Dny se doslova vlekly želvým tempem. Jeden den ve škole jakoby Narutovi ubral jeden rok života. Domů se vracel vyštavený jako citrón a ráno se vypravoval do školy jako usušená štvestka.
Vše dělal automaticky. Ráno vstal, oblékl se, nasnídal, šel do školy. Tam byly jeho jediným bodem zvonění. Zazvonilo, Naruto se zvedl, vzal věci a odstěhoval se učebny, kde měl další hodinu. Těžko říct, co ho tak zmáhalo. Možná to učení.
Naruto na rady Uchihy a po odevzdání přihlášky se začal věnovat daným předmětům. V literatuře brali otázku po otáce, i když by tomu měli říkat okruhy. Angličtina... no to byl případ na dlouhé přemýšlení. Hodiny s Uchihou v něm vytvářely iluzi, že to zvládne. Mezi volitelné předměty si k maturtě zapsal Zsv a Dějepis. To byly teď pro něho dvě TOP položky na seznamu priorit. Střídavě si shromažďoval látku a dával do kopy. Jelikož loňský léta lajdačil, čerpal takříkají z bodu mrazu.
V starých věcech našel jen zažloutlý sešit, kde bylo pár nadpisů a dat. No nic moc, ale aspoň měl záchytné body. Protože neměl karut na kteoru by si mohl v mětské knihovně půjčovat, požádal učitele o zapůjčení učebnic z minulých let. A světe div se, oni mu vyhověli a dokonce s úsměvem. Narutovi to značne zvedlo náladu a rozhodně nechtěl zklamat očekávání, které na nich bylo vidět, když mu půjčovali materiály.
Byl to velký skok... okd ničeho k mnohu. Přes den se snažil dohnat látku a v noci ho ve snech hodily naopak učebnice. Bylo taky pak přirozené, že Naruta zajímali výsledky. Tedy jestli si učitelé všimli jeho snahy. Asi bude muset počkat do maturity.

,,Naruto?" Známý hlas ho zastavil v polovině cesty k východu. Naruto nasadil civilizovaný výraz spojeného žáka a otočil se k učiteli.
,,Ano?"
,,Doufal jsem, že tě zastihnu, než odejdeš. Chtěl jsem s tebou mluvit o tvém prospěchu." Narutovi se stracehm rozbušilo srdce. Co podělal? Vždyť chodil na hodiny a ani jednou neusnul, ačkoliv k tomu výklad maximálně sváděl.
,,Já se opravdu snažím," hájil se Naruto.
,,Ano, já vím," řekl a přidal k tomu jeden ze svých úsměvů.
,,Opravdu? Takže to není stížnost."
,,Ne, naopak."
,,Jako pochvala? To nesedí. Zas to není žádnej zázrak."
,,Ptal jsem se na tebe a bylo mi řečeno, že sis vypůjčil materiály  v hodinách jsi maximálně pozorný." To Naruta velmi potěšilo. ,,Navíc se v téhle souvislosti vyjádřil i Sasuke."
,,No nazdar."
,,Sám víš, že od Sasukeho sotva můžeme čekat něco hezkého, ale... no řekněme, že si všiml tvé snahy. Takže děkuji."
,,Za co?"
,,Sasuke má nezkrotitelnou touhu být ten nejlepší. Tvoje nové nasazení mu šlape na paty." Naruto se v duchu rozesmál. Sasuke žárlí... a zrovna na něj. No to je gól.
,,Tak to mu taky děkuju. Když vím, jak ho to štve, budu se snažit o to víc." Uchiha se rozesmál. ,,To bude běh na dlouhou trať. Sasukemu to radši nebudu říkat."
Naruto měl najednou mnohem lepší náladu a únava z něj rázem opadla. Těšilo ho, že se dostavili výsledky jeho snažení. Navíc ho i těšilo povídat si s Uchihou. Ze začátku se bál cokoliv o Sauskem říct, přece jen by se od Uchihy mohl ozvat bratrský komplex. Ale teď se i od něj dočkal narážek na svého bratra. Jak vidno, tak ne nad každým má Sasuke moc. Bylo prostě fajn mluvit o Sasukem s někým, kdo ho tak dobře zná a přesto moci vtipkovat na jeho účet.
,,Můžu se na něco zeptat?" ozval se Naruto.
,,A já se pokusím ti odpovědět."
,,Když jste Sasukeho bratr a učíte ho... nemáte s tím s vedením problém?" Už od začátku Naruta zajímalo, jak se takový příbuzenský vztah řeší ve škole.
,,Sasuke je můj bratr, ne syn, což situaci velmi zjednodušuju. Kdo by nechtěl svému sourozenci zavařit, ne? A navíc je Sasuke až otravně dobrý, takže ať v jeho písemkách hledám sebelíp, na hůř než na dva to nevytáhnu."
,,Takže nejsou žádné stížnosti, že by jste mohl Sasukemu nadržovat?" Uchiha se jemně usmál, jako by ho potěšilo, že se Naruto ptá.
,,Ne, jsem přece profesionál. Vím, kde končí rodina a začíná práce."
,,Taky bych chtěl něco takového zažít. Přijít ze školy domů, k rodině." Vyklouzlo to sami a znělo to až příliš plačtivě, ačkoliv slzy vidět nebyly. Naruto byl, ať chtěl nebo ne, na slovo ,rodina, háklivý a připomělo mu to jeho situaci. V takové chvíli litoval a ačkoliv se za to styděl, litoval i sebe. ,,Promiňte, to jsem nechtěl říct."
,,Máš plné právo projevit se... je mi jasné, že tě to občas štve a chtěl by jsi z toho někoho obvnit a vylít si na něm vztek."
,,Jo, to se občas stane. Jenže z toho nikoho vinit nemůžu." Teď bylo na Učiteli jasně vidět, že má nutkání se na smrt jeho rodičů zeptat, ale nechtěl mu přitížit. Možná že někdy, až to bude vhodnější a Naruto mu bude více věřit.
,,Už tě nebudu zdržovat. Jsem rád, že se ti ve škole začalo dařit."
,,To já taky."
,,Ale nepřeháněj to. Dej si občas pauzu, ano?"
,,Dobře," kývl Naruto a udělal krok dozadu. ,,Nashledanou."
Čím to, že po každém rozhovoru s Uchihou se Naruto cítil líp a odcházel od něj s chutí udělat něco užitečného? Jak to ten člověk dělá?

Naruto se doma přesenul do svého studijního koutku, kde se nesutále válely haldy papírů. Takováhle spoušť většinou nastaně až o svaťáku, ale...no řekněme, že si to Naruto cvičil ;)
Prošel si svoje zápisky z předchozího dne a po té je odložil stranou na hromádku hotových otázek... pardon, okruhů. Další den mu začínalo vyučování už v sedm, tak se Nauto rozhodl dnes volitelné předměty odsunout a jen lehce se věnovat ostatním předmětům. Bohové zřejmě žasnou na Narutovou náhlou zodpovědností.
Neustále si v hlavě přehrával svůj rozhovor s učitelem. Bylo to zvláštní, rozumět si s nějakým vyučujícím. Většinou je měl Naruto chuť vystřelit na Mars. On byl ale přátelský... nevídané :D

Naruto seděl na schodech a užíval si ticho školy. Vedle sebe měl položené učebnice na další hodinu a ačkoliv si ráno slíbil si látku zopakovat, ležely tam zatím netknuté.
,,Tak jsi dorazil," ozvalo se za ním.
,,Dobré ráno," pozdravil Naruto učitele.
,,Kde jsi ráno byl?" Ačkoliv byla polovina vyučování už za ním, Naruto přišel do školy až teď. Proto čekal na schodech na konec hodiny. Dovnitř se zrovna nehrnul.
,,Na prohlídce. Povinná a poslední lékařská prohlídka skrz dětský domov."
,,A všechno v pořádku?"
,,Pořád ten samý starý Naruto."
,,To je dobře." Naruto měl dobrou náladu. Hlavně proto, že polovinu vyučování promeškal a to čistě legálně. ,,Naruto?"
,,Ano?"
,,Je všechno v pořádku?"
,,Ano, proč se ptáte?"
,,Poslední dobou ses mi zdál nějaký ustaraný."
,,Aha, no chvíli mi hrozilo, že mě vystěhují z bytu. Bytů je málo a lidí hodně. Nechci ani vědět, kam by mě strčili."
,,Teď je vše v pořádku?"
,,Jo, zůstanu takm, kde jsem."
,,Dobře. Kdyby se nějaká taková situace znovu objevila, přijď za mnou. Rád ti pomůžu."
,,To... děkuju, ale nemůžu Vás tím otravovat."
,,Naruto, můžeš a musíš," zadíval se mu do očí, čímž mu dal jasně najevo, že to myslí vážně. ,,Chtěl bych ti pomoct," zašeptal. ,,Chtěl bych ti dokázat, jak mi na tobě záleží." To už skoro šeptal, ale Naruto to slyšel tak jasně, jako teď venku svítilo slunce. Neustále se díval do jeho očí a než si stačil uvědomit svoje pocity, ucítil na svých rtech dotek jiných. Uchi... Itachiho. Bylo to jako dotek motýlích křídel. Jemné a rychlé. Než si Naruto stačil uvědomit, cio se děje, bylo to pryč.

Naruto se probudil a chvíli se jen díval před sebe. Nemohl uvěřit tomu, co právěl zažil... co se mu zdálo. Každá minuta tam byla absurdní. Proč Itachi? Proč On? Proč se líbali? Proč... jaktože je to teď najednou Itachi?

P.S. No, ten sen je trochu divný, pořád jsem nevěděl, jak se tam k tomu prokousat. Působí to celkem lacině, ale je to jen sen a třeba má Naruto laciné sny.
P.P.S. Ty poslední věty... aniž by nad tím Naruto uvažoval, oslovil ho v duchu Itachi, což je velký zlom. Tím: Proč On... tímhle jsem měla na mysli, proč on jako muž... takhle se mi to zdálo, ale takové poetičtější (no jo, hrabe mi). No a ten zbytek je jasnej :)
P.P.P.S. Další díl bude buď v rozmezí středa-pátek nebo až příští týden. O víkendu určitě ne.