Bez výčitek a s nehranou jistotou mohl Naruto říct, že má depresi. Byl na dně... ne, počkat. Dno by bylo ještě sluněné místo. Nejdřív je pěti mílová vrstva sajrajtu a pak on.
Už i Itachi si všiml, že něco není v pořádku.
Zvoral to. Nedokázal se s tím vypořádat, tak jak by chtěl. Je to jeho chyba, věděl to. Nic s tím ale dělat nedokázal.
Jak z toho ven? Jde to vůbec? Proč není nějaký návod, jak se odmilovat?
Na jednu stranu to miluje, ten pocit, který v něm Itachi probouzí. Na druhou stranu ho nenávidí. Chce ho vidět a zároveň se mu výhýbá.

Sasuke neměl výčitky. Proč by měl? Neprozradil to. Sám si ani neuvědomil, že Itachi je kousek od nich, zatímco Naruto hulákal na celou školu svůj srdcebol.
Ulevilo se mu. Už nemusí nic tajit. On nerad něco tajil. Jakoby někomu dělal laskavost. ,,Přisahám, že to nikomu nepovím." Nesnášel to.
A teď... zbýval jen Naruto. Itachimu nic neslíbil. Mohl by Narutovi ihned vytroubit, že se Itachi řadí mezi informované. Ale ne, ještě počká.
Byl nehorázně zvědavý, jak to bude vypadat, až se ti dva potkají. I když svého bratra znal dobře, nedokázal odhadnout, jak se Itachi zachová. Může to být totiž taky on, kdo Narutovi řekne, že to ví. Projevila by se tak jeho slušnost a debilita.
Na kterého Uchihu to padne?

A Itachi? Ten byl jak v transu. Pořád nedokázal pochopit, co se to děje.
Jeho žák se do něj zamiloval. Mladší žák. Navíc muž. On přece nebyl na muže. Jemu se líbily ženy.
Tohle se prostě příčilo všemu.
Ale nechat to tak být nemůže. Musí s tím něco udělat. Měl by si s Narutem promluvit. Ale dá se o lásce mluvit? Ta se slovy nedokáže ani vyvolat ani zahubit. Má svoji hlavu. 
 Stejně... nedokáže kolem něj chodit a dělat mrtvou rybu. Časem, a on věděl, že to bude brzy, mu to stejně řekne.

Křižovatka je místo, kde se setkávají např. auta jedoucí z různých směrů. Podobné místo se teď stalo ze školy. V určitý čas se tu setkají tři stezky osudu a na nich se veze život určité osoby. Můžou se srazit a dají ta za vznik nehodě na titulní straně novin. Nebo si dají přednost, v klidu a bez hádek se domluví.
Naruto nevěděl, co ho čeká. Šel do školy s obvyklým nulovým nasazením a touhou se co nejdřívě vrátit domů. Stačí přečkat angličtinu? Jaké štěstí, že ji letos měli každý den v týdnu.
Sasuke se naopak celkem těšil. Kochal se pohledem na svého bratra,který jako obvykle ráno udělal snídani a místo jakékoliv konzumace na ni jen tupě zíral, jakoby mu sama měla odhopkat z talíře. Měl chuť mu něco říct, ale muselo to být opravdu něco pořádného. Na druhou stranu mu ho bylo trochu, opravdu trošililinku, líto, tak ho nechal být.

Itachi se po škole plížil jako zločinec. Nechtěl Naruta potkat na chodbě sám. Zbabělé, to ano, dokonce srabácky zbabělé, od muže, jako je on. Autorita školy... k smíchu.
Na hodinu dorazil s menší, asi hodinovou, rezervou. Přecházel po třídě a několikrt opravoval polohu židlí. Víc pod lavice, více ven. Extrémně důležitá činnost. Židle ho měli po čtvrtém kolečku pravděpodobně dost a nejradši by ho udupaly svýma kovovýma nožičkama.
Když začala vcházet do třídy jeho skupinka, byl usazen za katedrou a "pročítal" si učebnici. Až na konci špalíčku viděl svého bratra a Naruta. Sklonil se zpět nad učebnici. Při pohledu na ně, něj, se mu udělalo podivně u žaludku.
Bylo to jiné. Vědět o tom; vědět, že ta osoba zřejmě prožívá nejhorší momenty dne. Chtěl by pomoct, ale nevěděl jak. Jasně, jedna možnost se nabízela, ale... bylo to možné? Oni dva... spolu.
,,Je celý tvůj," zašeptal Sasuke, když procházel kolem katedry. Jako vždy usedl přímo do první lavice. Ano, Itachiho tím zřejmě dnes dožene do blázince, ale když on se tím tak bavil.
Naruto se posadil na své místo v zadní lavici a pokračoval tam, kde minulou hodinu skončil - Nejsem tu.
Výklad byl... divný. I Naruto si toho všiml. Itachi se dnes na nic neptal, mluvil sám, celých 45 minut. Samozřejmě z toho nikdo nic neměl. Maximálně averzi vůči Itachiho hlasu. Tedy kromě Naruta, který byl v sedmým nebi.
Miloval Itachiho hluboký, sametový hlas. Obyčejně se v hodinách zakazoval ho poslouchat, ale když to po deseti minutách nevypadalo, že by pustil ke slovu někoho jiného, zaposlouchal se.
Kdyby mu tenhle hlas říkal každý večer Dobrou noc, spalo by se ,mu nadpozemsky. Nemluvě o tom, jaké by byly rána a celý zbytek dne.
,,Máme sice ještě pět minut, ale už můžete jít," ukončil hodinu Itachi a posadil se zpět za katedru. ,,Nechám to tak být," řekl směrem k Sasukemu.
,,Co?"
,,To všechno." Počkal než všichni odejdou, včetně Naruta, který na malou chvíli zaváhal. Zřejmě doufal, že Sasuke půjde taky. Ten se ale k odchodu neměl. ,,Neřeknu mu to."
,,Srabe," zasyčel Sasuke.
,,Neříkej, že ti na něm ta záleží."
,,O to nejde. Nebaví mě to. Tím, že mi to Naruto svěřil, mě do toho zatáhl. Měl jsem mlčet, zrovna já. Nechtěl jsem. Když ses to dozvěděl, doufal jsem, že bude konec a ty teď budeš dělat jakože nic?! Myslel jsem si, že jsi lepší."
,,Já to nedokážu. Nevím, co bych mu řekl."
,,Jsou dvě možnosti. Buď mu vysvětlíš, že to prostě nepůjde. Nebo to spolu potáhnete. Je to krapet nelegální, škola by to asi nevítala, ale o snad větší vzrůšo."
,,První možnost by ho zabila. Ano, možná by se mu ulevilo, kdyby věděl, že ho za to neodsuzuju nebo tak, ale... říct mu do očí Ne, je kruté. Snad ho trochu znáš, stáhne se do sebe a i když bude dělat jakoby nic, uvnitř se bude trápit. Když nic neví, je to... možná v sobě nosí trochu naděje, že nějaká šance je. To ho zřejmě trochu drží nad vodou."
Sasuke zprvu nevěděl, co říct. Skoro jakoby mluvil nějaký ten pravý romantický hrdina a ne jeho papežský bratr.
,,Ty ho šmíruješ? Protože pokud jsi nebyl zabouchlej do své učitelky, nevím, kde jsi vzal tyhle zvásty."
,,Zkus se někdy vcítit do cizí kůže," poradil mu.
,,Ne, díky. Takže..."
,,Jak jsem řekl," trval si na svém.
,,Já taky. Jsi srab." Sasuke se otočil a odešel ze třídy. Co všechno nemusí udělat on sám!

P.S. Tak, zalíbil se vám Itachi trochu víc? Já si ho v této kapiptole trochu víc oblíbila, ale Sasukeho akčnost je stejně lepší. Sasuke, akční hrdina :D Zbývá už jen mluvící figurka a kufřík na svačiny.
Snad jste si díl užily a snad byl lepší než ten předešlý. Uvidíme se příští pátek :)