Sasuke si právě připadal jako lupič, co se chystá na svoji životní roli. Vykrást nejpřísněji střeženou banku s obyčejným páčidlem a plánkem půdorysu budovy.
Ano. Sasuke snoval plán.
Krutý, nelítostný a naprosto neohleduplný plán. Ale měl pocit, že musel. Byla to jeho povinnost. Pomůže tak.
Ne, blbost. Prostě ho to nebaví a nedokáže v sobě nic udržet. On není dobrák, on je prostě hajzlík. Má to v povaze.
A co, vlastně tím zradí jen Itachiho a ten je mu volnej. I Naruto je mu volnej, ale nechtěl by ho mít proti sobě, když zuří, jak smyslů zbavenej.

Naruto tu byl. Itachi tu byl. A Sasuke tu byl. Ačkoliv o tom ještě nevěděli.
Itachi byl v kabinetu. Naruto ve třídě. Sasuke na chodbě a střídavě se díval směrem k bratrovu kabinetu a do třídy na Naruta sedícího v lavici.
,,Hlavně ať mě nekope meiz nohy," zašeptal prosebně Sasuke y vydal se do třídy.
Byla polední pauza. Všichni byli buď v jídelně nebo venku. Zbyl tu jen Naruto.
,,Naruto?"
,,Co?" Zřejmě nebyl zrovna v náladě.
,,Mám pro tebe novinku."
,,A to jakou?"
,,Itachi," řekl.
,,Stalo se mu něco?" zadíval se na něj Naruto starostlivě. Sasuke se zakabonil. Bože lidi, jděte do háje s láskou.
,,Dost možná stane. Jen bych potřeboval, abys se mnou šel za ním." Skvělý, a jako bonus k tomu, se tu vyjadřuje jako prvňák.
,,Fajn, ale doufám, že k tomu máš pádný důvod," zvedl se Naruto ze židle.
,,Dost pádný. Itachi mě totiž dost štve svým přístupem."
,,Zase vytáhl nás dva?" zeptal se Naruto. Sasuke neodpovídal. Vedl Naruta k kabinetu. ,,Sasuke? Tak co?" Mlčel. Ani neztrácel čas klepáním, prostě otevřel dveře.
Itachi seděl za stolem a zřejmě zase něco opravoval. Vlastně, momentálně se došlova šokovaně díval na Sasuke a podobně překvapeného Naruta.
,,Sasuke, já půjdu," řekl NAruto a chystal se couvnout zpátky.
,,Ne!" přikázal Sasuke a chytil Naruta za paži. Vtáhl ho zpět do mísnosti a zavřel za nimi dveře. ,,Vy dva si toho máte dost co říct."
,,Sasuke?" zašeptal Naruto vyděšeně. Bál se, opravdu a nefalšovaně se bál. Žaludek se mu stahoval. Na hrudi cítil tupou bolest, jakoby tam měl zabodlou dýku. Špatně se mu dýchalo. Nebál se přiznat, že neměl daleko k slzám.
,,Ví to," řekl Sasuke prostě.
,,Cože?" Doufal, přál si, aby špatně rozuměl, aby Sasuke mluvil o něčem jiném.
,,Ví to," zopakoval Sasuke hlasitěji. Přes Naruta se převalila vlna vzteku a měl chu%t zadupat Sasukeho do země. Pak pocítil strach a sebelítost. Došlo mu to. Itachi to ví. Zná jeho tajemství. Ví o jeho citech.
,,Jak?" zeptal se. Oči měl upřené na Sasukeho. Na Itachiho se nedovažoval pohlédnout. Oči říkají příliš a on neměl odvahu. Nechtěl vidět lítost, znechucení, výsměch.
,,Vždyť si to ječel na celou školu. A přitom jsme stáli kousek od třídy, ani sis to neuvědomil." Takže to byla jeho vina. Jakoby mu to řekl sám. Sasuke je v tom nevinně. Výjimečně. 
Co teď? Utéct? Bylo by to dobré řešení. Ulevující. Ale nemůže se mu vyhýbat. 
Itachi celou dobu mlčel. Díval se na Naruta a viděl muže, který se mu ztrácí před očima. Viděl ho jako domeček z karet, který se bortí pod poryvem větru. Bylo mu ho líto. Chtěl by mu nějak pomoct, utěšit. Je ale jen jediný způsob, jak ho všeho zbavit. Jak mu ulevit. A i když to Itachiho k této volbě silně táhlo, nevědl jeslti ze správného důvodu.
,,Neříkám, že bych to sám časem nevykecal," promluvil Sasuke. ,,Tohle prostě tajemstvím zůstat nemůže. Promiň."
Omluva. Překvapila Itachiho i Naruta. Tomu se ulevilo. Bůh ví proč, ale najednu se cítil líp. Dodalo mu to odvahu. Nebyla to koňská dávka, spíše taková vrabčí, ale lepší než nic.
,,V pořádku. Můžu si za to sám." Říkal to, jakoby mu to skoro bylo jedno. A vlastně proč ne. Vždyť už s tím nic neudělá. Ale to ticho... pořád nic neříkal. Proč mlčel? Už to přece musel mít promyšlené, za ty dny. Měl chuť ho okřiknout. Ať něco řekne. Cokoliv!
Itachi věděl, že pokud nechá Naruta odejít, už nikdy nebude mít odvahu se tomu posatvičt čelem. Jiná možnost prostě není.

P.S. Ano, a i Nelie vyčerpala své možnosti. Původně měla být kapitolka delším a zahrnovat i ITachiho rozhovor s Narutem, ale před hoďkou jsem přišla z práce a jsem tak vyšťavená... prostě už se nemůžu dočkat postele. Za pár minut přidám i kapitolku od JTPT :)