Skoro jakoby se nic nestalo. Jakoby usnul, prožil sen a opět se vzbudil do kruté reality. Tak takhle přesně by Naruto popsal onen výlet, na který se tolik těšil. Bylo to jako lusknutí prstem. Krátké, pomíjivé, bez odezvy. Na nic.
Naruto se vrátil ještě s větší depkou, než měl předtím.
Dopoledne ho noční můra pronásledovala v podobě "jako průvodčího" na procházce městem. Odpoledne ho nemohl dostat z hlavy a to kvůli večernímu kulturnímu programu, kam se samozřejmě přisomroval taky. Dobře, jelikož to organizoval, jiná možnost nebyla.
Byl si jistý, že změna prostředí mu, jak to říct... ukáže nové možnosti a on na něj nebude tolik myslet. Ale bylo to den ode dne horší. Jedna jeho část, se mu snažila vyhýbat, druhá jeho řpítomnost naopak vyhledávala. Dát tyhle dvě do ringu byl zážitek. Naruto si připadal jako schizofrenik. Už i uvažoval, že navštíví cvokaře. Nebo se svěří na nějaké internetové diskuzi. Takovýma pošuk-dotazama se to tam jen hemží.
To, co ho na tom celém nejvíce děsilo, bylo to neznámo. Jak to všechno skončí? A hlavně kdy?! Takhle jen přecházel ze dne na den a čekal.
Říkal si, že až odmaturuje, vše odezní. Dávalo to přece smysl. Už ho neuvidí, zbaven vlivu, bude i zbaven toho prokletí. Ale... vždy je tu ale, které nás nutí pochybovat.

,,Takže na stužky jste si vybrali slogan: Čím míň víš, tím líp spíš!..." učitel se odmlčel. ,,Pak tedy chápu některé vaše výsledky a vaši chuť k spánku i ve školní lavici. Ale prosím vás, před maturitou si tedy raději spánek odepřete."
,,To si fandi," zasmál se Leny.
,,Uvědomuješ si, že jen za básničku to nedostaneš?" řekl Naruto.
,,Doma mi furt říkají, stačí čtyři věty a máš to."
,,Pokud chceš mít vysvědčení jako přehlídku čtyřek." Leny se pootočil na židli a upřeně se na Naruta zadíval.
,,Neříkej mi, že chce jít výš? Na co? Hlavní je, že tu maturu máš, za kolik je všem víš kde?!"
,,Když už budeš u toho učení čtyř vět, můžeš to protáhnout na deset, ne?"
,,Naruto, tohle je vážný. Ty jsi prohrál nějakou sázku?"
,,Jsem dítě z děcáku, je to asi tak jediný, co mám."
,,Aha," přetočil se Leny provinile zpět k katedře. ,,Co vejška?"
,,Nevím. Nemyslím si, že na ni mám jak znalostně tak finančně."
,,Naruto, zařídit se to dá. Vysoká se neplatí, učebnice jsou drahé, ale v nejhorším si je prostě můžeš půjčit v knihovně. Navíc se většina materiálu dá stáhnout z netu."
,,K netu potřebuju počítač, sám od sebe by mi ve vzduchu jen tak nepoletoval."
,,Přes prázdniny máš dost času. Můžeš si na nějaký levnejší vydělat," navrhl. 
,,Ty máš na všechno odpověď," usmál se.
,,Nikdy bych neřekl, že já budu někoho přemlouvat ke studiu. Ale ty na to máš."

Stužky jsou hotové, Naruto už i dokonce vyhrabal ze skříně formální oblečení, místo bylo rezervované, pozvánky rozdané... už z toho nebylo cesty zpět. Nezúčastnit se by znamelo ještě větší vyřazení z třídní společnosti. Pár hodin to tam přežije. Vezme si stužku, kopne do sebe pár panáků, zapózuje na několika fotkách a vytratí se.
Navíc, v davu přiopilých studentů a učitelů se ztratí i jeho pokukování pro Uchihovi.
Po tom výletě mu došlo, že opravdu nemá cenu se tomu bránit. Dokázal to teď vyslovit, v duchu, aniž by se zadrhl hned u první slabiky nebo měl pocit, že ho za to ukřižují. Byl zamilovaný, zřejmě poprvé v životě, a i když se v tom nevyžíval, přijal to. Zřejmě s Ním musel sdílet střechu nad hlavou, aby si to uvědomil. Ale neulevilo se mu, byl pořád na dnu, jako předtím. A zatím to nevypadalo, že by se měl odrazit. Spíše tam zakoření a shnije.

Vše mělo začít v sedm večer. Naruto, aby se vyhnul entrée do přeplněné místnosti, vcházel do kamenné podzemní vinárny téměř o hodinu dříve.
Pro jejich "vyblbnutí" měli zarezervovaný salónek připomínající podlouhlou chodbu hradních kasemat. Uprostřed se táhl velký stůl s bílým ubrusem, svícny uprostřed a již přichystaným zobáním pro hosty. Na konci bylo plátno a kousek před ním, na konci stolu, byla připravená promítačka. Ta bude na plátno promítat fotky z celých školních let, plus fotku z děství, kterou každý odevzdal pár dní předem. učitelé pak budou mít za úkol hádat, kdo se za blonďatými prstýnky a bezzubým úsměvem skrývá.
Bylo tu vcelku málo místa, tedy na stání. Jak dojde na stužkování, budou na sebe namačkaní, jako kousku tuňáku v konzervě. Narutovi bylo jasné, jakému kusu by se měl vyhnout.
Naruto se posadil na konce stolu, k promítačce a v hlavě začínal počítata ovečky.
,,Co tu sedíš, jak pecka?" Naruto zvedl hlavu a setkal se s škodolibým úsměvem Sasukeho.
,,Tebe taky pozvali?!" oplatil mu Naruto.
,,Tak někdo já tu musí být, jinak by jste se tu uháčkovali k smrti." Sasuke zřejmě plánoval vykomenzovat si abstinenci z výletu.
,,A tvoje chůva tu snad dneska nebude."
,,Itachi je tu dneska jako náš třídní, ne jako můj bratr."
,,Takže, když ti poradí, aby jsi se s tím chlastem krotil, poslušně poslechneš, místo toho, aby jsi mu odsekl, jako správný mladší bratříček?"
,,Mě aspoň má kdo hlídat. Ty se sice můžeš střískat do němoty, ale není to trochu nuda, když nemáš, co porušovat?"
,,Raději bez pravidel, než mít chůvu, jako je tvůj bratr."
,,Kdybych byl Sasukeho chůva, byl by teď doma a po večerníčku by šel spát," vmísil se do rozhovoru sám velký Itachi. V Narutovi hrklo. Věděl, že tu bude. Ale vědět a následně čelit jsou dvě odlišné věci.
,,Jistě a já bych tě poslušně poslechl," odesekl Sasuke.
,,Dokazuješ Narutovi svoji nadřazenost?!" usmál se Itachi.
,,Někomu jako on nemusím nic dokazovat!"
,,Jistě. Naruto, vítám tě," otočil se k Narutovi.
,,Díky," kuňkl Naruto a začal se modlit ke všem svatým.
,,Všechno v pořádku?" Co bylo tohle za otázku?
,,Ano," řekl, ale znělo to spíše jakoby hádal. ,,Proč?"
,,Nechtěl bych řešit školu zrovna tady..."
,,Naruto má průser," zasmál se Sasuke. ,,Konečně."
,,Sasuke, jdi se napít," řekl jeho bratr. Naurot se scvrkl na velikost hrášků. Posílá Sasukeho pryč. Proboha, co provedl?! ,,Klid, prospěch je vcelku v pořádku, ale učitelé si stěžují na tvoji nepozornost."
,,Aha." No, kdyby na začátku roku nebral, ani by si ničeho nevšimli.
,,Je to škoda, nemyslíš?!"
,,Možná."
,,Trápí tě snad něco?"
,,Ne," vyhrkl rychle Naruto. Tohle se až hrozivě začalo podobat jeho snům.
,,Dobře, teď to nebudeme řešit." Takže to budou řešit někdy jindy. Taky se půjde napít. Ať tohle vymaže z hlavy.

P.S. Už od začátku bylo v plánu, že výlet nebude žádný zlomový bod. Nemělo se tam nic stát a ani se nestalo. Tak snad nejste zklamaní. Však ono se vám to brzo vynahradí ;)