkách je super, ale prt vynáší).
Budu se snažit dohnat vše, co jsem zameškala. Užijte si nový díl :)