Naruto měl nevýslovně dobrou náladu. Na výlet se těšil jako malé dítě. O to lepší to bylo, že se výlet konal z největší části v pracovním týdnu. Odjíždělo se v úterý a vracelo v sobotu. Takže už jen dnešek a Naruto si půjde domů vesele balit saky paky. Ne... ty on už má přšece zbalený.
Když jim oznámili termín, stěny školy se začaly nebezpečně otřásat. U nich ve třídě to v ten moment znělo jak na hokejovém zápase.
Hned následně na jejich mysly vytanula otázka ,,Co s pondělím?" Je to přece jenom jeden den, tak na co chodit do školy, že? :D Takhle nějak to pojala většina třídy. Ti zbývající si řekli, že se tedy obětují a přitáhnou svoje inteligencí nabyté mozky do školy. Na druhou stranu brali celý den školu jako lážo plážo. A učitelé se ani nesnažili je k něčemu dokopat. Hned, jak vkročili do třídy, jim bylo jasné, že dnes z nich nic nevypáčí. Naoko jim zadali práci na hodinu a sami si šli sednout za katedru. A tohle byl prosím Maturitní ročník 2010*.
A kam se přidal Naruto? Vzhledem k přítomnému svědomí v jeho hlavě, do druhé. Proč nepřijít, když jediné, co mu hrozí, je zdřevnatělý zadek z těch jejich židlí.
Narutův úsměv byl nekonečný... škola bez učení a následně celý týden volna, to sen každého studenta. Po většinu hodiny jen seděl, podpíral si hlavu rukou a připitoměle se usmíval. Neznámý kolemjdoucí by si asi řekl, že si dal Veselé Lentilky.
Nastala poslední hodina, angličtina. Naruto zaujal svoji denní pozici, vzadu v lavici, a nastavil svůj pohled na katedru. Připitomnělý úsměv a oči nalepené na svém učitely, to je ale kombinace.
,,Dobrý den," pozdravil je učitel. ,,Než vám zadám práci na hodinu, musím vám něco říct o výletě. Nastala tu jistá změna." Veselým Lentilkám vyprchaly účinky. ,,Nebojte se, o výlet vás neochudíme," dodal, když viděl, jak jeho žáci zvadli. ,,Jde o malou výměnu v dozoru. Místo vašeho učitele dějepisu pojedu já." Naruto se svezl na židli, co nejníž a začal odříkávat poslední modlitbu. To bude jeho smrt.
,,To nemohli sehnat někoho jinýho. Nekoho slepýho, hluchýho, nemýho, někoho, kdo si před soaním nečte školní řád?!" ozval se Sasuke.
,,Rozhodně o nic nepřijdete. Všem vám je osmnáct a po skončení doby prohlídky města, si klidně skákejte přes koleje vlaku," usmál se a podíval se na Sasukeho. ,,Ty se taky bát nemusís, ani jediný den nebudeš ochuzen o správnou rodinnou pohodu." V překladu, Sasuke měl po ptákách.
Naruto se i tak cítil pod psa. Tolik se těšil, protože tam bude bez Něj. Doufal, že to z něj vyprchá.
,,Tak to bude síla, Uchiha na vejletě. Myslím, že Sasuke bude celou dobu zavřenej v klícce," zasmál se Leny. ,,Hele, kámo, máme šanci."
,,Na co?"
,,Ukázat všem šťabajznám ve městě, co jsme zač."
,,Aha, původně ale jedeme spíše s cílem kulturně poznat náš stát, ne obskočit, co nejvíc holek."
,,No jo. S tebou za zadkem by to ale neměl být problém. Je to jako mít na sobě pás cudnosti." Tak to kamaráda potěší. Naruto nebyl zrovnem králem večírků. Uměl se bavit, i chlastat uměl, ale nikdy to nenechal dojít k záchodové míse, kde by vyzvracel jídlo předešlého týdne.
,,Neboj, užijem si i tak dost," zamumlal Naruto. Jestli pojede i On, bude mít Naruto chuť překročit tu pomyslnou hranici mezi lehkou omámeností a ožralostí.

*2010... i když je rok 2011, nechám tam rok 2010, když letos už jsou Státní maturity.
P.S. Díl psaný dost ve spěchu. Přemýšlela jsem, jestli termín posunout na zítřek nebo dát hned, ale řekla jsem si, že to nebudu zdžovat.