Čekárny před ordinací jsou rájem pro kleptomany. Spoustu časopisů, nepřidělaným součástek, dokonce i kelímky na vodu, dále nástěnka plná letáků a špendlíků. No kdo by to nebral. To přímo svádí k nacpání so své tašky těmito drobnostmi.
,,Nemuseli jsme sem chodit," trval si na svém Naruto. cítil, že už se z toho nevyvlíkne. Sestřička jim řekla, že pan doktor ho za chvíli přijme.
,,Jistě, tvoji smrt ovšem nechci mít na krku já," odvětil Sasuke. ,,Zajdeš tam, pokecáš si, já tě pak nechám na krku Itachimu a to si klidně zhebni."
,,Jakže?"
,,Už jsi i ohluchl? Říkám-"
,,Já slyšel," přerušil ho. ,,Jen, co jsi myslel tím, že mě necháš na krku bratrovi?"
,,Střídání stráží. Jeden Uchiha ti snad stačí."
,,Ale já nechci," vyhrkl Naruto, trochu se tím podobajíc malému dítěti, které má před sebou talíř dušené mrkve.
,,Itachi tě nekousne. Je to jako moje straší a nehorázně poslušnější verze."
,,Ať mi uvaří tu polívku a jde domů," řekl. Z nějakého důvodu mu nevadilo mluvit takto otevřeně o Itachim před Sasukem. Možná protože věděl, že ti dva jsou prostě jak bratři. Navzájem se popichují, nadávají na sebe a občas i vytáhnout nějakou tu špínu. I když tohle je spíše záležitost ze Sasukeho strany. Prostě se před ním nebál mluvit o své nechuti trávit čas v jednom pokoji s Ním a to sám.
,,Naruto, co ti na něm vadí?"
,,Nic," řekl. ,,A všechno," dodal šeptem.
,,Já chápu, že může lízt na nervy a člověk ho občas má chuť přivázat za palec do průvanu, ale zdálo se mi, že s ním problém nemáš, ani on si na tebe nestěžuje. Prostě zázrak, ale budiž."
,,Je to prostě... divný. Aby byl můj učitel v mém bytě." Jistě, ale zamilovat se do svého učitele je zřejmě úplně normální a běžná věc. ,,Nechci ho otravovat," dodal, aby to nevyznělo příliš zaujatě. Sice byl ochotný říct hodně, ale prozradit se... Sasukemu. Jak by asi reagoval? ,,Ale já to přežiju, budu spát."
Sasuke tuhle Narutovu reakci na bratra nechápal. Ti dva byli, jak dvě báby na pavlači. Se společným tématem: Jakej je ten Sasuke parchant. Možná dostal konečně rozum.

Střevní chřipka. Ošklivá střevní chřipka s nakonec i šťasným průběhem, že si nemoc vyžádala jen jeden směr průchodu nežadoucího obsahu. Jinak řečeno, Naruto mohl být rád, že jen zvracel a problém se netýkal jižnější části.
Musel si dát pozor na dehydrataci. Za každou cenu se do sebe pokusit po malých částech dostat tekutiny. Nejlépe mírně slazené, aby se do jeho těla dostaly i nějaké cukry.
Fázi hladovky už má za sebou. S léky teď má nastoupit období vývarů, vodové stravy, ovšem bohaté na živiny. Pomalu a jistě se pokusit konzumovat vše, co žaludek dovolí.
Narutova tvář střídala paletu barev už během odříkávání potravin, které by měl jíst. Sasuke čekal v čekárně, odmítal vzbuzovat dojem obětavého kamaráda, už tak měl pocuchanou reputaci, že ho sem doprovodil. Naruto tím pádem sázel na jeho nevědomost, to mohla být jeho výhra. Jenže všechny rady, které na něj byly sesypány mu pan doktor ještě dal vytištěné, aby náhodou nezapoměl a mohl si je v klidu přečíst. A Naruto mu byl opravdu nesmírně "vděčný".

Tolik se nechtěl vrátit domů. cestu protahoval svou vyčerpanou chůzí, až se Sasuke naštval, chytl za paži a dotáhl ho ke dveřím domu jako pytel mouky.
,,Přísahám, že si to pak vyberu. Ať už finančně nebo jinými prostředky." Naruto nic neříkal. Zmučeně vvyndal klíče a vpustil je dovnitř. Možná uvařil a zmizel.
Uvařil, to ano, a dokonce to i dobře vonělo. Ale stále tu byl. Seděl za stolem a zřejmě nad něčím hluboce přemýšlel.
,,Jak jste dopadli?" zeptal se.
,,Naruto je magor, už mu nic nepomůže. Doporučil nám zavřít ho v pokoji a nepouštět alespoň rok a půl," odvětil Sasuke. ,,Jídlo mu máme podstrkávat pětkárt denně." Naruto se na něj zamračil a měl sto chutí jej kopnout. Svoji denní aktivitu ale dnes vyčerpal a tak se sesunul na židli, i když byla u stejného stolu, jako seděl Itachi.
,,Je to jen střevní chřipka. Přejde to," zamumlal Naruto.
,,Každá nemoc přejde. Účelem je to přežít," řekl Itachi. ,,Jdi si lehnout." Naruto vstal, odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Chtěl být chvíli sám.
Proč je vůbec tady? Nemusí za něj přece cítit řádnou zodpovědnost. Proč se tedy, a teď to bude znít trochu hnusně, sáčkuje do jeho života. Naruto ho tam nechce. Ne, když se svých citů vůči němu nemůže zbavit. Mohl by mu to říct. Tedy, aby odešel, ne o těch citech. Jenže si netroufá.
Mohl by tu stropi scénu. Křičet, ať odejde, možná i zoufale prosit, aby to mělo grády. Určitě by to mělo patřičný efekt. Ale, i když byl Naruto ne zrovna šťastně zamilovaný, nebude ze sebe dělat Esmeraldu z nějaké tele-kraviny.
Přesto měl ale chuť na chvíli všechny ignorovat a být prostě sám. Protože on na to byl sám, tak měl snad právo na trochu toho trucování.

Naruto se převlékl a vlezl do postele. Téměř okamžitě na něj padla únava. Chtěl spát.
A možná by se mu to i povedlo... kdyby někdo nezaklepal. Někdo... Sasuke by neklepal, takže to bylo vlastně jasné.
Naruto přemýšlel, jestli má spánek aspoň předstírat. Je to dobrá taktika, jak uniknout. Ale nestihl to.
,,Ten už je tak zhýčkanej, že ani to ,dále, nezvládne říct," vtrhl do pokoje Sasuke. Itachi stál nejistě mezi dveřma. Zřejmě ho bratrovo jednání stále překvapovalo. ,,Tak co, střevo? Zvládneš nějakou stravu?"
,,Když nebudu mít na očích tebe," kývl Naruto.
,,Neboj, více mou přítomností na tebe plýtvat nebudu. Itachi si s tebou poradí."
,,Po výchově tebe zvládnu cokoliv, bráško," usmál se na něj Itachi. Sasuke zaťal pěstí. Horzně ho vytáčela, když mu Itachi říkal ,bráško,. Bytostně to nesnášel. A Itachi to věděl. A zřejmě mu Sasukeho vztek dělal nesmírnou radost. ,,Jdi, ať neprošvihneš odpolední blok pohádek."
,,Znič ho," sykl směrem k Narutovi a odešel. Naruto se díval, jak odchází jeho záchrané lano k němuž je přivázaná záchraná vesta. Zůstal tu sám, na širém moři, s kusem prkna.
 ,,Je mi líp," začal Naruto. ,,Nemusíte tu být."
,,Přece jen se přesvědčím, že zatímco budeš spát, budeš i dýchat," řekl Itachi.
,,Jsou svátky a máte volno, přece-"
,,Mohl jsem jít s Sasukem domů a předstírat, že mě zajímá, co dělá. Tady jsem ale potřebný víc." Naruto, jako dobročiná činnost pro našeho světáka.
,,Zvládl bych to i sám."
,,To je ta chyba. Jsi sám. Máš zodpovědnost jen sám za sebe. Ale v určitých situacích, jako je třeba tato, jsi zase dítětem, nehledě na tvůj věk. Kdyby nepřišel Sasuke, jenom by jsi ležel v posteli a všechny tvoje pokusy o normální denní režim by letěli do záchodu."
,,Fajn, potřebuju pomoc. Ale vás do toho opravdu tahat nemusel."
,,Zatáhl jsem se do toho já. Od Sasukeho je sice fajn, že pomáhá, ale je dobré mít v týmu i někoho... normálního. Kdo nežertuje o tvé lilkvidaci."
,,Vycházíme spolu," odvětil Naruto. Mluvení o likvidaci je pokrok, od realizačních myšlenek.
,,Asi bych měl být rád," kývl Itachi. ,,Vy dva," odmlčel se. Nevypadal, že se do další věty zrovna hrne. ,,Pokračuje to?"
,,Co?"
,,Ten večer." Takže rodičovská kontrola, jestli Sasuke dál kazí mládež.
,,Ne. Jednou a naposledy." A být tu Sasuke, zřejmě řekne ,Nikdy neříkej nikdy., ,,On není na chlapy," řekl. ,,Jenom rád experimentuje."
,,Tak dalece to vědět nemusím," zavrtěl Itachi hlavou.
,,Vám to vadí?" Naruto se vydával na tenký led. Třeba zažije léčbu šokem. Zjistí, že Itachi gaye, ačkoliv Naruto gay není, nesnáší.
,,Myslíš Sasuke experimenty? Jeho výchovu jsem schytal od puberty, u něj už mě nemá, co překvapit."
,,Myslel jsem sebe." Itachi se na něj zadíval. Pochopil. Odpověď byla v podstatě jasná.
,,Samozřejmě, že ne." Kdyby měl chuť ho udat, nebyl by tu. Ani by se k němu nepřiblížil. ,,Nejsme ve středověku."
,,Stejně jsou ale lidé, kteří za to mají chuť člověka vystřelit do vesmíru," odvětil Naruto.
,,V tom tkví zřejmě ta nepříjemná část."
,,Nikomu jsem to neřekl, nejsem blbej. Je mi jasný, jak by všichni reagovali."
,,Kdyby-"
,,Já vím," přerušil ho Naruto, ,,můžu přijít za Vámi, díky." Bylo to sice milé, ale naprosto nereálné. Nemůže vám rádit někdo, kdo o tom problému ví houby.
,,Naruto, vím, že ti moje pomoc zřejmě není příjemná. Jsem tvůj učitel a tohle není obvyklé. Někteří nemají rádi, když jim někdo pomáhá proti jejich vůli. Chceš všechno zlvádnout sám. Ale, a vinit z toho můžes Sasuke, jsi výjimka. Jsi Sasukeho blízký, nebo známý, chceš-li to tak nazývat. Pokud se ti on sám, dobrovolně, rozhodl pomoct, něco to znamená a upřímně bych se styděl, kdybych se nepřipojil." Až příliš dlouhá a příliš psychologicky orientovaná řeč na Narutovu nemocnou mysl. Takže je tu z povinnosti? Či strachu z pocitu vinny? Mě za to být rád nebo ne?

P.S. Vím, že to dlouho trvalo, ale... je to tejde na pytel. Kromě přijímaček, to bylo samej problém a starost. Včera mě dorazilo, když nás v práci s kolegyní okradli. Z toho se mi stahuje žaludek ještě teď. Mám tak akorát chuť uplést si oprátku. Snad ten přechod nebude v povídce moc znát.
I tak je to dnes takový... no už asi dvě poslední části nadepíšu kapitolu tak, aby bylo jasné, že se Narutovo tajemství provalí (Itacihmu ovšem ještě ne). Vždy ale píšu a píšu a ěnjak se k tomu nemůžu dočkat. Nejde to jen tak k tomu přejít. Snad už příště.
Paradoxně... příští týden bude pěknej zátah... tři nejtěžší zkoušky. I tak ale vím, že v minulých dnech se mi při tom psalo nejlíp. Tak snad, budu se snažit.