Naruto se tu noc neodvažoval usnout. Raději se vyvaroval měkké posteli a spokojil se s tvrdou židlí. Co kdyby se mu to náhodou zdálo znovu? A co kdyby to zašlo ještě dál?
Proč se mu zdálo zrovna o něm? Dobře, pomineme, že je to jeho učitel, to se bude řešit později, ale on je muž a to nebyl Narutův tým. Naruto byl věrný opačnému pohlaví, i když za sebou moc zápasů neměl. Něco málo ještě v domově a pár kousků ve škole, dokud nezjistili, co je zač. To pak nastalo období sucha.
Dobře, když se to sečte, s ženamy to moc neuměl, ale to přece nebyla známka jiné orientace? Nebo... ten sen a ten polibek... ano, byl v šoku, ale odpor necítil. Infarkt mu hrozil, protože se mu zdálo o něm, o Itachim.
Dobře, teď odsuneme fakt s mužema soustřeďme se na jeho konkrétně. Byl jiný než ostatní učitelé, dobře se s ním povídalo, dokázal vyslechnout a poradit a byl spravedlivý. Co z toho ho přimělo, respektive jeho hlavu, vyplodit takový sen. Kdyby byl ženská a prodavač v trafice, byl by skvělý kandidát.
,,Do háje," zaklel Naruto. Už mu to lezlo na mozek. Nebude o tom přemýšlet, nechá to být. Byl to omyl... ten sen si prostě spletl hlavu. Tečka.
Podíval se na hodiny, bylo půl paté ráno. Spát už nepůjde. Vysprchuje se, velmi pomalu nasnídá a ještě pomaleji se vydá do školy.
,,Do háje," zaklel Naruto po druhé, tentokrát prozřením. Škola, on tam bude! Má s ním hodinu. Jak se mu má podívat do očí, když se mu o něm zdají tak nemravné sny. ,,Do háje," zopakoval, pro tentokrát plačtivě. To bude den.

Naruto se doslova proplížil školou do své třídy. Bylo čtvrt na osm, to bylo tak akorát. Naruto za sebou zavřel dveře a posadil se na své místo. Potřeboval zaměstnat svoji mysl, tak si vytáhl první učebnici, která mu padla do rukou. Než ji stihl vytáhnout, raději se na ni podíval a ujistil si, že to nebude angličtina. Němčina, jaké štěstí.
Až do zazvonění zíral na tu samou stránku. Přečetli ji asi 50x. Pak její roli převzal Leny.
,,Kámo, neblbni. Ještě párkrát přijdeš dřív a budou si o tobě myslet divný věci," prohlásil. ,,Že jsi šprt," rozesmál se. Narutovi zrovna do smíchu nebylo, ale zdvořile se usmál.
,,Neboj, já se napravím." Už do téhle školy nikdy nevkročím. Kdyby mu nehrozilo opakování ročníku, šel by do toho.

První hodina byla matika, Naruto měl dost času promýšlet, jak se co nejvíc vyhnnout Jemu. Když si sedne dostatečně daleko, za skupinku holek, které mají neustále přiražené hlavy k sobě a furt o něčem kvokají, neuvidí on jeho a ani on jeho.
Jenže to nebylo tak jednoduché. Jen co Naruto poustil třídu, aby se přemístil do učebny jazyků, uviděl ho, jak se baví s Sasukem. Byl k Narutovi zády, takže ho neviděl.
,,Já si ještě odkočím," řekl Lenymu a odbočil chodbou do leva. Sešel po schodech dolů až do přízemí a chodbou se prodral až na druhý konec školy, kde naopak schody vyšel do druhého patra. Sasukeho a jeho bratra tak obešel.
Vklouzl do učebny a posadil se do poslední lavice. Možná to bylo směšně, ale on se na něj prostě nedokáže podívat. Připadal si, jakoby to měl napsané na čele.
Zazvonilo a v Narutovi se usadil balvan nejistoty. Složil si ruce na lavici a na ně položil hlavu. 
Slyšel, jak někdo vchází, vlastně to cítil. Ani se nemusel dívat, věděl, že tu je. Vstal, stejně jako ostatní, pohledem skenoval strukturu lavice. 
Nevydrží to. Podívá se na něj. Předtím si myslel, jak bude těžké se mu podívat do očí, ale teď ho prostě něco vedlo k tomu zvednout hlavu. Možná jeho zvědavost nebo stupidní odvaha. Nedokázal to určit.
Nadechl se a zvedl oči k katedře. Stál tam a usmíval se, jako vždycky. Tentokrát bylo ale něco jinak. Srdce se mu rozbušilo a polilo ho horko. Skoro jako při tělocviku, jenom teď neměl chuť někoho praštit.
,,Naruto, děje se něco?" Uvědomil si, že pořád stojí, zatímco ostatní už sedí na svých místech a pochybně se na něj dívají.
,,Ne," řekl a posadil se. Přitom se snažil co nejvíc se zmenšit. Co to bylo? Netušil, že to s ním udělá tolik. Za to může ten sen, prostě ho to vyvedlo z míry víc, než by čekal. Nic to není. Až to vyprchá, bude to zase dobrý. Snad.
Hlavou se trochu natočil ke katedře. Seděl za ní a něco četl z učebnice. Neviděl mu do očí, ale ten divný pocit tu byl zase. Skoro od něj nemohl odtrhnout oči. Kdyby tu nebyl jeho rozum, který mu říkal, že je něco špatně, zřejmě by tak na něj vejral pořád.
Člověku se ale přece nestane, že by ze dne na den viděl druhého jinak. Bylo tu jedna možnost, ale tu si Naruto odmítal připustit. To není jeho případ. Není!

P.S. No, co k tomu říct. Tahle kapitola zřejmě bude můj slabý článek. Jde to hodně těžko, vyjádřit pocity, o kterých v podtatě ještě nevíme. V dalších částech se to trochu pročití a už to nebude tak zmatené.
P.P.S. Další díl bude buď v sobotu nebo až v úterý.
P.P.P.S. Přeji pěkné Velikonoce. :)