Od Nového roku je to jen malý kousek k pololetí. Ajaj.
Naruto měl z pololetního hodnocení vždycky noční můry. Kolik bude flastrů, kolik flastrů se mu podařilo ukcecat na čtverce. Pololetní vysvědčení si rozhodně za rmeček nedával. Spíš měl chuť ho spálit.
No a letos... nebylo to tak hrozné. Vlastně to celkem ušlo. Ještě ho tedy nedržel v ruce, ale z doslechu to vypadalo slibně.

Hodiny angličtiny byly ale den od dne horší a horší. Katastrofa. Totální třídní pohroma. Naruto měl pocit, že prohrává jednu bitvu za druhou a konec války je v nedohlednu.
Proč třeba neučí dějepis nebo biologii. Tam jenom člověk sedí a předstírá, že si píše zápisky. Jenže tady... nutí vás mluvit, spolupracovat a bůh ví co ještě. Prostě musíte být aktivní a kontaktu s učitelem se prostě nyvhnete. Kór když jste v maturitním ročníku. To je samý ,,You need to talk!"* Naruto tu větu nesnášel. Vždycky, když to Itachi řekl, měl chuť mu spřerážet čelist. Ano, bylo to pro jejich dobro. Ano, vyplatí se to. Ale, šlo to nesmírně na nervy.
Bohužel právě tímto většinou okončoval Itachi svoji snahu přimět Naruta mluvit. On ale ze sebe dokázal vysoukat sotva pár krkolomných vět. Celkově to vycházela zhruba na dvacet vteřin. U maturity by měl mluvit patnáct minut.
Jenže Naruto to prostě nedokázal. Pořád si vhlavě opakoval větu, kterou se chystal říct a přemýšlel, jestli není špatně. Nakonec ji vykoktal ve velmi zkrácené a zjednodušené verzi na úrorvni tak začátečníka začátečníků. Itachi se na něj celou dobu díval pohledem plným očekávání. Od Naruta se očekávala konverzace. Dialog. Jenže jakmile Naruto zvedl oči a podíval se na Itachiho, měl pocit, že mu IQ kleslo na úroveň houpacího koně.
Je to vždycky takové? Když jste zamilovaní, chováte se hloupět a jako hlupáci i vypadáte?

,,Naruto, pojď sem na chvíli," zavolal si Itachi Naruta po hodině k katedře. Zatímco se ostatní stěhovali zpátky do třídy, Naruto šel na popraviště. Sasuke zhruba věděl, co ho čeká. Vlastně se divil, že si ho Itachi nezavolal dřív. Naruto angličtinu doslova voral na celé čáře.
,,Ano?"
,,Naruto, zhoršil jsi se."
,,Já-já vím."
,,Nechápu, ale proč. Tvoje písemky jsou pořád stejné, tam se nic nezměnilo, ale když se tě na něco zeptám v hodině, téměř mi nejsi schopný odpovědět." Naruto jen kývl. ,,Já vím, že v té hlavě něco máš, ale u maturity jde právě jen o mluvení. Pokud tam předvedeš tohle, nebudu ti moct nijak pomoct. A já ti rozhodně nechci dát za pět, ani za čtyři, kdžy vím, že na to máš." Ano, tohle nebyla jedna z nejkrutějších metod. Učitel vytasil svoje dobré úmysly a donutil žáka litovat. ,,Co se děje? Máš nějaké problémy nebo tak?"
,,Ne."
,,Tak v čem to je?" Tak to byla otázka bez odpovědi. ,,Je to kvůli mně?" Narutovi se rozbušilo srdce. Tuší něco? Co měl říct? Mlčení se bere jako souhlas, ale on ze sebe nedokázal vypáčit ani to obyčejne ,Ne,. ,,Asi jsem příliš zasahoval do tvého života, aniž bych měl. Hlavně pokud šlo o tebe a Sasukeho." Narutovi se ulevilo, ale zároveň i přitížilo. Tohle už řešit nechtěl. ,,Mám to ve zvyku. vyčítal jsem si smrt rodičů, Sasukemu bylo sedm a já se o něj ještě nedokázal postarat. Sanžil jsem se to jakkoliv ulehčit, udělat cokoliv, aby se měl dobře. Ty jsi rodiče vlastně ani nikdy nepoznal a ve mě se prostě probudil ten rodičovský pud pomáhat." Dojemné, ale k Narutovi kruté. Tohle mu dokazovalo, že pro něj Naruto nebdue nikdy víc. Je to bez jakékoliv šance, jeslti ěnkdy nějaká byla. Mladší bratr, svěřenec, malý kuře, který by mohl opatrovat. Ale nikdy ne... nikdy ne víc.
,,Promiňte, já se zlepším. Nějak to zvládnu," řekl Naruto a naznačil svůj odchod. Itachi kývl a propustil ho.
Bože, jak to Naruto nenáviděl. On k němu byl tak hodný, laskavý, snažil se mu všechno ulehčit a právě tohle Naruta tolik mučilo. Kdyby to byl podvraťáckej hajzl, možná by se mu odmilovávalo líp.
,,Bylo to asi hodně zlý, že?" ozvalo se jakmile Naruto yvšel ze dveří. ,,Jenže se to dalo čekat, když si tak průhlednej. Musíš v těch hodinách něco dělat."
,,Ještě ty začínej," zamumlal Naruto naštvaně a pokračoval v chůzi.
,,Pár minut mluvení tě přece nezabije. Prostě ho ignoruj a-"
,,Ne," zastavil se Naruto a zvýšil hlas. ,,Lehce se ti to řekne, ale prostě to nejde. Ty víš, že tam stojí a dívá se na tebe. Poslouchá tě a čeká, co řekneš. Ty přitom víš, že jsi pro něj jen jeden z mnoha. Jeden z těch, které musí učit. Já s ním přece nechci chodit. Chci se toho zbavit. Jenže je to... vsadil jsi vše a prohrál jsi. Já vím, že ty na to nejsi, ale zamilovat se, doopravdy se zamilovat, to je záležitost třeba i jednou za život. A u mě to padne na mého učitele, který je starší, tvůj bratr a ještě k tomu zřejmě heteráč v celibátu. To je to, co tě nejvíc užírá. Ten fakt, že to, co prožíváš každý den, je zbytečné. Že to nemá cíl. Ani nevíš, kdy a jestli to skončí. To... prostě se to nedá vysvětlit a ty to nedokážeš pochopit. Nikdo, pokud si to sám nezažije." Naruto se nadechl a napočtal do pěti. ,,Teď mě omluv, jdu domů," řekl a zaířil po schodech dolů.
Sasuke zůstal státna stejném místě. Ani se ho nesnažil zastavit i přesto, že jim ještě zbývali tři hodiny. To, co mu Naruto řekl, bylo jako rána do břicha. Měl pravdu, nikdo to nedokáže pochopit, a on už teprve ne. Sasuke a láska, to si protiřečilo. A Naruto, který by si ji zasloužil a rozhodně by si jí vážil, ji dostane zabalenou jako mučící nástroj. Tohel se musí prostě vyřešit. Co nejdřív. On to v sobě tutlat nebude. Pro Narutovo dobro.
Chtěl pokračovat do třídy, ale pak se zarazil. Něo mu došlo. Něco, na co on i Naruto zapoměli. Chvíli přemýšlel, jestli ano nebo ne. Otočil se. Tak ano.

P.S. Tak, konec jsem napsala tka, aby jste to nepoznali, ale přitom jsem snad trochu něco naznačila. Nebudu nic prozrazovat, ale můžete zkusit hádat. Jenom vám řeknu, že Sasuke nakonec nic neřekne. Když jsem si to tak po sobě přečetla, ty poslední věty k tomu tak naváděly, ale ne... Sasuke nic neprozradí. EDIT: Tak jsem ppřipsala jednu větu, takže už to k tomu snad tak nesvádí :D
Tenhle díl mě nakopl a kdyby nebyly dvě ráno pokračovala bych. No, tak teď půjdu spát a zítra ráno budu pokračovat. Tak dobrou noc :)